Herní akce 08 - Vánoce
VLČÍ VÁNOCE
Arwen
Došel k stromu, pár metrů od lesa, z části na louce. Byl to hezký opuštěný smrk, ne moc vysoký ani moc nízký. Na začátek vytvořil nad špicí stromu kouli ohně zhruba patnáct centimetrů v průměru, pak začal pečlivě rozestavovat malé plamínky nad špičky větví, aby byl strom hezky ozdobený a viděli ho vlci už z lesa. Dokonce i z tábora bylo vidět světlo na špici. Když byl se svou prací spokojený, vedle stromu položil patnáct vyschlých králičích kůží, které měl do tohoto dne vzadu v jeskyni, jako teplý pelech. Zbyly tam asi čtyři, ale i to bylo dostatečné zateplení. Také tam položil tři mrtvé myši a pár dalších malých dárků. Drobnosti, které našel na svých toulkách Xikuratem a, ještě dříve, zemí vyhnanců.
Noem odvedl dobrou práci a ve sněhu se kus od stromu kupila hromada kořisti. Něco z toho bylo už zmrzlé a tak Arwen magií začal rozehřívat maso, aby bylo v požíratelném stavu. Bál se jen, aby ho neuvařil, to už by mu nechutnalo.
Když usoudil, že je vše připraveno, posadil se a zhluboka zavyl. Volal na sraz, Svátky zimního slunovratu jsou tady.
Korietta
Nešťastně zavrtěla hlavou, ale v tu chvíli se do šera ozvalo Arwenovo vytí. Vyskočila. "Pokus se prosím tě chovat slušně, jinak tě vlastnozubně vytahám za uši," řekla Moon a rozběhla se do tábora, aby vyzvedla nějaké barevné kamínky, které nedávno našla. Zabalila je do vypelichané kůže z nějakého zvířete, která už velmi dlouho ležela ve velké jeskyni. S tímto balíčkem se rozběhla k osvícenému stromu.
"Ahoj!" pozdravila, jen co shodila balíček ke stromu. Na Arwena se vřele usmála.
Summer
Už je čas, problesklo jí hlavou, když zaslechla zavytí. Pokynula Gustavovi s Lilith, aby se zvedli, a nadšeně s nimi vylezla z jeskyně. Už z dálky viděla ohnivou špičku stromu. Vrátila se pohledem k vlčatům a pobídla je, aby vyrazili. Svižnějším krokem se blížila k místu oslav.
Blade
Z nohou jí stékala krev, ale Blade to vůbec nezajímalo. S věnečkem na hlavě dokulhala přímo do tábora. Nebyla tu dost dlouho, prakticky od jejich příchodu. Najednou si vzpomněla na dárek a tak se rozeběhla ke svému spadnutému stromu a vytáhla z něj hned několik věnečků. Asi tak 9 nebo 11 a vydala se zpět. No na místě jí dorazila bolest v noze a tak se posadila opodál a začala si s věnečky vedle sebe lízat ránu. Cute bude mít radost...
Moon
Když Kori najednou tak odběhla pryč trochu jsem se zarazila. Chci tam jít? Je to asi slušnost jo. Aspoň třeba bude sranda. Ještě chvíli jsem si poskakovala ve sněhu sem a tam a snažila se zapomenout na bubáky. Poté ve svém skákání se mi, ale zamotala hlava a já narazila do stromu. Už zas. Začala jsem se motat sem a tam a moje chůze vypadala dost srandovně. Když jsem se vzpamatovala rozhodla jsem se tam dostat, co nejrychleji a tak jsem běžela jak nejrychleji jsem mohla. Jenže jsem u toho nedávala moc pozor, jelikož jsem koukala jen na velký strom nad kterým bylo něco ohnivého ... přímo do toho stromu jsem narazila. Auvajs.
Snow
Když se blížil k táboru slyšel zavytí. Ah! Přidal a vletěl do svojí jeskyně a pak se zarazil. Opatrně! Vzal do čelistí jemně kus papírového včelího hnízda. Našel ho chvíli před tím než nasněžilo. Uvnitř bylo několik ledových kousíčků, obalených v medu. Pojmenoval si to pro sebe vosí hnízda, protože chudák nevěděl jaký je rozdíl mezi včelou a vosou. Takže to definitivně byla vosí hnízda, občas i s nějakou zmrzlou včelou. Popadl tedy to skutečné včelí hnízdo, všechny zmrzlé kousky v medu v něm a vydal se směrem odkud slyšel zavytí. Když doběhl, na okamžik úplně zapomněl kde je, a jen koukal na strom s ohnivými kuličkami. To byl určitě malý červený šéf, ten umí s ohněm. Viděl to u soudu. Pustil úl plný ledových vosích hnízd na zem a zazubil se na malého červeného vlka. "Ahoooooj!" Poposkočil si nadšeně, s takovou začne chudák zase sněžit...
Arwen
S úsměvem kývl na Kori. Přišla krvácející Blade, ale než se jí Arwen stihl starostlivě zeptat, co se děje, přiběhl Snow a vzápětí malá modrá šmouha vrazila do smrku. Strom se otřásl, ale držel. Arwen zkontroloval, jestli nic nehoří a pak vzal Moon za ocas a z větví jí vytáhl. "Zdravím," zazubil se na ni. "A zdravím vás všechny," usmál se pak i na Snowa a Blade.
Korietta
Slušně pozdravila všechny přítomné. Pak sledovala to, jak Arwen tahá Moon za ocas. Měla starosti, aby Moon vážně neblbla, zatím tu ale z hlídky nikdo nebyl.
Vega
Nadskočil, když uslyšel Arwenovo vytí, a rozběhl se tak rychle, jak mu jen dlouhé nohy dovolily. V tlamě na zkrouceném kusu kůry nesl ponravy, které vyhrabal. Nevysypaly se mu jen zázrakem.
Přiřítil se k vánočnímu stromku jako velká voda, položil ponravy na zem a nadšeně se zazubil. "Tyjo, žrádlo! Fíha!" kroužil kolem stromku, popadl za ocásek mrtvou myš a přátelsky šťouchl do Arwena. "Fakt dobrá práce, šéfe," zahuhlal s plnou tlamou.
Summer
Došla s vlčaty až ke stromu, kde se již nacházeli další vlci. První věc, kterou zbystřila, bylo Arwenovo tahání vlčete ze stromu. Všem přikývla na pozdrav a s vlčaty došla ke stromu. "Povedlo se ti to," pronesla hřejivým hlasem ke svému partnerovi, načež rychle otočila hlavu a vytřeštila oči, když si všimla, že Vega utíká s myší kolem stromu.
Moon
Byla jsem překvapená, že mě někdo táhne ze stromu ... byl to Arwen "Uhm zdravuju tebuje" zase jsem začala mluvit jak retard. Motala se mi hlava o sto šest. Motala jsem se sem a tam "Jůůů strumeček a dauerkečky" řekla jsem a spadla jsem přímo ke stromu. "Támhvle jsu hvjezižky a ozdobiřřky" byla jsem doslova úplně mimo. Rána to byla pořádná.
Snow
Valil oči na všechno co se dělo. Všiml si modré šmouhy, které se chtěl vyhnout, protože byl na ní pořád kvůli Erikovi naštvaný. Měl Erika rád, i Thundera... i když toho o něco míň. Taky tam byla Kori! Hned jak si jí všiml, doběhl k ní a nabídl jí svůj úlovitý dáreček. -"Hahoj Hori! Hám pho hebe hárešek! Housej!" Strčil jí ledové střípky s medem pod čumák.
Thunder
Mezi stromy se objevil neforemný stín. Thunder, nic neřekl, ani nemohl. V tlamě držel v pevném železném sevření pořádného horského kozla a táhl ho za sebou. Zvíře bylo obrovské, naroslé, a jeden jeho paroh byl zakrvácený. Jistě se podepsal mezi Thunderovými jizvami další, dlouhou jizvou na boku, na kterou vlastně byl i docela pyšný, protože skolit takové zvíře pro takovouhle událost, není jen tak. Prošel mezi vlky beze slova, vlastně byl rád, že nemusí nic říkat a položil kozla před strom.
Erik:
Věděl, že to nebylo pro něho. Bylo to pozvání, ale ne pro něho. A stejně se jeho tlapy prodíraly sněhem k osvětlené louce. Jeho drobnější tlapy nacházely téměř nedobrovolně cestu v Thunderových stopách. Beze spěchu. Lákal ho pach teplého masa, ohlušující píseň praskání plamínků, jehličí a kloubů. Došel na okraj louky. Bylo tu na něho dost vlků, až moc. Posadil se a s tmávnoucí oblohou zůstával na hranici světla a tmy. Věděl, že dál nemůže. Záblesk modrého kožichu mu to pověděl.
Arwen
Přišla Summer. Usmál se na ní a olízl jí čumák. "Děkuju. Kdyby se ti chtělo, můžeš ho i dozdobit," mrkl na ni. Olízl hlavu i Gustavovi a Lilith.
Vega mu sebral myš, kterou plánoval pro štěňata. Zbylé dvě tam ale byly, tak alespoň na Lilith a Gustava zbyde. Kieran byl stále pryč, třetí myš byla jen kdyby náhodou. "Uhm, ten dárek byl pro... někoho jiného. Ale to asi nevadí," usmál se na půl huby na Vegu.
Moon byla očividně mimo. Nevěděl co s ní a tak hodil jen prosebný pohled na Koriettu.
Thundera s obrovskou kořistí sledoval pohledem a přátelsky na něj kývl, jen co zachytil jeho pohled.
Korietta
Všimla si Arwenova pohledu a chytla Moon, aby jí odtáhla kousíček vedle, mimo centrum dení. Navíc přišel Thunder. Ne ale stačila pro Moon udělat víc, objevil se Snow a nadšeně cosi volal s tlamou plnou... čehosi. Usmála se na vlka, vděčná za to vyrušení. A tu to ucítila. Sladkou vůni medu. Nasála ten pach do čenichu a rozzářila se. "To jsou medový koule?" zeptala se nadšeně a hned jednu ochutnala. Bylo to celé ledové, ale zároveň sladké. Zvláštní, ale chutnalo jí to. "Výborný!" pochválila vlka.
Vega
"Eh, pardón, šéfe. Jak vidím žvanec, tak se neznám," zazubil se omluvně. "Ale jestli nevadí, tak díky! Chcete ponravu?" nabídnul mu. "Nikomu konkrétnímu jsem nepřinesl, takže jestli chcete... Jé, Můňo!" vyjekl nadšeně, když uviděl modrou pohromu. "Můňo, dlouho jsem tě neviděl, chceš ponravu?"
Noem
Plížil jsem se ke stromu trochu nakrčeně, přeci jen kolem něj bylo již mnoho vlků a ač jsem většinu z nich poznával alespoň od vidění, takové množství společnosti mi nebylo tolik příjemné. Přesto jsem se rozhodl se veselení zúčastnit, přeci jen, Arwen svolal všechny vlky a já byl rád, že můžu být součástí smečky. Navíc jsem přeci jen pomohl dotáhnout část jídla.
"Zdravím," usmál jsem se a objel očima všechny přítomné, přičemž jemně sklonil hlavu při pohledu na Summer i Arwena. V tlamě jsem pro všechny případy nesl pár stonků meduňky, které jsem ke stromu položil. "Přinesl jsem nějaké bylinky - jsou uschlé, ale dobré i na žvýkání, příjemně zklidňují." Pohled se mi zasekl u Moon, která trochu vypadala, že to potřebuje, stejně tak u Vegy, který byl ale rozjetý ve svých naprosto normálních mezích. Při pohledu na Thundera jsem lehce sklopil uši, stále jsem byl z vlka velmi nejistý.
Summer
"Pěkný večer," odpověděla Noemovi a trochu se oddálila od stromu. Prohlédla si ho a přemýšlela, co s ním. Nakonec se rozhodla, jak by nebylo špatné ho okrásnit. Na pečlivě vybraných větvičkách nechávala postupně tvořit rampouchy. U některých za pomoci lehkých změn ve směru větru měnila v průběhu zamrzávání tvary ledu, takže vznikaly nezvyklé tvary. Celou dobu si hlídala, aby led nepřekrýval plamínky, které nad větvemi zapálil Arwen. Za pár krátkých minut byl ozdoben i zbytek stromu, a ona se s mírným úsměvem vrátila zpět na své původní místo. Rozhlédla se kolem, jak se situace změnila. Všimla si příchodu Thundera, tak i jeho směrem pokývla na pozdrav. Tak přeci jen přišel i někdo z hlídky.
Blade
Blade vyjukaně sledovala bílého vlka s Koriettou, ale nakonec i její pozornosti dostála značně poškozená Moon. "Bolí tě hlava?" zamumlala se věnečky s puse, ještě je chtěla dát pod stromek. Starostlivě si jí projela pohledem a po třech nožičkách docapkala pod stomeček a dala tam větve z listí. Pak se vrátila pohledem k Moonie, připomínalo jí to tu situaci v jeskyni.
Moon
Oklepala jsem se ... soustředit se pak to bude dobrý. Mluví na mě dva vlci najednou aah ... co teď. Zadívala jsem se nejdřív na Blade. "Huh o mě se nestarej. Ty jsi na tom očividně hůř ... jsi v pohodičce?" vyhrkla jsem ze sebe, jak nejrychleji jsem dokázala. Pak jsem se otočila na Vegu "Jéé ahoj! Taky jsem tě dlouho neviděla. ... žiješ daleko bohužel." podívala jsem se pak co myslí tou ponravou ... v životě jsem takové slovo neslyšela. Pak jsem si všimla nějakých děsivých bílých brouků. Vyjekla jsem "Bílý brouci!" vyhrkla jsem a odskočila strachy. Pak jsem si všimla, že přišel černý bubák ... vylekala jsem se ještě víc a znova jsem vyjekla. Radši jsem skočila zpět a schovala se za Vegu.
