Hra: Historie smečky /Arwen, Lesui, Noem
Arwen: Vrátil se ze své procházky až k večeru. Udělalo se šero a on měl dojem, jestli v dálce na obzoru, probleskujícím mezi stromy, nezahlédl rudý bod. Povzdychl si a došel se napít z říčky, než ji v užším místě přeskočil a došel až k jeskyni. Před ní si hrála Nierra s Gustavem. Pozdravil je s úsměvem a když se jeho syn k němu rozběhl a zabořil hlavu do jeho srsti, s láskou ho olízl. Lesui: Když se naposledy pokusil promluvit se šéfem, nějak chvatně mu zmizel z dohledu. Od té doby ho nepotkal, až začínal mít dojem, zda se mu nevyhýbá. Necítil se z toho dobře. Měl být beta, pravou rukou alfy. Pomáhat smečce a dělat všechno a tak. A místo toho tu seděl u jeskyně a většina vlků se mu vyhýbala. Nevěděl jak se s někým začít bavit. Mám k někomu jen přijít a říct ahoj? přemýšlí. Bojí se, že by je od sebe pak jen vyděsil. Mračíc se nad tím sedí před jeskyní a kouká ze skály dolů. Nejprve si příchodu Arwena ani nevšimne. To teprve až se začnou zdravit s vlčetem, tak pozvedne hlavu a s překv
