moonlight pack stories

Soutěž #36, 02. 12. 2019 Vítr zadul do potrhané vlajky. Trhal její cáry na kusy, jak se ve výšinách opíral do masivních hradeb zašlé pevnosti. Cukala sebou, látka pleskala o kamenné stěny, ale přesto stále vzdorovala síle vzdušných poryvů. Přesto zůstávala na svém místě, stále se vzpírajíc neodvratitelnému osudu. Stál tam na hradbách a shlížel z nich na daleký horizont. Vítr se pral i o jeho oblečení, zbroj i zašedlé smotky vlasů línající zpod okované helmy. Jediná růže kvetla na jeho prsou, prsty v rukavicích svíraly okraj hrazení a černé oči se za přivřenými víčky rozhlížely po té spoušti. Nemohl tam pohlédnout aniž by oči přivítal. Horizont se skvěl bělostnou září slunce, tisíce odrazů od vyleštěného kovu, nepotřísněných látek a bělem mnoha očí. Tam v dálce, na obloze, seděla spící bohyně a za ní nacházel se ráj. Tak blízko. Tak daleko. Nedosažitelný. “Pane,” zaševelil křehký hlas. Muž stojící vedle něho sklonil svou kápi k veliteli a pátravě pohlédl do jeho tváře. “Ona stojí

listopad 2019 Moon Byla chladná noc, nebylo toho vidět moc. Potom však Měsíc se objevil a vše tu náhle oživil. Hvězdy, hvězdy, hvězdičky, naše malé lampičky. Svítí všem a všude, snad to ještě chvíli bude. Naštěstí noc je ještě mladá, ale někde uprostřed bude pravda. Hvězdy i Měsíc se velmi bojí, na Slunce totiž nemají. Noc je krásná, noc naše jasná. Většina vlků však, schovává svůj zrak. Před Měsícem i hvězdami a nevidí, že noc je tu s námi. Hvězdy pláčou z té samoty, jelikož den naproti je plný radosti a zábavy, přes noc se výpravy nikdy neuskuteční, radši si počkají na den sluneční. Noc je tichá a ponurá, Se zábavou se minula. Všichni jen spí, ani čumák nevystrčí. Malá vlčice sedí A do té dálky hledí. Jméno po Měsíci má a je také jiná. Lituje té nádhery, kterou přes den neměli. I přes to všichni spí a nemají to zapotřebí. Vlčice si užívá a naději tu dodává hvězdičkám i Měsíci. Přála si mít více moci, aby všechny přesvědčila. Na Měsíc při to

VAROVÁNÍ: Hra obsahuje explicitně sexuální scény. Části jsou v textu začerněny. Autor tohoto webu ani hráči nezodpovídají za případné psychické újmy. 04 HRA S NIWATEM Wipravěč: Tak a bylo to tady. Ted den opět nastal. Po tolika letech se nebe samotné opět rozevřelo, aby stvořilo onen zhoubný vír, který neváhal s pliváním vlků po celém Xikuratu. Leckterý chytrák by si teď mohl pomyslet třeba *...O Kurva! Není to náhodou reverzní intergalaktické wolfnádo?...* a měl by pravdu! Reverzní intergalaktické wolfnádo je totiž zpět! A tentokrát ještě silnější, děvky! Co udělají zmatení vlci v jiném světě? Jak se s tím Xikurat vypořádá? Připravte si čaje a podšálky, tahle noc bude dlouhá! Hrajete Krvavý návrat Reverzního intergalaktického wolfnáda 2!! ...a hra právě začala. Asseke: Sedel som na kameni na hranici hôr s územemím svorky. ,,Možno by som sa mohol prejsť." premýšľal som nahlas. Caelle: Otevřela jsem oči a zmateně jsem rozhlédla kolem. "Tak počkat".Zamrkala jsem.

Úkol pro povýšení: Přinést sůl ze solných plání a kůru ze strážného stromu v zemi vyhnanců Za solí a zase zpátky Nadechl jsem se svěžího horského vzduchu a naposledy se ohlédnul k údolí. „Já se vrátím,“ zašeptal jsem směrem k němu a upřel oči vpřed. Jsem připraven. Plán byl jednoduchý. K pravé pleci jsem si po dlouhém boji (který zahrnoval jakousi popínavou rostlinu, cílené pohyby tesáků i hlavy, záplavy sprostých slov a frustrované vrčení) pevně připevnil kůži z hraboše tak, že tvořila skvělou a praktickou nádobu. Zkrátka pro mě bylo možné do tohoto podomácku vyrobeného vaku nabrat cokoliv, co by se svou konzistencí jinak nabíralo těžko. Nyní byla ve vaku voda. Stejně jako asi každý vlk zde, i já jsem si byl vědom toho, že na území vyhnanců začne dříve či později být největším problémem žízeň. Do vaku se sice vody nevešlo mnoho, ale každá kapka byla lepší než nic. Se sebevědomým nádechem jsem vyrazil přes hory dál za hranice teritoria smečky. Uschlý strom jsem měl nadohled, byl

Vůdci: Acerbis   -  Arkanta   Miremel Arwen   -  Summer Vůdce jediné vyhnanecké smečky - Linger Zakladatel hlídky - Wind Theif Portréty smečky a členů 2013 - 2015    |    2016 - 2019    |    podzim 2019    |    zima 2019/20   |  jaro 2020   |  léto 2020   |  podzim 2020 Lesui   |  Kaydar   |  Noem Herní akce a hry Poslední hra 01 Voda topí, oheň pálí, těžké časy v údolí 02 Erewinova smrt 03 Zpráva o blížící se zkáze 0x  Hra s Niwatem 04 Evakuace 05  Podivuhodný sen 06 Příchod rudé hvězdy 08  Vlčí Vánoce 07 Příchod rudé hvězdy; znovu a doopravdy: Akt I , Akt II , Akt III , Akt IV Partnerství Arwena a Summer Přísaha Bratrstvu Přijetí do hlídky Svatba Arwena a Summer Winter rodí Historie smečky Příběhy Minulost smečky Měsíčního svitu:  Locki    |    Feria    |    Arwen Miremel: Příběh jejího života    |    Příběh její smrti Počátek Horské hlídky a Arwenovy vlády Jak vlci získali alkohol  (Kaydar) Král ničeho  (Lesui) Velmi

VLČÍ VÁNOCE Arwen Došel k stromu, pár metrů od lesa, z části na louce. Byl to hezký opuštěný smrk, ne moc vysoký ani moc nízký. Na začátek vytvořil nad špicí stromu kouli ohně zhruba patnáct centimetrů v průměru, pak začal pečlivě rozestavovat malé plamínky nad špičky větví, aby byl strom hezky ozdobený a viděli ho vlci už z lesa. Dokonce i z tábora bylo vidět světlo na špici. Když byl se svou prací spokojený, vedle stromu položil patnáct vyschlých králičích kůží, které měl do tohoto dne vzadu v jeskyni, jako teplý pelech. Zbyly tam asi čtyři, ale i to bylo dostatečné zateplení. Také tam položil tři mrtvé myši a pár dalších malých dárků. Drobnosti, které našel na svých toulkách Xikuratem a, ještě dříve, zemí vyhnanců. Noem odvedl dobrou práci a ve sněhu se kus od stromu kupila hromada kořisti. Něco z toho bylo už zmrzlé a tak Arwen magií začal rozehřívat maso, aby bylo v požíratelném stavu. Bál se jen, aby ho neuvařil, to už by mu nechutnalo. Když usoudil, že je vše připraveno, po