Snow
Kori! "Heee Hori híkyhíky!!!" Začal zase poskakovat jako splašený, hupky hupky hupky... A v tu chvíli mu zase zbělaly oči, ne moc... Jen získaly takový krásný růžový odstín... Trochu zavrávoral a málem do Kori narazil. Brzy se začaly mezi vlky a hlavně na stromeček snášet huňaté sněhové vločky.
Thunder
Pokývl Arwenovi, Summer i ostatním vlkům na pozdrav a odešel k Erikovi. Aby se k němu v ústraní připojil. Lehce se o něj otřel hlavou a usadil se vedle něj.
Erik:
Zůstával na svém místě. Chladivá zem mu příliš nevadila. Pokusil se na tvář nasadit milý úsměv, co kdyby se někdo podíval jeho směrem. Ale příliš mu nešel. Měl na tváři jakýsi smutný poloúsměv. Pamatoval si Vánoce u nich doma. A nechtěl si je pamatovat. Sledoval ty vlky jak se baví a poskakují a smějí se a žijí. Bylo mu to odporné. Tak odporné. Tlapy ho samy lákaly se k nim připojit. Bavit se, poskakovat, smát se. Potřese hlavou a upře svůj pohled na Thundera. Na jeho novou jizvu na boku. Dokázal by mu jí vyléčit, ale nenabídl to. Měl pocit, že by to ani nechtěl. Slušela mu. Svaly se mu pod ní při pohybu napínaly... Opět potřese hlavou. Dnes ho vlastní myšlenky, stejně jako tlapy, zaváděly do míst, kde nechtěl být. Snažil se přejít na jiné myšlenky, ale Thunder se k němu připojil a oba dva tak zůstali posedávat na okraji louky. V nedůstojném tichu pro tak slavnostní chvíli.
Arwen
"Je to nádherné," ocenil práci Summer s něžným úsměvem. "Mám pro vás dárky. Lilith, Gustave," sklonil hlavu k vlčatům. "Pro vás jsou ty dvě myši. Gustave, pro tebe mám novou hračku; králičí lebku. Bude pevnější než ta krysí. O trochu. A Lilith, pro tebe mám vlastně dárek, který není můj. Přinesl to Noem. Nezapomeň mu pak poděkovat. Sůl ze Solných plání a kůra ze strážného stromu. Rozeberte si to, šup," s úsměvem je postrčil ke stromku. "A ochutnejte ponravu!"
Otočil se zpět ke své vlčici. "Pro tebe mám svítící mech z podzemí. Je ho moc, tak jsem ho schoval v jeskyni. Ale tady máš vzorek," usmál se a vytáhl trochu zeleně světélkujícího mechu. "Je to skvělá dekorace a trochu jeskyni prosvětlí. A pak taky... domluvil jsem hlídání na dnešní noc. Mohli by jsme si po tomhle udělat večer jen pro sebe," olízl jí čumák s přivřenýma očima a úsměvem.
Korietta
Jakmile začal Snow padat, podepřela ho, sebrala mu z tlamy plástev a položila ji do sněhu, aby medové kuličky nerozsypal. Koukla na oblohu, pak starostlivě na Snowa. Zase měl světlejší oči, ale nevypadalo to zatím tak vážně. "Snowe, prober se, prosímtě." Žďuchla do něj a doufala, že se nebude muset potýkat s více starostmi, než je šílená Moon.
Vega
"Otec, který doporučí svým dětem ponravu, je otec, kterého bych si taky přál mít!" ocenil Vega vesele a pak se trochu zklamaně podíval na Moon. "Ty se jich bojíš? Aha, promiň," omluvil se. "Přitom jsou skoro stejně hnusný jako světlušky, ale chuťově jsou moc dobrý," prohlásil.
Když si všiml, že se Moon polekala přicházejícího Thundera a schovala se za něj, vlastně ho to ani nepřekvapilo. Trochu protočil oči. "Kápo, hej! Dobrej večer!" houkl na něj vesele, i když si byl dost jistý, že Thunder s ním žádný rozhovor ochotně nezapřede.
"Teď jsem daleko, no," obrátil pozornost zpět k Moon. "Ale je to úplně super! Párkrát mě málem zabili a celkově si to hrozně užívám," rozzářil se. "I když mi občas trochu chybíš. Jak se máš?" vyzvídal.
Noem
Trochu nejistě, leč stále s mírným úsměvem jsem těkal očima mezi přítomnými. Znovu jsem kývl Summer a zatetelil se, když mě pozdravila. Vždy na mě působila tak milým dojmem, že bylo těžké necítit jakousi vřelost vůči všem vlkům, kteří byli kolem.
Byl jsem poněkud překvapen, když jsem viděl Thundera, jak se tiše odpojuje z kruhu, o to více překvapen jsem byl, když jsem spatřil, že se vydal za opodál stojícím vlkem. Musel to být Erik, poznal jsem ze siluety jeho pahýly. Zkoumavě jsem naklonil hlavu na stranu a sám pro sebe se zasmál, že to opravdu musel být on, o kom mi kdysi dávno Summer povídala jako o Thunderově společníkovi. I to mě zahřálo u srdce. Sice jsem ani Thundera ani Erika příliš neznal - a upřímně z doslechu zatím neměl ani z jednoho důvod být nadšený - byl jsem rád, že se našli jeden k druhému. Láska byla krásná ve všech svých formách. Jen jsem se teskně rozhlédl okolo a tiše si povzdechl, že nikde nevidím Doloriana. Od mého návratu jsme se stále nepotkali a bolestně jsem si uvědomoval, že mi chybí.
Mé myšlenky však přerušil Arwen, který Lilith předával mou sůl a kůru. Trochu jsem vypjal hruď a hrdě přivřel oči, usmál jsem se na Lilith.
"Je to tu krásné," zašeptal jsem spíše do větru než ke komukoliv konkrétnímu a zahleděl se na strom, nádherně zdobený elementy Arwena a Summer, nádherně zasněžený magií bílého vlka, který musel být Snow. "Velmi krásné."
Summer
Poděkovala za pochvalu zdobení a radostně pozorovala, jak Arwen sděluje vlčatům, co jim dal, načež trochu nedočkavě poslouchala, co má pro ní. "Je nádherný!" Vydechla při pohledu na mech. Souhlasila s tím, že vypadá jako úžasná dekorace, a už se těšila, až ji bude rozmisťovat po prostoru jeskyně. Když červenožlutý vlk sdělil i druhou polovinu zprávy, zamilovaně se zasmála a ponořila hlavu do srsti svého partnera. "Všechno skvěle promyšlený, ne že by mě to překvapovalo," vydechla mu do krku. "Jsem pro. Děkuju ti." Mumlala mu stále do srsti, ale bylo jí rozumět. Ještě tak chvilku zůstala, než se znovu narovnala. "Taky pro tebe něco mám, i když ne tak emocionálního." Zazubila se. "Je v jeskyni, nechtěla jsem jí sem brát, aby se nepoškodila. Ještěrka. Pozorovala jsem jí ještě před tím, než napadl sníh, u vody. Zbarvená úplně stejně jako ty, ale zaujala mě i jinou věcí," na moment se odmlčela. "Olízla si oko."
Blade
Zabručela a otočila se ke stromku. Vyhrábla pár věnečků a ještě je utáhla aby každý držel při sobě. A došla jako první k Noemovi. "Tady máš věneček! Nejsem si jistá, zda se nerozpadne, ale neměl by," zazubila se a věnec z podzimního listí umístila před něj, dál očekávajíc jeho reakci.
Moon
Přestala jsem se klepat a přestala se taky schovávat za Vegu. Narovnala jsem se a řekla "Ne v pohodičce ... jen bílý brouk vypadá děěsivě a ani nevíš o čem mluví! Jsou to nezdvořáci jedni." zasmála jsem se tomu. "Nemáš tady náhodou sebou jednu nějakou světlušku? Mohli by jsme si popovídat třeba" dodala jsem jen. Nejspíš asi neví, že mluvím s hmyzem. Pak jsem se, ale zarazila "TEBE MÁLEM ZABILI?! JSEŠ BLÁZEN? Vždyť je to nebezpečný! Co je na tom fajn?" začala jsem úplně vyděšeně.
Snow
Posadil se tak zmateně a oblíznul Kori čumák. "Děkuju, děkuju, Kori, Kori..." Zvedl se a popadl pytlíček a vydal se za Erikem a Thunderem. Hopky hopky, doběhl k nim a před Thunderem se trochu přikrčil. "HERIKU," nabídl mu pytlíček s medovými koulemi. Měl Erika rád, Thundera taky i když s ním jako moc nemluvil. "Hsou ho hedové houle dej hi."
Thunder
Trochu před tou bílou sněhovou bouří zacouval a nechal to na Erikovi.
Erik:
Se zarputilostí sleduje protáhlé stíny tančící kolem stromečku, vyhýbajíc se tak jakékoliv interakci s mohutným vlkem vedle sebe. Jeho pohled se jen na okamžik střetne s černobílým vlkem s peřím na zádech. Trochu rozpačitě se na něho usměje, ale raději pokračuje pohledem hned zase dál. Jen tak tak stihne zaregistrovat běloučkého vlka, než se k nim přiřítí. Zamrká na něho, jak si snaží utřídit jeho slova a pochopit, proč je v nich tam moc "h". Podívá se do pytlíku a do čumáku ho plácne nasládlá vůně. "Ah, moc ti děkuju," usměje se na něho. Vydechne. Nečekal něco takového. Zůstane stát a chvilku na Snowa koukat, jak netuší, zda má takovou věc přijmout nebo ne. Chvilka se protáhne v trapné ticho, než ze sebe Erik dostane. "T-tak mi si vezmeme jednu napůl." Neochotně se otočí na Thundera, jestli souhlasí, a vyloví tlamou z pytlíku jednu medovou kouli.
Arwen
Lilith očichala sůl a kůru, upřela na Noema své velké oči a několikrát pomalu mrkla. Po pár vteřinách se na něj usmála, radostně, vesele. Usmívající se Lilith byla zvláštní událost. Ale pokud si toho někdo všiml, byl to pouze Noem.
Arwen se věnoval Summer. Užíval si její blízkosti. Když řekla, že pro něj má ještěrku, vykulil oči a rozesmál se. "Moje ještěří verze? To je skvělé!" zubil se. "Nemohu se dočkat, až tu potvůrku uvidím."
Korietta
Byla ráda, když se Snow trochu vzpamatoval a překvapeně zvedla nadočnicové oblouky, když jí Snow oblízl čenich. Zazubila se na Snowa a jala se také rozdávat dárky. To, co se nacházelo v jejím balíčku, byly ametysty, to ona ale nevěděla. Pro ni to byly hezké fialově třpytivé kamínky, které se rozhodla darovat. Cestou k balíčku si nabídla ponravu a pak opatrně vytáhla dva hezké kameny a přinesla je Vegovi a Moon. Položila e do sněhu. "Tady máte malej dáreček," usmála se na oba.
Vega
"Světlušky budou asi až v létě," usmál se na ni. Trochu se mu po nich zastesklo. Měl ty zelené potvory rád. "Um, ty umíš mluvit se hmyzem?" naklonil hlavu na stranu. "Tyjo, líbilo by se mi umět mluvit se hmyzem. Bylo by fajn mít si pořád s někým povídat. Akorát bych potom držku nezavřel už vůbec. I když, to nezavřu ani teď. Jo, líbilo by se mi mluvit se hmyzem," usoudil.
Trochu sebou cukl, když zaječela. "No jo, no jo," zamumlal. "Klid, modřenko. Jsem živej a nic mi není. Mě prostě jenom život, kde jsi furt v bezpečí, moc nerajcuje," zašklebil se. "Prostě takovej jsem. A jsem tak užitečnej. Aspoň myslím," zamyslel se.
Když ho z úvah vyrušila Kori, rozzářil se. "Páni, ten je nádherný. Děkuju!" šťouchal do kamínku s posvátnou opatrností nadšeně. "Tebe jsem taky hrozně dlouho neviděl, Kori! Krásná jako vždycky, jak se máš?" zakřenil se na ni.
Noem
Pousmál jsem se a naklonil jsem hlavu na stranu, když Lilith očichávala mou sůl a kůru. Sotva na mě ale upřela oči, zachvěl jsem se pod sílou jejího pohledu. I takto zdálky jsem cítil, že není jen dcera alfy, ale můžeme od ní po všech směrech očekávat velké věci. A nemohl jsem si nevzpomenout na to nešťastné nedorozumění s "táta kope hrob". Když se však usmála, povolil jsem dech, o kterém jsem si ani neuvědomil, že jsem zadržoval. Cítil jsem, že jsem svědkem něčeho vzácného, její radost se navíc zdála být tak upřímná, že jsem se téměř začervenal a jen s podobnou radostí vysmekl jemnou poklonu její směrem. Ať slouží, říkal jsem jí mlčky.
Vzápětí si mou pozornost ale uzmula Blade, kterou jsem si vybavoval z útoku vyhnance. Již tehdy jsem byl překvapen, jak silná je. Když mi darovala věneček, překvapeně jsem zamrkal a na chvíli jsem ztratil slova. Neočekával jsem, že by mi snad někdo dal nějaký dárek. A věneček byl nádherný, podzimní listí vypadalo tak krásně a ozařovalo mě svými barvami. Nejistě jsem si odkašlal a pokusil se zakrýt rozpaky. "Blade, ten je tak krásný!" zvolal jsem a usmál jsem se na ni. Již teď jsem věděl, že si ho odnesu do jeskyně a budu se z něj těšit. "Je to nádherný dar, strašlivě moc ti za něj děkuju. Vezmi si prosím tuhle sušenou meduňku, natrhal jsem ji, aby vám přinesla potěšení a útěchu, navíc je poměrně příjemná na žvýkání," přisunul jsem k ní čenichem jeden ze stonků s listy a potěšeně se sklonil k věnečku, abych si ho více prohlédl.
Summer
Hodnou chvíli se opírala o Arwena, měla radost. Uvnitř ji sice sžírala starost o druhého syna, ale věřila, že Lesui ho najde, tak mu svěřila odpovědnost a užívala si vánoční klid jak jen to šlo. "Myslíš, že se Thunder s Erikem přidají?" Zeptala se na pochybách. Nakonec Moon a Erik měli zákaz přibližování.
Blade
"Nemáš zač! I já děkuji!" usmála se a opatrně si vzala sušenou meduňku. "Dělala jsem ho před delší dobou, tak doufám, že se nerozpadne," zasmála se skrze meduńku.
Moon
Zasmála jsem se a rychle řekla "Já umím nově mluvit se hmyzem ... úplně s každým hmyzem. Slyším co říkají a odpovídám jim a nebo je poučuju ať jsou z ticha to by jsi Vego nevěřil jak umí být hmyz fakt hlučný" zvládla jsem říct to jedním dechem. "Ty vlastně žiješ tam daleko. Tak to se asi uvidíme zas za rok na oslavě teda jestli znova bude" přemýšlela jsem nahlas. Pak jsem sledovala jak přišla Kori s nádherným kamínkem "Páááni Kori to je úpe super čuper! No ale já pro tebe nemám dárek ... huh neboj naparvím to a v nejbližší době něco hezkého pro tebe seženu jo jo!" tentokrát jsem mluvila ještě rychleji.
Snow
Zasmál se spokojeně a nechal ho vyndat si ledovou medovou kouli. Poposkočil si dál a vydal se najít další oběť. Ale... Všichni s někým mluvili, tak jen doběhl ke stromu a položil tam úl i s odhalenýma medovýma koulema. Sedl si vedle, trochu víc unavený než byl zvyklý. Oči už zase rudé jako krev.
Thunder
Koukal zmateně na bílého šťastného vlka. Když ten odběhl podíval se na Erika, "co to přitáhl za kravinu?" Zeptal se tak zmateně a přičichl k tomu.
Erik:
Zůstane tam stát s medovou koulí v tlamě. Normálně by nic takového nejedl, ale byl to dárek. Dárek. Od té doby, co opustil rodinu, žádný dárek nedostal. Podívá se na Thundera. Tohle nedomyslel. Nechtělo se mu dávat kouli zpátky na zem, když to byl dar od Snowa, ale neměl to teď jak rozdělit. "Ukoufni si," dostane ze sebe a natáhne svou tlamu i s medovu koulí k Thunderovi.
Arwen
"Zákaz platí, je dobře, že se Erik drží dál. Ale je mi to líto. Kvůli hloupé chybě... Na druhou stranu, Thunder nevypadá, že by se sem nějak hrnul. Možná bych jim měl předat dárek," usmál se. "Hned se vrátím," ujistil Summer, popadl do tlamy dvě králičí kůže a vydal se k dvěma vlkům. "Zdravím," kývl, když před ně kůže položil. "Jsem rád, že jste přišli. A děkuji za kořist," otočil se k Thunderovi. Pak zase k Erikovi. "Je mi líto, že se nemůžeš veselit kolem stromku s námi. Ale tvou přítomnost stejně oceňuji. Přinesl jsem vám malý dárek. Skvěle se na tom spí, je to dobrý základ teplého pelechu. Ale je to opravdu jen drobnost," ostýchavě se usmál. "Snad se vám budou do vaší jeskyně hodit."
Korietta
Zatetelila se, když ji Vega pochválil. "Ale, ty lichotníku!" zubila se. "Mám se skvěle! A jsem ráda, že se dárek líbí. Měl bys do údolí chodit častějš, jinak z tebe hory vysajou všechnu srandu," usmívala se. "Mimochodem! Skvělý larvy! Dlouho jsem tak dobrý neměla."
"Moon, jak jsem řekla, nemusíš mít pro mě dárek. Mě těší, že jsem tě mohla obdarovat, stejně jsem nevěděla, co s těma šutrama dělat. Takhle z nich aspoň někdo bude mít radost!"
Vega
"Jakmile budu moct, budu se tady zkoušet objevit," slíbil se s úsměvem. Opatrně položil tlapu na kamínek. Aspoň bude mít připomínku, aby se nezapomněl aspoň občas vrátit. Se zájmem naklonil hlavu na stranu a podíval se na obě vlčice. "A teď mi povězte, odkud se vy dvě znáte," vybídl je vesele. "Teda jasně, ze smečky. Ale nejen to, ne? A vůbec, povězte mi nějaké drby! Jsem zvědavej," zakřenil se.
Noem
"Jsem si jistý, že se nerozpadne," usmál jsem se na ni, "plánuju si ho vystavit v jeskyni, opravdu ti moc děkuji." Byl jsem z jejího daru opravdu velmi rozradostněn, v dobré náladě jsem se otočil na ostatní vlky a přemýšlel, komu bych předal další meduňku. Arwen se zrovna vydal za Thunderem a Erikem, otočil jsem se proto k Summer a vzal do tlamy jeden z usušených stonků. Pokýval jsem Blade a vydal se za alfou.
"Summer," oslovil jsem ji, když jsem před ni meduňku položil a sklonil hlavu ve výraze úcty. "Přijmi prosím jako dárek tuto bylinku," usmál jsem se na ni. "Snad ti přinese takový klid a potěšení, jaké ty přinášíš celé smečce."
Summer
"Je to škoda, ale bylo to dobré rozhodnutí," souhlasila. "V zájmu smečky i hlídky." Když Arwen odešel za Thunderem, na chvíli se jen nechávala unášet vlnou atmosféry.
"Noeme," odpověděla černobílému vlku, když k ní přišel. Usmála se na něho, když před ní položil bylinku. "Děkuji. Já pro tebe bohužel nic nemám, za což se hluboce omlouvám," odmlčela se trochu nešťastně, "ale děkuji." Byla od srdce vděčná, že na něho působí tak milým dojmem. Převzala meduňku a s milým úsměvem k němu opět pozvedla hlavu. "Jak se ti to tu líbí?"
Moon
Zamyslela jsem se "A Vego oni vás v horách nedrží jak bezduché vězně co jen zabíjí?" zajímalo mě to, ale je dost možné že mu vymyli mozek a popře to. Poté jsem se ještě otočila na Kori "Stejně ti něco malého nějaký mini dáreček seženu" zasmála jsem se. Znovu jsem se podívala na Vegu"A drby ze smečky teda neznám" řekla jsem zamýšleně.
Snow
Usadil se do kořenů stromečku a zavřel oči. Zůstal schoulený jako dáreček v kořenech stromů, zasněžený a unavený.
Thunder
Pokývl k Arwenovi a pousmál se. Podíval se na Erika a pokývl hlavou. "Děkujeme, my už se vzdálíme. Máme to... Daleko." Vzal do tlamy obě kůže. "Jsem rád že se to všechno vyřešilo v klidu. Toho si moc vážím." Pokývl hlavou a otočil se a odešel do tmy.
Erik:
Thunder ho tvrdě vyignoruje až se to Erika téměř dotkne. Zamračí se na jeho vzdalující se siluetu, medovou kouli stále v tlamě. "Nafí fjeskyni?" zopakuje směrem k alfovi trochu zmateně. Teprve poté rozkouše a co nejrychleji polkne tu kouli, aby mohl mluvit. Nakašlat na toho velkýho mrzouta, vydechne si sám pro sebe a se sklopenýma ušima se usměje na alfu. Ještě si rozhoduje i za nás, pokračuje ve vnitřním rantu, ale nakonec přizná, že už by měli doopravdy zmizet. Že tu jen pokouší svojí příčetnost. "Děkujeme," zopakuje s hlasem co nejlépe maskujícím vnitřní nevrlost. "A omlouvám se, že jsem žádný dárek nevzal. Nenapadlo mě... že by si někdo dělal tu námahu." připustí a ještě trochu svěsí uši. "Přeji krásnou noc, ať se vám ta veselice vydaří," mrkne na něho ještě, otočí se a mizí v Thunderových stopách.
Lesui:
Vzdálené zavytí protne temnou oblohu a přenese se přes krajinu v té jediné harmonické melodii: přání šťastného slunovratu. Několikrát svojí melodii zopakuje, vkládající do ní všechen vzduch a sílu svých plic. Neví, jestli jí někdo uslyší. Jestli se k někomu dostane, jestli se někoho dotkne. Ale přesto mu na podmračené tváři vyčaruje vzácný poklidný úsměv. S hlavou k nebi setrvá několik okamžiků, než se opět rozejde dále za svým úkolem. Víc a víc se přibližujíc zrádným mlhám Šedého údolí.
Vega
"Bezduchý vězeň, který jen zabíjí," zopakoval znovu, dosti udiveně. Tu větu převracel ve svém mozku ze všech stran, ale stejně mu nedávala smysl. "Cože, Můňo?" vykulil na ni oči a rozpustile se rozesmál.
"Jo, o Thunderovi s Erikem jsem slyšel," přikývnul, "a o tom soudu taky. Jakože ne moc, jenom něco. Pár vlků tam u toho soudu bylo, tak vím. Mám pocit, že v hlídce je málem menší vzrůšo než tady," uchechtnul se. Trochu starostlivě si Moon prohlédl. " Ale vypadáš v pohodě," prohlásil.
Znovu se rozesměje, když se skloní, aby dostal na hlavu věneček. "Tak, teď jsem královna Vegouna, vládkyně světlušek, ponrav a dlouhých nohou!" prohlásí pyšně a pohodí hlavou, až mu spletené listí na hlavě zašustí. "A čeho jste vy královny, mé drahé dámy?" uculí se.
Noem
Usmál jsem se na Summer. "Je zcela v pořádku, že pro mě nic nemáš, je hezké s tebou jen tak mluvit a být zde vítán," řekl jsem jí upřímně. "Potěšilo mě tě potěšit a víc nepotřebuju." Na její otázku jsem si spokojeně povzdechl. "Líbí se mi tu moc, je krásné, co jste s Arwenem i Snowem udělali se stromem," kývl jsem uznale. "A celkově se mi moc líbí, že Arwen svolal toto malé setkání, je krásné. Je krásné jen tak někam patřit. Vlastně bych řekl, že se mi zde líbí čím dál víc, nechci být troufalý, ale rád bych věřil, že jednou budeme s Arwenem i opravdu dobří přátelé," ušklíbl jsem se na ni šibalsky. "A že spolu bok po boku zvládneme zajistit smečku a dovést ji k velkým věcem," zasnil jsem se na chvíli. "Ale promiň, jak tobě se daří?" usmál jsem se na ni a trochu se zastyděl, že jsem se nechal unést vlastními myšlenkami.
Vzápětí jsem si nicméně všiml, že k nám zmiňovaný rudý vlk sám míří. "Ach, Arwene," zamrkal jsem, když přede mě položil kožešinu. "To je nádherný dárek," sklonil jsem hlavu v úctě. "Strašlivě si ho cením, tím více, že je od tebe. Rád se jí nechám hřát." Jí a příslibem toho, že z nás nebudou nepřátelé. V rychlosti jsem Arwenovi přinesl jednu z větviček meduňky. "Přijmi ode mě tuhle bylinku. Je to trhaná usušená meduňka, dobrá na žvýkání, uklidní i potěší," usmál jsem se na něj. "A za kořist netřeba děkovat, udělal jsem to moc rád, pro tebe a pro celou smečku. S lovem mi pomáhala Lorelai, velmi schopná vlčice z hlídky. Zrovna jsem Summer říkal, jak je hezké, že jsi svolal celé tohle setkání. Vlk se tu cítí velmi hřejivě, navzdory všemu tomu sněhu." Doufal jsem, že mi Arwen porozumí.
Zaslechl jsem vzdálené, tiché, ale nádherné vytí. Jemnou melodii, která ale měla svou sílu a krásu Zamrkal jsem k zasněženému nebi a do ticha jsem se usmál. A šťastný slunovrat i tobě, Lesui, pomyslel jsem si. I s hnědákem se někdy budu muset potkat, bylo to již dlouho, co jsme spolu mluvili. A tolik věcí se od té doby změnilo, zlepšilo! Za některé jsem mu i vděčil.
Summer
Bylo příjemné slyšet od Noema tak vřelá slova, zvlášť poté, co tu byla ta nedůvěřivost mezi ním a Arwenem. "Mám radost, že jste se přes to přenesli. Po malých krůčcích, nezraď jeho důvěru a věřím, že z vás přátelé skutečně být mohou." Věnovala černobílému přátelský pohled. "Budu ti držet tlapy, aby se ti vážně povedlo k Arwenovi najít cestu. Je to skvělý vůdce a úžasný vlk," ujistila ho. Otázka, jak se Summer má, nakonec tak nějak vyšuměla do vzduchu, ale vůbec jí to netrápilo. Mnohem víc jí hřálo u srdce vidět, jak spolu ti dva vychází, tak je s úsměvem pozorovala. O srdce doufala, že mezi nimi nikdy nedojde ke konfliktu, k jakému došlo v předchozí generaci.
Když se vzduchem prořízne známé vytí, Summer to ještě víc ujistí v tom, že může být v klidu, pokud jde o syna.
Moon
Zadívala jsem se na něj nejistě že to nechápe "Víš Vego po tom hrozivém napadení jsem došla k závěru že ty v hlídce musí být krvežíznivý vězni hor a postupně z nich ty hory vysávaj život až se z nich stanou prostě bezduché zabíjecí mašiny. Jako je třeba ten Erik a nebo Assucldndhoxwh a nebo Thunder. Prostě takhle jsem si to domyslela a takže si na sebe dávej pozor ať je s tebou sranda!" snažila jsem se mu vysvětlit ten pojem který jsem si sice v hlavě vymyslela ale na tom nezáleží. Poté když mi Kori nasadila na hlavu nádherný věneček zasmála jsem se a řekla "Jůů to je nádhera. Já jsem věnečka všech modrých kožíšků" zasmála jsem se ještě víc.
Arwen
"Jsem rád, že to tak vnímáš. Znamená to, že oslava zimního slunovratu splnila svůj účel," usmál se na Noema. "Za dárek děkuji. Pokud je na uklidnění, Moon by měla jednu žvýkat každý den, povinně," zasmál se.
"Teď, když mě omluvíte, měl bych ještě obdarovat ostatní," mrkl na ně s úsměvem, popadl do tlamy tři kožešiny a vydal se k Vegovi, Moon a Kori. Položil je k nim na zem a s úsměvem je pozoroval. Jelikož Kori se marně pokoušela sama sobě nasadit věneček, pomohl jí.
Korietta
"Moon chová k hlídce větší nenávist, než mají v sobě Koro, Merita a Moonlit doromady," ušklíbla se. Pokusila se nasadit věneček, ale moc jí to nešlo, proto se vděčně usmála, když jí Arwen pomohl. Vzápětí měl na hlavě veněček i on. "Já jsem královna... hm, bláta!" rozhodla se.
Když si všimla, že Arwen přinesl dary, rychle doběhla pro další fialový kámen. Ten největší. "Taky ti dám dárek! Ten největší a nejherčí šutr pro naši nejlepší alfu!" zazubia se dobrosrdečně.
Noem
Usmál jsem se na Summer a pozoroval Arwena, jak se vydal ke skupince Kori, Moon a Vegy. "Asi ho budu následovat, také bych ještě rád rozdal zbytek svých meduněk. Moc rád jsem tě viděl, Summer," pokýval jsem jí a vydal se za vůdcem.
"Zdravím," přejel jsem očima celou trojici vlků a položil před ně tři snítky sušené meduňky. "Máte moc krásné věnečky," zasmál jsem se. "Královno bláta," otočil jsem se nejprve ke Kori a přisunul k ní jednu z meduněk, "přijmi jako dar tuhle bylinku, je na žvýkání moc dobrá, potěší a uklidní. Moon," otočil jsem se k Safírové bouři a přisunul jednu i k ní. "Ta je pro tebe. Žvýkej ji, kdykoliv se ti zachce, rozhodně ti neuškodí," hodil jsem krátký šibalský pohled po Arwenovi, ale tak, aby to viděl jen on. "A Vego!" zvolal jsem, "mám jednu i pro tebe!" přisunul jsem mu poslední ze tří, co jsem přinesl. "Snad i tobě poslouží."
Summer
Dívala se za Arwenem, jak odcházel, než moment narušil Noem. “Jen běž. Taky jsem tě rád viděla.” Usmála se na něho a jak tak zůstala sama s vlčaty, Gustav po ní hned skočil. Mateřsky ho olízla a přitáhla k sobě i Lilith. Byla vděčná za to, že je má.
Blade
Usmála se na Koriettu. "Děkuju! Ušetřila jsi mi tím práci hehe, chceš s něčím pomoc Kori?" řekla a dopajdala přímo k ní. Nehledě na ot, že tam byl s ní i Arwen a bůh ví kdo ještě.
Moon
Usmála jsem se na Kori "Nenávist je oprávněná" zasmála jsem se tomu. Poté když nám Arw přinesl kožešiny rozhodla jsem se mu poděkovat "Moc ti děkuji Arwene náš nejlepší alfo. Já sice dárečky nemám, ale něco ti brzy určitě seženu!" dodala jsem jen a doufala, že to nebude zas tak hodně vadit. Pak přišel Noem s bylinkami "To jsou ty dobrý bylinky, co jsi mi tehdy dal? A nebo tohle jsou jiný bylinky? A kolik je vlastně bylinek? A jak to že jsou léčivý? A co dělá tahle? A jak je poznáš?" zasypávala jsem ho otázkami. Mluvila jsem, ale tak rychle, že nevím jestli to vůbec bylo srozumitelné. "Jak se tahle oslava vlastně jmenuje? Nějaký den dárků?" zeptala jsem se.
Arwen
Nechal si nasadit věneček a usmál se, když dostal i ametyst. "Děkuju ti, Kori. Je překrásný. Dovolil jsem si vám také přinést malý dárek. Jsou to jen obyčejné králičí kožešiny, ale teď v zimě pelech hezky zahřejí." Dal po kožešině každému z nich a chvíli obdivoval krásný fialový kámen.
"Slavíme Zimní slunovrat," odpověděl Moon s úsměvem. "Ode dnes se dny prodlužují a noci zkracují. Bude více světla. Je to oslava toho, že se zase vrátí léto."
Když přišla Blade, s úsměvem jednu kožešinu přistrčil i k ní.
Korietta
Jakmile přišel Noem, také mu položila věneček z listí na hlavu. "Jé, děkuju!" radostně poskočila, když od Noema dostala meduňku.
"Blade! Vrátila ses! Myslela jsem, že jsi odešla, tak jsem je rozdala," usmála se ostýchavě. "A nestihla jsem ti dát můj dáreček. Snad se ti bude líbit," usmála se a položila před ní další z fialových kamenů.
Noem
Ušklíbl jsem se na Moon, když začala předvádět svou typickou otázkovou hyperaktivitu, ale nijak nevlídně. "Tohle je trochu jiná bylinka, ale je taky moc příjemná. Bylinek je vážně hodně, poznáš je, když je dobře očicháš a dobře si je prohlídneš, zapamatuješ si, kdy a kde rostou. Pak se téměř nedají splést. Spousta z nich je léčivá proto, že to tak zkrátka má být. Tak jako když sníš králíka, a jsi na chvíli plná, když se napiješ vody, a pak nemáš žízeň. Po téhle bylince budeš mít chvíli klid a budeš se cítit spokojeně," vysvětlil jsem jí.
Usmál jsem se na Arwena, když vysvětloval, v čem spočívá dnešní slavnost, i na Kori potěšenou mou bylinkou. Pokýval jsem Blade, která zavítala do našeho kroužku a hrdě pohladil tlapou svůj podzimní věneček i kůži od Arwena.
Vega
Prudce se nadechl, aby se proti tvrzení Moon ohradil, ale pak zabloudil pohledem ke Kori a zmlkl. Asi to vážně nemělo smysl. Místo toho se vesele zašklebil na Noema, který mu přinesl voňavou bylinku, a soustředěně mezi zuby rozdrtil lístek. Chutnala dost hořce, ale voněla moc hezky. Zhluboka nasál její vůni, až se mu další suchý lístek nalepil na mokrý čumák. Nesnažil se ho dát dolů.
"Tyjo, Můňo, ty mě s tou palbou slov pomalu doháníš," zazubil se. Přátelsky do ní šťouchl. "To je moje dočasná nevlastní ségra!" prohlásil pyšně.
"Dík moc za bylinky, Noeme! Jsou fakt," znovu zhluboka nasál vůni, "óch. Budu si je šňupat fakt rád," zavrtěl se spokojeně.
"Vezmi si ponravu! Vyhrabaný v horách. Odolná rasa. Velmi výživná a chutná!" doporučil mu.
Blade
"jééé! Děkuju moc!" oblízla se a se zájmem si prohlédla kožešinku. "Jsou ot nádherné dárky, děkuji Vám," pokývla hlavou a pak prudce trhla hlavou k Vegovi. "Ani náhodou!" zaštěkala na Vegu s pobaveným ksichtem.
Moon
S podivem jsem se koukala na Arwa "Zimní slunovrat? To zní zajímavě. To slyším prvně a když je zimní slunovrat existuje i podzimní, jarní a nebo letní? To by přece jinak byla diskriminace těch zbylých období. A jak to že se střídá den a noc? A jak to že se to může jen tak změnit a kdy už bude léto?" spustila jsem velmi rychle. Pak jsem se podívala na Noema "A jak jsi se je naučil rozeznat? To se jako s tou znalosti už musíš narodit? A nebo to může umět každý?" řekla jsem ještě rychleji. Poté jsem se podívala na Vegu "Tak když jsi většinou v horblbách tak někdo musí mlet i tady! To by přece všem bylo líto! s každým slovem jsem zrychlovala. Poté jsem si vzala bylinku "Hmm ta poslední byla chutnější. A jak se vůbec bylinky objevili teď v zimě?! To je nemožný!" vyhrkla jsem a čekala na odpovědi. Sem tam jsem se ještě zasmála jen tak.
Arwen
Na Mooninu rozjetou řeč odpověděl unaveným úsměvem. "Je jen letní a zimní. Teď si sněz svou bylinku."
"A když už Vega mluví o jídle... Noem pro nás nalovil mnoho kořisti. Pojďme hodovat," rozhodl. "Mimochodem, ty ponravy jsou moc dobré, jsem rád, že jsi je donesl," usmál se na Vegu.
Korietta
"Taky vám moc děkuju za dárky," zazubila se a jakmile Arwen promluvil o jídle, poskočila si radostně. Měla už hlad. Následovala Arwena k hromadě kořisti a s chutí se pustila do jídla. Další fialové kameny nechala u stromu k rozebrání.
Usmál jsem se na Vegu, když mi ocenil meduňku a nabídl mi ponravu. "Děkuju!" vyjádřil jsem mu a rád si jednu vzal. "Moc se mi to líbí, je to taková jednohubka," ocenil jsem s jemným smíchem. "Dezert a hlavní chod v jednom."
Když pak Arwen zmínil, že jsem nalovil kořist, trochu jsem se pod srstí začervenal. Abych ale zakryl mírné rozpaky, otočil jsem se znovu k Moon, která opět nabírala na obrátkách. Doufal jsem, že ji snědená meduňka trochu zklidní. "Rozhodně to může umět každý," usmál jsem se na ni. "Stačí, když budeš dávat pozor a soustředit se, časem se bylinky naučíš rozpoznávat. A některé i v zimě rostou velmi rády, ale nekvetou. Tuhle jsem našel v lese, byla uschlá, ale suchá, což je nejlepší," mrkl jsem na ni.
Vydal jsem se pomalu za Arwenem a Kori ke stromu a masu, přičemž jsem si se sklopenýma ušima a stydlivým výrazem posunul tlapou jeden nádherný fialový kámen, jaké rozdávala Kori. "Mohu?" zeptal jsem se jí pro jistotu. "Jsou tak krásné a blyštivé," povzdechl jsem si. Měl jsem slabost pro blýskavé věci, ale nerad bych to někomu přiznával nahlas.
Blade
Opatrně vzala do tlamičky všechny dárky a šla za skupinkou aby se s nimi najedla. Posunula si věneček na hlavě aby jí nespadl a posadila se k masu. Hodlala vyčkat na ostatní.
Moon
Byla jsem překvapená "Páni to je hustý, že se to může naučit každý! To musí být užitečné" zasmála jsem se. Pak jsem přemýšlela co asi nalovili "A co kdo ulovil? Od koho je co?" vyzvídala jsem a poskakovala jsem sem a tam. "Hup hop" zasmála jsem se a ještě řekla "Tik... tak" začala jsem tam jen tak skákat. Až jsem si skřížila nohy a zakopla. Začala jsem se ještě více smát. Přímo záchvat smíchu.
Noem
Nadšeně jsem se usmál, když mi Kori nabídla kamínek. "Moc ti děkuji," rozzářil jsem se a přisunul si tlapou jeden z kamínků, který byl sice menší, ale nádherně zářil fialovou a bílou. "Je opravdu moc krásný. Jeden úplně stačí, ale budu moc rád, když mi někdy ukážeš to hrabací místo," pokýval jsem hlavou.
Usmíval jsem se na své okolí a znovu stydlivě sklopil uši, když Arwen zmínil, že jsem nalovil jídlo. "Všechno ne, opravil jsem ho. Velkou část nalovila i Lorelai, třeba támhle tu srnu," trhnul jsem hlavou ke zbývajícím kusům vysoké. "Jen si dejte," pobídl jsem všechny po vůdcově vzoru a sám se ujmul jednoho z králíků.
Blade
Poskočila nadšením a po vzoru Arwena si utrhla kus masa a vesele po třech odběhla o kousek dál.
Moon
Koukla jsem se "Noeme to jsi asi musel dlouho lovit. Ale vemte si první vy ... mně bude stačit jen strašidelně málo" zasmála jsem se. "Ráda jen tak poskakuji" začala jsem ještě více a víš skákat ve sněhu. "Křup ... křup ... křupity křup" smála jsem se jako šílená.
Arwen
Žvýkal a snažil se moc si nenechat zkazit den hyperaktivní Moon. Když se najedl tak, že už byl sytý, vyrval srdce z kance a snědl ho také. Usmál se na všechny přítomné, kývl na ně. "Děkuji vám za krásně strávený večer. Bylo to velice příjemné. Doufám, že příští rok se tu sejdeme zase." Počkal, až se nají Summer a vlčata a i s nimi se vydal zpět k táboru. Už se těšil, až si užijí hezký večer o samotě. Doufal, že by snad mohli mít další vlčata.
Korietta
Také se nažrala. Dala si ještě jednu ponravu jako zákusek a mrkla na Vegu. Jeden fialový kámen přinesla i spícímu Snowovi a s úsměvem ho položila k jeho tlapkám. Pak se zase odplížila. "Jak řikal Arwen, bylo to krásný. Díky za dárky a za hostinu. Škoda, že se Lorelai nepřipojila, poděkovala bych i jí. A Noeme, my někdy půjdeme vyhrabat další šutry!" usmála se na něj. Pak se ještě zazubila na všechny přítomné a pelášila za Arwenem. Byli domluvení, že jim pohlídá vlčata. Věděla, že před sebou má dlouhou noc. Gustav vydal svojí neúnavností za pět vlčat.
Noem
Usmál jsem se a pokýval odcházejícímu Arwenovi. Když se rozloučila i Kori, zazubil jsem se na ni. "Jasně, někdy spolu půjdeme hrabat, rád najdu další kamínky."
Díval jsem se za oběma vlky, jak odchází, a rozhodl se, že je taky čas jít. "Také se rozloučím. Bylo mi s vámi moc krásně," řekl jsem k poskakující Moon, čekajícímu Vegovi a Blade, která opodál jedla. "Jak říkala Kori, škoda jen, že se nepřipojila Lorelai, na přítomném mase má opravdu velké zásluhy."
Shrabal jsem si tlapami všechny dary k sobě, abych byl schopen je odnést. "Moc vám děkuji za tyto krásné věci," usmál jsem se. "Snad se někdy potkáme znovu," rozloučil jsem se a vydal se pomalu do noci, potěšen kamínkem, věnečkem, i ponravou, co jsem snědl. Ale hlavně potěšen příjemným posezením s vlky.
Blade
"Zatím!" zamumlala skrz sousto a když dojedla nadšeně poskočila. "Vezmu kamínek Cutemu!" napadlo jí a přiškotačila se svou "hromadou" dárků ke kamínklm a jeden vzala. "Zatím lidi! Uvidíme se... Asi při další akci?" zazubila se a už pelášila zpátky.
Moon
Spadla jsem na zem a rozhlédla jsem se "Kam jdete? Ono to už končí" řekla jsem smutně. "Snad se brzo teda uvidíme" řekla jsem smutně sebrala jsem kamínek, kůži a upalovala jsem pryč.
Arwen
Došel k stromu, pár metrů od lesa, z části na louce. Byl to hezký opuštěný smrk, ne moc vysoký ani moc nízký. Na začátek vytvořil nad špicí stromu kouli ohně zhruba patnáct centimetrů v průměru, pak začal pečlivě rozestavovat malé plamínky nad špičky větví, aby byl strom hezky ozdobený a viděli ho vlci už z lesa. Dokonce i z tábora bylo vidět světlo na špici. Když byl se svou prací spokojený, vedle stromu položil patnáct vyschlých králičích kůží, které měl do tohoto dne vzadu v jeskyni, jako teplý pelech. Zbyly tam asi čtyři, ale i to bylo dostatečné zateplení. Také tam položil tři mrtvé myši a pár dalších malých dárků. Drobnosti, které našel na svých toulkách Xikuratem a, ještě dříve, zemí vyhnanců.
Noem odvedl dobrou práci a ve sněhu se kus od stromu kupila hromada kořisti. Něco z toho bylo už zmrzlé a tak Arwen magií začal rozehřívat maso, aby bylo v požíratelném stavu. Bál se jen, aby ho neuvařil, to už by mu nechutnalo.
Když usoudil, že je vše připraveno, posadil se a zhluboka zavyl. Volal na sraz, Svátky zimního slunovratu jsou tady.
Korietta
Nešťastně zavrtěla hlavou, ale v tu chvíli se do šera ozvalo Arwenovo vytí. Vyskočila. "Pokus se prosím tě chovat slušně, jinak tě vlastnozubně vytahám za uši," řekla Moon a rozběhla se do tábora, aby vyzvedla nějaké barevné kamínky, které nedávno našla. Zabalila je do vypelichané kůže z nějakého zvířete, která už velmi dlouho ležela ve velké jeskyni. S tímto balíčkem se rozběhla k osvícenému stromu.
"Ahoj!" pozdravila, jen co shodila balíček ke stromu. Na Arwena se vřele usmála.
Summer
Už je čas, problesklo jí hlavou, když zaslechla zavytí. Pokynula Gustavovi s Lilith, aby se zvedli, a nadšeně s nimi vylezla z jeskyně. Už z dálky viděla ohnivou špičku stromu. Vrátila se pohledem k vlčatům a pobídla je, aby vyrazili. Svižnějším krokem se blížila k místu oslav.
Blade
Z nohou jí stékala krev, ale Blade to vůbec nezajímalo. S věnečkem na hlavě dokulhala přímo do tábora. Nebyla tu dost dlouho, prakticky od jejich příchodu. Najednou si vzpomněla na dárek a tak se rozeběhla ke svému spadnutému stromu a vytáhla z něj hned několik věnečků. Asi tak 9 nebo 11 a vydala se zpět. No na místě jí dorazila bolest v noze a tak se posadila opodál a začala si s věnečky vedle sebe lízat ránu. Cute bude mít radost...
Moon
Když Kori najednou tak odběhla pryč trochu jsem se zarazila. Chci tam jít? Je to asi slušnost jo. Aspoň třeba bude sranda. Ještě chvíli jsem si poskakovala ve sněhu sem a tam a snažila se zapomenout na bubáky. Poté ve svém skákání se mi, ale zamotala hlava a já narazila do stromu. Už zas. Začala jsem se motat sem a tam a moje chůze vypadala dost srandovně. Když jsem se vzpamatovala rozhodla jsem se tam dostat, co nejrychleji a tak jsem běžela jak nejrychleji jsem mohla. Jenže jsem u toho nedávala moc pozor, jelikož jsem koukala jen na velký strom nad kterým bylo něco ohnivého ... přímo do toho stromu jsem narazila. Auvajs.
Snow
Když se blížil k táboru slyšel zavytí. Ah! Přidal a vletěl do svojí jeskyně a pak se zarazil. Opatrně! Vzal do čelistí jemně kus papírového včelího hnízda. Našel ho chvíli před tím než nasněžilo. Uvnitř bylo několik ledových kousíčků, obalených v medu. Pojmenoval si to pro sebe vosí hnízda, protože chudák nevěděl jaký je rozdíl mezi včelou a vosou. Takže to definitivně byla vosí hnízda, občas i s nějakou zmrzlou včelou. Popadl tedy to skutečné včelí hnízdo, všechny zmrzlé kousky v medu v něm a vydal se směrem odkud slyšel zavytí. Když doběhl, na okamžik úplně zapomněl kde je, a jen koukal na strom s ohnivými kuličkami. To byl určitě malý červený šéf, ten umí s ohněm. Viděl to u soudu. Pustil úl plný ledových vosích hnízd na zem a zazubil se na malého červeného vlka. "Ahoooooj!" Poposkočil si nadšeně, s takovou začne chudák zase sněžit...
Arwen
S úsměvem kývl na Kori. Přišla krvácející Blade, ale než se jí Arwen stihl starostlivě zeptat, co se děje, přiběhl Snow a vzápětí malá modrá šmouha vrazila do smrku. Strom se otřásl, ale držel. Arwen zkontroloval, jestli nic nehoří a pak vzal Moon za ocas a z větví jí vytáhl. "Zdravím," zazubil se na ni. "A zdravím vás všechny," usmál se pak i na Snowa a Blade.
Korietta
Slušně pozdravila všechny přítomné. Pak sledovala to, jak Arwen tahá Moon za ocas. Měla starosti, aby Moon vážně neblbla, zatím tu ale z hlídky nikdo nebyl.
Vega
Nadskočil, když uslyšel Arwenovo vytí, a rozběhl se tak rychle, jak mu jen dlouhé nohy dovolily. V tlamě na zkrouceném kusu kůry nesl ponravy, které vyhrabal. Nevysypaly se mu jen zázrakem.
Přiřítil se k vánočnímu stromku jako velká voda, položil ponravy na zem a nadšeně se zazubil. "Tyjo, žrádlo! Fíha!" kroužil kolem stromku, popadl za ocásek mrtvou myš a přátelsky šťouchl do Arwena. "Fakt dobrá práce, šéfe," zahuhlal s plnou tlamou.
Summer
Došla s vlčaty až ke stromu, kde se již nacházeli další vlci. První věc, kterou zbystřila, bylo Arwenovo tahání vlčete ze stromu. Všem přikývla na pozdrav a s vlčaty došla ke stromu. "Povedlo se ti to," pronesla hřejivým hlasem ke svému partnerovi, načež rychle otočila hlavu a vytřeštila oči, když si všimla, že Vega utíká s myší kolem stromu.
Moon
Byla jsem překvapená, že mě někdo táhne ze stromu ... byl to Arwen "Uhm zdravuju tebuje" zase jsem začala mluvit jak retard. Motala se mi hlava o sto šest. Motala jsem se sem a tam "Jůůů strumeček a dauerkečky" řekla jsem a spadla jsem přímo ke stromu. "Támhvle jsu hvjezižky a ozdobiřřky" byla jsem doslova úplně mimo. Rána to byla pořádná.
Snow
Valil oči na všechno co se dělo. Všiml si modré šmouhy, které se chtěl vyhnout, protože byl na ní pořád kvůli Erikovi naštvaný. Měl Erika rád, i Thundera... i když toho o něco míň. Taky tam byla Kori! Hned jak si jí všiml, doběhl k ní a nabídl jí svůj úlovitý dáreček. -"Hahoj Hori! Hám pho hebe hárešek! Housej!" Strčil jí ledové střípky s medem pod čumák.
Thunder
Mezi stromy se objevil neforemný stín. Thunder, nic neřekl, ani nemohl. V tlamě držel v pevném železném sevření pořádného horského kozla a táhl ho za sebou. Zvíře bylo obrovské, naroslé, a jeden jeho paroh byl zakrvácený. Jistě se podepsal mezi Thunderovými jizvami další, dlouhou jizvou na boku, na kterou vlastně byl i docela pyšný, protože skolit takové zvíře pro takovouhle událost, není jen tak. Prošel mezi vlky beze slova, vlastně byl rád, že nemusí nic říkat a položil kozla před strom.
Erik:
Věděl, že to nebylo pro něho. Bylo to pozvání, ale ne pro něho. A stejně se jeho tlapy prodíraly sněhem k osvětlené louce. Jeho drobnější tlapy nacházely téměř nedobrovolně cestu v Thunderových stopách. Beze spěchu. Lákal ho pach teplého masa, ohlušující píseň praskání plamínků, jehličí a kloubů. Došel na okraj louky. Bylo tu na něho dost vlků, až moc. Posadil se a s tmávnoucí oblohou zůstával na hranici světla a tmy. Věděl, že dál nemůže. Záblesk modrého kožichu mu to pověděl.
Arwen
Přišla Summer. Usmál se na ní a olízl jí čumák. "Děkuju. Kdyby se ti chtělo, můžeš ho i dozdobit," mrkl na ni. Olízl hlavu i Gustavovi a Lilith.
Vega mu sebral myš, kterou plánoval pro štěňata. Zbylé dvě tam ale byly, tak alespoň na Lilith a Gustava zbyde. Kieran byl stále pryč, třetí myš byla jen kdyby náhodou. "Uhm, ten dárek byl pro... někoho jiného. Ale to asi nevadí," usmál se na půl huby na Vegu.
Moon byla očividně mimo. Nevěděl co s ní a tak hodil jen prosebný pohled na Koriettu.
Thundera s obrovskou kořistí sledoval pohledem a přátelsky na něj kývl, jen co zachytil jeho pohled.
Korietta
Všimla si Arwenova pohledu a chytla Moon, aby jí odtáhla kousíček vedle, mimo centrum dení. Navíc přišel Thunder. Ne ale stačila pro Moon udělat víc, objevil se Snow a nadšeně cosi volal s tlamou plnou... čehosi. Usmála se na vlka, vděčná za to vyrušení. A tu to ucítila. Sladkou vůni medu. Nasála ten pach do čenichu a rozzářila se. "To jsou medový koule?" zeptala se nadšeně a hned jednu ochutnala. Bylo to celé ledové, ale zároveň sladké. Zvláštní, ale chutnalo jí to. "Výborný!" pochválila vlka.
Vega
"Eh, pardón, šéfe. Jak vidím žvanec, tak se neznám," zazubil se omluvně. "Ale jestli nevadí, tak díky! Chcete ponravu?" nabídnul mu. "Nikomu konkrétnímu jsem nepřinesl, takže jestli chcete... Jé, Můňo!" vyjekl nadšeně, když uviděl modrou pohromu. "Můňo, dlouho jsem tě neviděl, chceš ponravu?"
Noem
Plížil jsem se ke stromu trochu nakrčeně, přeci jen kolem něj bylo již mnoho vlků a ač jsem většinu z nich poznával alespoň od vidění, takové množství společnosti mi nebylo tolik příjemné. Přesto jsem se rozhodl se veselení zúčastnit, přeci jen, Arwen svolal všechny vlky a já byl rád, že můžu být součástí smečky. Navíc jsem přeci jen pomohl dotáhnout část jídla.
"Zdravím," usmál jsem se a objel očima všechny přítomné, přičemž jemně sklonil hlavu při pohledu na Summer i Arwena. V tlamě jsem pro všechny případy nesl pár stonků meduňky, které jsem ke stromu položil. "Přinesl jsem nějaké bylinky - jsou uschlé, ale dobré i na žvýkání, příjemně zklidňují." Pohled se mi zasekl u Moon, která trochu vypadala, že to potřebuje, stejně tak u Vegy, který byl ale rozjetý ve svých naprosto normálních mezích. Při pohledu na Thundera jsem lehce sklopil uši, stále jsem byl z vlka velmi nejistý.
Summer
"Pěkný večer," odpověděla Noemovi a trochu se oddálila od stromu. Prohlédla si ho a přemýšlela, co s ním. Nakonec se rozhodla, jak by nebylo špatné ho okrásnit. Na pečlivě vybraných větvičkách nechávala postupně tvořit rampouchy. U některých za pomoci lehkých změn ve směru větru měnila v průběhu zamrzávání tvary ledu, takže vznikaly nezvyklé tvary. Celou dobu si hlídala, aby led nepřekrýval plamínky, které nad větvemi zapálil Arwen. Za pár krátkých minut byl ozdoben i zbytek stromu, a ona se s mírným úsměvem vrátila zpět na své původní místo. Rozhlédla se kolem, jak se situace změnila. Všimla si příchodu Thundera, tak i jeho směrem pokývla na pozdrav. Tak přeci jen přišel i někdo z hlídky.
Blade
Blade vyjukaně sledovala bílého vlka s Koriettou, ale nakonec i její pozornosti dostála značně poškozená Moon. "Bolí tě hlava?" zamumlala se věnečky s puse, ještě je chtěla dát pod stromek. Starostlivě si jí projela pohledem a po třech nožičkách docapkala pod stomeček a dala tam větve z listí. Pak se vrátila pohledem k Moonie, připomínalo jí to tu situaci v jeskyni.
Moon
Oklepala jsem se ... soustředit se pak to bude dobrý. Mluví na mě dva vlci najednou aah ... co teď. Zadívala jsem se nejdřív na Blade. "Huh o mě se nestarej. Ty jsi na tom očividně hůř ... jsi v pohodičce?" vyhrkla jsem ze sebe, jak nejrychleji jsem dokázala. Pak jsem se otočila na Vegu "Jéé ahoj! Taky jsem tě dlouho neviděla. ... žiješ daleko bohužel." podívala jsem se pak co myslí tou ponravou ... v životě jsem takové slovo neslyšela. Pak jsem si všimla nějakých děsivých bílých brouků. Vyjekla jsem "Bílý brouci!" vyhrkla jsem a odskočila strachy. Pak jsem si všimla, že přišel černý bubák ... vylekala jsem se ještě víc a znova jsem vyjekla. Radši jsem skočila zpět a schovala se za Vegu.
Snow
Kori! "Heee Hori híkyhíky!!!" Začal zase poskakovat jako splašený, hupky hupky hupky... A v tu chvíli mu zase zbělaly oči, ne moc... Jen získaly takový krásný růžový odstín... Trochu zavrávoral a málem do Kori narazil. Brzy se začaly mezi vlky a hlavně na stromeček snášet huňaté sněhové vločky.
Thunder
Pokývl Arwenovi, Summer i ostatním vlkům na pozdrav a odešel k Erikovi. Aby se k němu v ústraní připojil. Lehce se o něj otřel hlavou a usadil se vedle něj.
Erik:
Zůstával na svém místě. Chladivá zem mu příliš nevadila. Pokusil se na tvář nasadit milý úsměv, co kdyby se někdo podíval jeho směrem. Ale příliš mu nešel. Měl na tváři jakýsi smutný poloúsměv. Pamatoval si Vánoce u nich doma. A nechtěl si je pamatovat. Sledoval ty vlky jak se baví a poskakují a smějí se a žijí. Bylo mu to odporné. Tak odporné. Tlapy ho samy lákaly se k nim připojit. Bavit se, poskakovat, smát se. Potřese hlavou a upře svůj pohled na Thundera. Na jeho novou jizvu na boku. Dokázal by mu jí vyléčit, ale nenabídl to. Měl pocit, že by to ani nechtěl. Slušela mu. Svaly se mu pod ní při pohybu napínaly... Opět potřese hlavou. Dnes ho vlastní myšlenky, stejně jako tlapy, zaváděly do míst, kde nechtěl být. Snažil se přejít na jiné myšlenky, ale Thunder se k němu připojil a oba dva tak zůstali posedávat na okraji louky. V nedůstojném tichu pro tak slavnostní chvíli.
Arwen
"Je to nádherné," ocenil práci Summer s něžným úsměvem. "Mám pro vás dárky. Lilith, Gustave," sklonil hlavu k vlčatům. "Pro vás jsou ty dvě myši. Gustave, pro tebe mám novou hračku; králičí lebku. Bude pevnější než ta krysí. O trochu. A Lilith, pro tebe mám vlastně dárek, který není můj. Přinesl to Noem. Nezapomeň mu pak poděkovat. Sůl ze Solných plání a kůra ze strážného stromu. Rozeberte si to, šup," s úsměvem je postrčil ke stromku. "A ochutnejte ponravu!"
Otočil se zpět ke své vlčici. "Pro tebe mám svítící mech z podzemí. Je ho moc, tak jsem ho schoval v jeskyni. Ale tady máš vzorek," usmál se a vytáhl trochu zeleně světélkujícího mechu. "Je to skvělá dekorace a trochu jeskyni prosvětlí. A pak taky... domluvil jsem hlídání na dnešní noc. Mohli by jsme si po tomhle udělat večer jen pro sebe," olízl jí čumák s přivřenýma očima a úsměvem.
Korietta
Jakmile začal Snow padat, podepřela ho, sebrala mu z tlamy plástev a položila ji do sněhu, aby medové kuličky nerozsypal. Koukla na oblohu, pak starostlivě na Snowa. Zase měl světlejší oči, ale nevypadalo to zatím tak vážně. "Snowe, prober se, prosímtě." Žďuchla do něj a doufala, že se nebude muset potýkat s více starostmi, než je šílená Moon.
Vega
"Otec, který doporučí svým dětem ponravu, je otec, kterého bych si taky přál mít!" ocenil Vega vesele a pak se trochu zklamaně podíval na Moon. "Ty se jich bojíš? Aha, promiň," omluvil se. "Přitom jsou skoro stejně hnusný jako světlušky, ale chuťově jsou moc dobrý," prohlásil.
Když si všiml, že se Moon polekala přicházejícího Thundera a schovala se za něj, vlastně ho to ani nepřekvapilo. Trochu protočil oči. "Kápo, hej! Dobrej večer!" houkl na něj vesele, i když si byl dost jistý, že Thunder s ním žádný rozhovor ochotně nezapřede.
"Teď jsem daleko, no," obrátil pozornost zpět k Moon. "Ale je to úplně super! Párkrát mě málem zabili a celkově si to hrozně užívám," rozzářil se. "I když mi občas trochu chybíš. Jak se máš?" vyzvídal.
Noem
Trochu nejistě, leč stále s mírným úsměvem jsem těkal očima mezi přítomnými. Znovu jsem kývl Summer a zatetelil se, když mě pozdravila. Vždy na mě působila tak milým dojmem, že bylo těžké necítit jakousi vřelost vůči všem vlkům, kteří byli kolem.
Byl jsem poněkud překvapen, když jsem viděl Thundera, jak se tiše odpojuje z kruhu, o to více překvapen jsem byl, když jsem spatřil, že se vydal za opodál stojícím vlkem. Musel to být Erik, poznal jsem ze siluety jeho pahýly. Zkoumavě jsem naklonil hlavu na stranu a sám pro sebe se zasmál, že to opravdu musel být on, o kom mi kdysi dávno Summer povídala jako o Thunderově společníkovi. I to mě zahřálo u srdce. Sice jsem ani Thundera ani Erika příliš neznal - a upřímně z doslechu zatím neměl ani z jednoho důvod být nadšený - byl jsem rád, že se našli jeden k druhému. Láska byla krásná ve všech svých formách. Jen jsem se teskně rozhlédl okolo a tiše si povzdechl, že nikde nevidím Doloriana. Od mého návratu jsme se stále nepotkali a bolestně jsem si uvědomoval, že mi chybí.
Mé myšlenky však přerušil Arwen, který Lilith předával mou sůl a kůru. Trochu jsem vypjal hruď a hrdě přivřel oči, usmál jsem se na Lilith.
"Je to tu krásné," zašeptal jsem spíše do větru než ke komukoliv konkrétnímu a zahleděl se na strom, nádherně zdobený elementy Arwena a Summer, nádherně zasněžený magií bílého vlka, který musel být Snow. "Velmi krásné."
Summer
Poděkovala za pochvalu zdobení a radostně pozorovala, jak Arwen sděluje vlčatům, co jim dal, načež trochu nedočkavě poslouchala, co má pro ní. "Je nádherný!" Vydechla při pohledu na mech. Souhlasila s tím, že vypadá jako úžasná dekorace, a už se těšila, až ji bude rozmisťovat po prostoru jeskyně. Když červenožlutý vlk sdělil i druhou polovinu zprávy, zamilovaně se zasmála a ponořila hlavu do srsti svého partnera. "Všechno skvěle promyšlený, ne že by mě to překvapovalo," vydechla mu do krku. "Jsem pro. Děkuju ti." Mumlala mu stále do srsti, ale bylo jí rozumět. Ještě tak chvilku zůstala, než se znovu narovnala. "Taky pro tebe něco mám, i když ne tak emocionálního." Zazubila se. "Je v jeskyni, nechtěla jsem jí sem brát, aby se nepoškodila. Ještěrka. Pozorovala jsem jí ještě před tím, než napadl sníh, u vody. Zbarvená úplně stejně jako ty, ale zaujala mě i jinou věcí," na moment se odmlčela. "Olízla si oko."
Blade
Zabručela a otočila se ke stromku. Vyhrábla pár věnečků a ještě je utáhla aby každý držel při sobě. A došla jako první k Noemovi. "Tady máš věneček! Nejsem si jistá, zda se nerozpadne, ale neměl by," zazubila se a věnec z podzimního listí umístila před něj, dál očekávajíc jeho reakci.
Moon
Přestala jsem se klepat a přestala se taky schovávat za Vegu. Narovnala jsem se a řekla "Ne v pohodičce ... jen bílý brouk vypadá děěsivě a ani nevíš o čem mluví! Jsou to nezdvořáci jedni." zasmála jsem se tomu. "Nemáš tady náhodou sebou jednu nějakou světlušku? Mohli by jsme si popovídat třeba" dodala jsem jen. Nejspíš asi neví, že mluvím s hmyzem. Pak jsem se, ale zarazila "TEBE MÁLEM ZABILI?! JSEŠ BLÁZEN? Vždyť je to nebezpečný! Co je na tom fajn?" začala jsem úplně vyděšeně.
Snow
Posadil se tak zmateně a oblíznul Kori čumák. "Děkuju, děkuju, Kori, Kori..." Zvedl se a popadl pytlíček a vydal se za Erikem a Thunderem. Hopky hopky, doběhl k nim a před Thunderem se trochu přikrčil. "HERIKU," nabídl mu pytlíček s medovými koulemi. Měl Erika rád, Thundera taky i když s ním jako moc nemluvil. "Hsou ho hedové houle dej hi."
Thunder
Trochu před tou bílou sněhovou bouří zacouval a nechal to na Erikovi.
Erik:
Se zarputilostí sleduje protáhlé stíny tančící kolem stromečku, vyhýbajíc se tak jakékoliv interakci s mohutným vlkem vedle sebe. Jeho pohled se jen na okamžik střetne s černobílým vlkem s peřím na zádech. Trochu rozpačitě se na něho usměje, ale raději pokračuje pohledem hned zase dál. Jen tak tak stihne zaregistrovat běloučkého vlka, než se k nim přiřítí. Zamrká na něho, jak si snaží utřídit jeho slova a pochopit, proč je v nich tam moc "h". Podívá se do pytlíku a do čumáku ho plácne nasládlá vůně. "Ah, moc ti děkuju," usměje se na něho. Vydechne. Nečekal něco takového. Zůstane stát a chvilku na Snowa koukat, jak netuší, zda má takovou věc přijmout nebo ne. Chvilka se protáhne v trapné ticho, než ze sebe Erik dostane. "T-tak mi si vezmeme jednu napůl." Neochotně se otočí na Thundera, jestli souhlasí, a vyloví tlamou z pytlíku jednu medovou kouli.
Arwen
Lilith očichala sůl a kůru, upřela na Noema své velké oči a několikrát pomalu mrkla. Po pár vteřinách se na něj usmála, radostně, vesele. Usmívající se Lilith byla zvláštní událost. Ale pokud si toho někdo všiml, byl to pouze Noem.
Arwen se věnoval Summer. Užíval si její blízkosti. Když řekla, že pro něj má ještěrku, vykulil oči a rozesmál se. "Moje ještěří verze? To je skvělé!" zubil se. "Nemohu se dočkat, až tu potvůrku uvidím."
Korietta
Byla ráda, když se Snow trochu vzpamatoval a překvapeně zvedla nadočnicové oblouky, když jí Snow oblízl čenich. Zazubila se na Snowa a jala se také rozdávat dárky. To, co se nacházelo v jejím balíčku, byly ametysty, to ona ale nevěděla. Pro ni to byly hezké fialově třpytivé kamínky, které se rozhodla darovat. Cestou k balíčku si nabídla ponravu a pak opatrně vytáhla dva hezké kameny a přinesla je Vegovi a Moon. Položila e do sněhu. "Tady máte malej dáreček," usmála se na oba.
Vega
"Světlušky budou asi až v létě," usmál se na ni. Trochu se mu po nich zastesklo. Měl ty zelené potvory rád. "Um, ty umíš mluvit se hmyzem?" naklonil hlavu na stranu. "Tyjo, líbilo by se mi umět mluvit se hmyzem. Bylo by fajn mít si pořád s někým povídat. Akorát bych potom držku nezavřel už vůbec. I když, to nezavřu ani teď. Jo, líbilo by se mi mluvit se hmyzem," usoudil.
Trochu sebou cukl, když zaječela. "No jo, no jo," zamumlal. "Klid, modřenko. Jsem živej a nic mi není. Mě prostě jenom život, kde jsi furt v bezpečí, moc nerajcuje," zašklebil se. "Prostě takovej jsem. A jsem tak užitečnej. Aspoň myslím," zamyslel se.
Když ho z úvah vyrušila Kori, rozzářil se. "Páni, ten je nádherný. Děkuju!" šťouchal do kamínku s posvátnou opatrností nadšeně. "Tebe jsem taky hrozně dlouho neviděl, Kori! Krásná jako vždycky, jak se máš?" zakřenil se na ni.
Noem
Pousmál jsem se a naklonil jsem hlavu na stranu, když Lilith očichávala mou sůl a kůru. Sotva na mě ale upřela oči, zachvěl jsem se pod sílou jejího pohledu. I takto zdálky jsem cítil, že není jen dcera alfy, ale můžeme od ní po všech směrech očekávat velké věci. A nemohl jsem si nevzpomenout na to nešťastné nedorozumění s "táta kope hrob". Když se však usmála, povolil jsem dech, o kterém jsem si ani neuvědomil, že jsem zadržoval. Cítil jsem, že jsem svědkem něčeho vzácného, její radost se navíc zdála být tak upřímná, že jsem se téměř začervenal a jen s podobnou radostí vysmekl jemnou poklonu její směrem. Ať slouží, říkal jsem jí mlčky.
Vzápětí si mou pozornost ale uzmula Blade, kterou jsem si vybavoval z útoku vyhnance. Již tehdy jsem byl překvapen, jak silná je. Když mi darovala věneček, překvapeně jsem zamrkal a na chvíli jsem ztratil slova. Neočekával jsem, že by mi snad někdo dal nějaký dárek. A věneček byl nádherný, podzimní listí vypadalo tak krásně a ozařovalo mě svými barvami. Nejistě jsem si odkašlal a pokusil se zakrýt rozpaky. "Blade, ten je tak krásný!" zvolal jsem a usmál jsem se na ni. Již teď jsem věděl, že si ho odnesu do jeskyně a budu se z něj těšit. "Je to nádherný dar, strašlivě moc ti za něj děkuju. Vezmi si prosím tuhle sušenou meduňku, natrhal jsem ji, aby vám přinesla potěšení a útěchu, navíc je poměrně příjemná na žvýkání," přisunul jsem k ní čenichem jeden ze stonků s listy a potěšeně se sklonil k věnečku, abych si ho více prohlédl.
Summer
Hodnou chvíli se opírala o Arwena, měla radost. Uvnitř ji sice sžírala starost o druhého syna, ale věřila, že Lesui ho najde, tak mu svěřila odpovědnost a užívala si vánoční klid jak jen to šlo. "Myslíš, že se Thunder s Erikem přidají?" Zeptala se na pochybách. Nakonec Moon a Erik měli zákaz přibližování.
Blade
"Nemáš zač! I já děkuji!" usmála se a opatrně si vzala sušenou meduňku. "Dělala jsem ho před delší dobou, tak doufám, že se nerozpadne," zasmála se skrze meduńku.
Moon
Zasmála jsem se a rychle řekla "Já umím nově mluvit se hmyzem ... úplně s každým hmyzem. Slyším co říkají a odpovídám jim a nebo je poučuju ať jsou z ticha to by jsi Vego nevěřil jak umí být hmyz fakt hlučný" zvládla jsem říct to jedním dechem. "Ty vlastně žiješ tam daleko. Tak to se asi uvidíme zas za rok na oslavě teda jestli znova bude" přemýšlela jsem nahlas. Pak jsem sledovala jak přišla Kori s nádherným kamínkem "Páááni Kori to je úpe super čuper! No ale já pro tebe nemám dárek ... huh neboj naparvím to a v nejbližší době něco hezkého pro tebe seženu jo jo!" tentokrát jsem mluvila ještě rychleji.
Snow
Zasmál se spokojeně a nechal ho vyndat si ledovou medovou kouli. Poposkočil si dál a vydal se najít další oběť. Ale... Všichni s někým mluvili, tak jen doběhl ke stromu a položil tam úl i s odhalenýma medovýma koulema. Sedl si vedle, trochu víc unavený než byl zvyklý. Oči už zase rudé jako krev.
Thunder
Koukal zmateně na bílého šťastného vlka. Když ten odběhl podíval se na Erika, "co to přitáhl za kravinu?" Zeptal se tak zmateně a přičichl k tomu.
Erik:
Zůstane tam stát s medovou koulí v tlamě. Normálně by nic takového nejedl, ale byl to dárek. Dárek. Od té doby, co opustil rodinu, žádný dárek nedostal. Podívá se na Thundera. Tohle nedomyslel. Nechtělo se mu dávat kouli zpátky na zem, když to byl dar od Snowa, ale neměl to teď jak rozdělit. "Ukoufni si," dostane ze sebe a natáhne svou tlamu i s medovu koulí k Thunderovi.
Arwen
"Zákaz platí, je dobře, že se Erik drží dál. Ale je mi to líto. Kvůli hloupé chybě... Na druhou stranu, Thunder nevypadá, že by se sem nějak hrnul. Možná bych jim měl předat dárek," usmál se. "Hned se vrátím," ujistil Summer, popadl do tlamy dvě králičí kůže a vydal se k dvěma vlkům. "Zdravím," kývl, když před ně kůže položil. "Jsem rád, že jste přišli. A děkuji za kořist," otočil se k Thunderovi. Pak zase k Erikovi. "Je mi líto, že se nemůžeš veselit kolem stromku s námi. Ale tvou přítomnost stejně oceňuji. Přinesl jsem vám malý dárek. Skvěle se na tom spí, je to dobrý základ teplého pelechu. Ale je to opravdu jen drobnost," ostýchavě se usmál. "Snad se vám budou do vaší jeskyně hodit."
Korietta
Zatetelila se, když ji Vega pochválil. "Ale, ty lichotníku!" zubila se. "Mám se skvěle! A jsem ráda, že se dárek líbí. Měl bys do údolí chodit častějš, jinak z tebe hory vysajou všechnu srandu," usmívala se. "Mimochodem! Skvělý larvy! Dlouho jsem tak dobrý neměla."
"Moon, jak jsem řekla, nemusíš mít pro mě dárek. Mě těší, že jsem tě mohla obdarovat, stejně jsem nevěděla, co s těma šutrama dělat. Takhle z nich aspoň někdo bude mít radost!"
Vega
"Jakmile budu moct, budu se tady zkoušet objevit," slíbil se s úsměvem. Opatrně položil tlapu na kamínek. Aspoň bude mít připomínku, aby se nezapomněl aspoň občas vrátit. Se zájmem naklonil hlavu na stranu a podíval se na obě vlčice. "A teď mi povězte, odkud se vy dvě znáte," vybídl je vesele. "Teda jasně, ze smečky. Ale nejen to, ne? A vůbec, povězte mi nějaké drby! Jsem zvědavej," zakřenil se.
Noem
"Jsem si jistý, že se nerozpadne," usmál jsem se na ni, "plánuju si ho vystavit v jeskyni, opravdu ti moc děkuji." Byl jsem z jejího daru opravdu velmi rozradostněn, v dobré náladě jsem se otočil na ostatní vlky a přemýšlel, komu bych předal další meduňku. Arwen se zrovna vydal za Thunderem a Erikem, otočil jsem se proto k Summer a vzal do tlamy jeden z usušených stonků. Pokýval jsem Blade a vydal se za alfou.
"Summer," oslovil jsem ji, když jsem před ni meduňku položil a sklonil hlavu ve výraze úcty. "Přijmi prosím jako dárek tuto bylinku," usmál jsem se na ni. "Snad ti přinese takový klid a potěšení, jaké ty přinášíš celé smečce."
Summer
"Je to škoda, ale bylo to dobré rozhodnutí," souhlasila. "V zájmu smečky i hlídky." Když Arwen odešel za Thunderem, na chvíli se jen nechávala unášet vlnou atmosféry.
"Noeme," odpověděla černobílému vlku, když k ní přišel. Usmála se na něho, když před ní položil bylinku. "Děkuji. Já pro tebe bohužel nic nemám, za což se hluboce omlouvám," odmlčela se trochu nešťastně, "ale děkuji." Byla od srdce vděčná, že na něho působí tak milým dojmem. Převzala meduňku a s milým úsměvem k němu opět pozvedla hlavu. "Jak se ti to tu líbí?"
Moon
Zamyslela jsem se "A Vego oni vás v horách nedrží jak bezduché vězně co jen zabíjí?" zajímalo mě to, ale je dost možné že mu vymyli mozek a popře to. Poté jsem se ještě otočila na Kori "Stejně ti něco malého nějaký mini dáreček seženu" zasmála jsem se. Znovu jsem se podívala na Vegu"A drby ze smečky teda neznám" řekla jsem zamýšleně.
Snow
Usadil se do kořenů stromečku a zavřel oči. Zůstal schoulený jako dáreček v kořenech stromů, zasněžený a unavený.
Thunder
Pokývl k Arwenovi a pousmál se. Podíval se na Erika a pokývl hlavou. "Děkujeme, my už se vzdálíme. Máme to... Daleko." Vzal do tlamy obě kůže. "Jsem rád že se to všechno vyřešilo v klidu. Toho si moc vážím." Pokývl hlavou a otočil se a odešel do tmy.
Erik:
Thunder ho tvrdě vyignoruje až se to Erika téměř dotkne. Zamračí se na jeho vzdalující se siluetu, medovou kouli stále v tlamě. "Nafí fjeskyni?" zopakuje směrem k alfovi trochu zmateně. Teprve poté rozkouše a co nejrychleji polkne tu kouli, aby mohl mluvit. Nakašlat na toho velkýho mrzouta, vydechne si sám pro sebe a se sklopenýma ušima se usměje na alfu. Ještě si rozhoduje i za nás, pokračuje ve vnitřním rantu, ale nakonec přizná, že už by měli doopravdy zmizet. Že tu jen pokouší svojí příčetnost. "Děkujeme," zopakuje s hlasem co nejlépe maskujícím vnitřní nevrlost. "A omlouvám se, že jsem žádný dárek nevzal. Nenapadlo mě... že by si někdo dělal tu námahu." připustí a ještě trochu svěsí uši. "Přeji krásnou noc, ať se vám ta veselice vydaří," mrkne na něho ještě, otočí se a mizí v Thunderových stopách.
Lesui:
Vzdálené zavytí protne temnou oblohu a přenese se přes krajinu v té jediné harmonické melodii: přání šťastného slunovratu. Několikrát svojí melodii zopakuje, vkládající do ní všechen vzduch a sílu svých plic. Neví, jestli jí někdo uslyší. Jestli se k někomu dostane, jestli se někoho dotkne. Ale přesto mu na podmračené tváři vyčaruje vzácný poklidný úsměv. S hlavou k nebi setrvá několik okamžiků, než se opět rozejde dále za svým úkolem. Víc a víc se přibližujíc zrádným mlhám Šedého údolí.
Vega
"Bezduchý vězeň, který jen zabíjí," zopakoval znovu, dosti udiveně. Tu větu převracel ve svém mozku ze všech stran, ale stejně mu nedávala smysl. "Cože, Můňo?" vykulil na ni oči a rozpustile se rozesmál.
"Jo, o Thunderovi s Erikem jsem slyšel," přikývnul, "a o tom soudu taky. Jakože ne moc, jenom něco. Pár vlků tam u toho soudu bylo, tak vím. Mám pocit, že v hlídce je málem menší vzrůšo než tady," uchechtnul se. Trochu starostlivě si Moon prohlédl. " Ale vypadáš v pohodě," prohlásil.
Znovu se rozesměje, když se skloní, aby dostal na hlavu věneček. "Tak, teď jsem královna Vegouna, vládkyně světlušek, ponrav a dlouhých nohou!" prohlásí pyšně a pohodí hlavou, až mu spletené listí na hlavě zašustí. "A čeho jste vy královny, mé drahé dámy?" uculí se.
Noem
Usmál jsem se na Summer. "Je zcela v pořádku, že pro mě nic nemáš, je hezké s tebou jen tak mluvit a být zde vítán," řekl jsem jí upřímně. "Potěšilo mě tě potěšit a víc nepotřebuju." Na její otázku jsem si spokojeně povzdechl. "Líbí se mi tu moc, je krásné, co jste s Arwenem i Snowem udělali se stromem," kývl jsem uznale. "A celkově se mi moc líbí, že Arwen svolal toto malé setkání, je krásné. Je krásné jen tak někam patřit. Vlastně bych řekl, že se mi zde líbí čím dál víc, nechci být troufalý, ale rád bych věřil, že jednou budeme s Arwenem i opravdu dobří přátelé," ušklíbl jsem se na ni šibalsky. "A že spolu bok po boku zvládneme zajistit smečku a dovést ji k velkým věcem," zasnil jsem se na chvíli. "Ale promiň, jak tobě se daří?" usmál jsem se na ni a trochu se zastyděl, že jsem se nechal unést vlastními myšlenkami.
Vzápětí jsem si nicméně všiml, že k nám zmiňovaný rudý vlk sám míří. "Ach, Arwene," zamrkal jsem, když přede mě položil kožešinu. "To je nádherný dárek," sklonil jsem hlavu v úctě. "Strašlivě si ho cením, tím více, že je od tebe. Rád se jí nechám hřát." Jí a příslibem toho, že z nás nebudou nepřátelé. V rychlosti jsem Arwenovi přinesl jednu z větviček meduňky. "Přijmi ode mě tuhle bylinku. Je to trhaná usušená meduňka, dobrá na žvýkání, uklidní i potěší," usmál jsem se na něj. "A za kořist netřeba děkovat, udělal jsem to moc rád, pro tebe a pro celou smečku. S lovem mi pomáhala Lorelai, velmi schopná vlčice z hlídky. Zrovna jsem Summer říkal, jak je hezké, že jsi svolal celé tohle setkání. Vlk se tu cítí velmi hřejivě, navzdory všemu tomu sněhu." Doufal jsem, že mi Arwen porozumí.
Zaslechl jsem vzdálené, tiché, ale nádherné vytí. Jemnou melodii, která ale měla svou sílu a krásu Zamrkal jsem k zasněženému nebi a do ticha jsem se usmál. A šťastný slunovrat i tobě, Lesui, pomyslel jsem si. I s hnědákem se někdy budu muset potkat, bylo to již dlouho, co jsme spolu mluvili. A tolik věcí se od té doby změnilo, zlepšilo! Za některé jsem mu i vděčil.
Summer
Bylo příjemné slyšet od Noema tak vřelá slova, zvlášť poté, co tu byla ta nedůvěřivost mezi ním a Arwenem. "Mám radost, že jste se přes to přenesli. Po malých krůčcích, nezraď jeho důvěru a věřím, že z vás přátelé skutečně být mohou." Věnovala černobílému přátelský pohled. "Budu ti držet tlapy, aby se ti vážně povedlo k Arwenovi najít cestu. Je to skvělý vůdce a úžasný vlk," ujistila ho. Otázka, jak se Summer má, nakonec tak nějak vyšuměla do vzduchu, ale vůbec jí to netrápilo. Mnohem víc jí hřálo u srdce vidět, jak spolu ti dva vychází, tak je s úsměvem pozorovala. O srdce doufala, že mezi nimi nikdy nedojde ke konfliktu, k jakému došlo v předchozí generaci.
Když se vzduchem prořízne známé vytí, Summer to ještě víc ujistí v tom, že může být v klidu, pokud jde o syna.
Moon
Zadívala jsem se na něj nejistě že to nechápe "Víš Vego po tom hrozivém napadení jsem došla k závěru že ty v hlídce musí být krvežíznivý vězni hor a postupně z nich ty hory vysávaj život až se z nich stanou prostě bezduché zabíjecí mašiny. Jako je třeba ten Erik a nebo Assucldndhoxwh a nebo Thunder. Prostě takhle jsem si to domyslela a takže si na sebe dávej pozor ať je s tebou sranda!" snažila jsem se mu vysvětlit ten pojem který jsem si sice v hlavě vymyslela ale na tom nezáleží. Poté když mi Kori nasadila na hlavu nádherný věneček zasmála jsem se a řekla "Jůů to je nádhera. Já jsem věnečka všech modrých kožíšků" zasmála jsem se ještě víc.
Arwen
"Jsem rád, že to tak vnímáš. Znamená to, že oslava zimního slunovratu splnila svůj účel," usmál se na Noema. "Za dárek děkuji. Pokud je na uklidnění, Moon by měla jednu žvýkat každý den, povinně," zasmál se.
"Teď, když mě omluvíte, měl bych ještě obdarovat ostatní," mrkl na ně s úsměvem, popadl do tlamy tři kožešiny a vydal se k Vegovi, Moon a Kori. Položil je k nim na zem a s úsměvem je pozoroval. Jelikož Kori se marně pokoušela sama sobě nasadit věneček, pomohl jí.
Korietta
"Moon chová k hlídce větší nenávist, než mají v sobě Koro, Merita a Moonlit doromady," ušklíbla se. Pokusila se nasadit věneček, ale moc jí to nešlo, proto se vděčně usmála, když jí Arwen pomohl. Vzápětí měl na hlavě veněček i on. "Já jsem královna... hm, bláta!" rozhodla se.
Když si všimla, že Arwen přinesl dary, rychle doběhla pro další fialový kámen. Ten největší. "Taky ti dám dárek! Ten největší a nejherčí šutr pro naši nejlepší alfu!" zazubia se dobrosrdečně.
Noem
Usmál jsem se na Summer a pozoroval Arwena, jak se vydal ke skupince Kori, Moon a Vegy. "Asi ho budu následovat, také bych ještě rád rozdal zbytek svých meduněk. Moc rád jsem tě viděl, Summer," pokýval jsem jí a vydal se za vůdcem.
"Zdravím," přejel jsem očima celou trojici vlků a položil před ně tři snítky sušené meduňky. "Máte moc krásné věnečky," zasmál jsem se. "Královno bláta," otočil jsem se nejprve ke Kori a přisunul k ní jednu z meduněk, "přijmi jako dar tuhle bylinku, je na žvýkání moc dobrá, potěší a uklidní. Moon," otočil jsem se k Safírové bouři a přisunul jednu i k ní. "Ta je pro tebe. Žvýkej ji, kdykoliv se ti zachce, rozhodně ti neuškodí," hodil jsem krátký šibalský pohled po Arwenovi, ale tak, aby to viděl jen on. "A Vego!" zvolal jsem, "mám jednu i pro tebe!" přisunul jsem mu poslední ze tří, co jsem přinesl. "Snad i tobě poslouží."
Summer
Dívala se za Arwenem, jak odcházel, než moment narušil Noem. “Jen běž. Taky jsem tě rád viděla.” Usmála se na něho a jak tak zůstala sama s vlčaty, Gustav po ní hned skočil. Mateřsky ho olízla a přitáhla k sobě i Lilith. Byla vděčná za to, že je má.
Blade
Usmála se na Koriettu. "Děkuju! Ušetřila jsi mi tím práci hehe, chceš s něčím pomoc Kori?" řekla a dopajdala přímo k ní. Nehledě na ot, že tam byl s ní i Arwen a bůh ví kdo ještě.
Moon
Usmála jsem se na Kori "Nenávist je oprávněná" zasmála jsem se tomu. Poté když nám Arw přinesl kožešiny rozhodla jsem se mu poděkovat "Moc ti děkuji Arwene náš nejlepší alfo. Já sice dárečky nemám, ale něco ti brzy určitě seženu!" dodala jsem jen a doufala, že to nebude zas tak hodně vadit. Pak přišel Noem s bylinkami "To jsou ty dobrý bylinky, co jsi mi tehdy dal? A nebo tohle jsou jiný bylinky? A kolik je vlastně bylinek? A jak to že jsou léčivý? A co dělá tahle? A jak je poznáš?" zasypávala jsem ho otázkami. Mluvila jsem, ale tak rychle, že nevím jestli to vůbec bylo srozumitelné. "Jak se tahle oslava vlastně jmenuje? Nějaký den dárků?" zeptala jsem se.
Arwen
Nechal si nasadit věneček a usmál se, když dostal i ametyst. "Děkuju ti, Kori. Je překrásný. Dovolil jsem si vám také přinést malý dárek. Jsou to jen obyčejné králičí kožešiny, ale teď v zimě pelech hezky zahřejí." Dal po kožešině každému z nich a chvíli obdivoval krásný fialový kámen.
"Slavíme Zimní slunovrat," odpověděl Moon s úsměvem. "Ode dnes se dny prodlužují a noci zkracují. Bude více světla. Je to oslava toho, že se zase vrátí léto."
Když přišla Blade, s úsměvem jednu kožešinu přistrčil i k ní.
Korietta
Jakmile přišel Noem, také mu položila věneček z listí na hlavu. "Jé, děkuju!" radostně poskočila, když od Noema dostala meduňku.
"Blade! Vrátila ses! Myslela jsem, že jsi odešla, tak jsem je rozdala," usmála se ostýchavě. "A nestihla jsem ti dát můj dáreček. Snad se ti bude líbit," usmála se a položila před ní další z fialových kamenů.
Noem
Ušklíbl jsem se na Moon, když začala předvádět svou typickou otázkovou hyperaktivitu, ale nijak nevlídně. "Tohle je trochu jiná bylinka, ale je taky moc příjemná. Bylinek je vážně hodně, poznáš je, když je dobře očicháš a dobře si je prohlídneš, zapamatuješ si, kdy a kde rostou. Pak se téměř nedají splést. Spousta z nich je léčivá proto, že to tak zkrátka má být. Tak jako když sníš králíka, a jsi na chvíli plná, když se napiješ vody, a pak nemáš žízeň. Po téhle bylince budeš mít chvíli klid a budeš se cítit spokojeně," vysvětlil jsem jí.
Usmál jsem se na Arwena, když vysvětloval, v čem spočívá dnešní slavnost, i na Kori potěšenou mou bylinkou. Pokýval jsem Blade, která zavítala do našeho kroužku a hrdě pohladil tlapou svůj podzimní věneček i kůži od Arwena.
Vega
Prudce se nadechl, aby se proti tvrzení Moon ohradil, ale pak zabloudil pohledem ke Kori a zmlkl. Asi to vážně nemělo smysl. Místo toho se vesele zašklebil na Noema, který mu přinesl voňavou bylinku, a soustředěně mezi zuby rozdrtil lístek. Chutnala dost hořce, ale voněla moc hezky. Zhluboka nasál její vůni, až se mu další suchý lístek nalepil na mokrý čumák. Nesnažil se ho dát dolů.
"Tyjo, Můňo, ty mě s tou palbou slov pomalu doháníš," zazubil se. Přátelsky do ní šťouchl. "To je moje dočasná nevlastní ségra!" prohlásil pyšně.
"Dík moc za bylinky, Noeme! Jsou fakt," znovu zhluboka nasál vůni, "óch. Budu si je šňupat fakt rád," zavrtěl se spokojeně.
"Vezmi si ponravu! Vyhrabaný v horách. Odolná rasa. Velmi výživná a chutná!" doporučil mu.
Blade
"jééé! Děkuju moc!" oblízla se a se zájmem si prohlédla kožešinku. "Jsou ot nádherné dárky, děkuji Vám," pokývla hlavou a pak prudce trhla hlavou k Vegovi. "Ani náhodou!" zaštěkala na Vegu s pobaveným ksichtem.
Moon
S podivem jsem se koukala na Arwa "Zimní slunovrat? To zní zajímavě. To slyším prvně a když je zimní slunovrat existuje i podzimní, jarní a nebo letní? To by přece jinak byla diskriminace těch zbylých období. A jak to že se střídá den a noc? A jak to že se to může jen tak změnit a kdy už bude léto?" spustila jsem velmi rychle. Pak jsem se podívala na Noema "A jak jsi se je naučil rozeznat? To se jako s tou znalosti už musíš narodit? A nebo to může umět každý?" řekla jsem ještě rychleji. Poté jsem se podívala na Vegu "Tak když jsi většinou v horblbách tak někdo musí mlet i tady! To by přece všem bylo líto! s každým slovem jsem zrychlovala. Poté jsem si vzala bylinku "Hmm ta poslední byla chutnější. A jak se vůbec bylinky objevili teď v zimě?! To je nemožný!" vyhrkla jsem a čekala na odpovědi. Sem tam jsem se ještě zasmála jen tak.
Arwen
Na Mooninu rozjetou řeč odpověděl unaveným úsměvem. "Je jen letní a zimní. Teď si sněz svou bylinku."
"A když už Vega mluví o jídle... Noem pro nás nalovil mnoho kořisti. Pojďme hodovat," rozhodl. "Mimochodem, ty ponravy jsou moc dobré, jsem rád, že jsi je donesl," usmál se na Vegu.
Korietta
"Taky vám moc děkuju za dárky," zazubila se a jakmile Arwen promluvil o jídle, poskočila si radostně. Měla už hlad. Následovala Arwena k hromadě kořisti a s chutí se pustila do jídla. Další fialové kameny nechala u stromu k rozebrání.
Usmál jsem se na Vegu, když mi ocenil meduňku a nabídl mi ponravu. "Děkuju!" vyjádřil jsem mu a rád si jednu vzal. "Moc se mi to líbí, je to taková jednohubka," ocenil jsem s jemným smíchem. "Dezert a hlavní chod v jednom."
Když pak Arwen zmínil, že jsem nalovil kořist, trochu jsem se pod srstí začervenal. Abych ale zakryl mírné rozpaky, otočil jsem se znovu k Moon, která opět nabírala na obrátkách. Doufal jsem, že ji snědená meduňka trochu zklidní. "Rozhodně to může umět každý," usmál jsem se na ni. "Stačí, když budeš dávat pozor a soustředit se, časem se bylinky naučíš rozpoznávat. A některé i v zimě rostou velmi rády, ale nekvetou. Tuhle jsem našel v lese, byla uschlá, ale suchá, což je nejlepší," mrkl jsem na ni.
Vydal jsem se pomalu za Arwenem a Kori ke stromu a masu, přičemž jsem si se sklopenýma ušima a stydlivým výrazem posunul tlapou jeden nádherný fialový kámen, jaké rozdávala Kori. "Mohu?" zeptal jsem se jí pro jistotu. "Jsou tak krásné a blyštivé," povzdechl jsem si. Měl jsem slabost pro blýskavé věci, ale nerad bych to někomu přiznával nahlas.
Blade
Opatrně vzala do tlamičky všechny dárky a šla za skupinkou aby se s nimi najedla. Posunula si věneček na hlavě aby jí nespadl a posadila se k masu. Hodlala vyčkat na ostatní.
Moon
Byla jsem překvapená "Páni to je hustý, že se to může naučit každý! To musí být užitečné" zasmála jsem se. Pak jsem přemýšlela co asi nalovili "A co kdo ulovil? Od koho je co?" vyzvídala jsem a poskakovala jsem sem a tam. "Hup hop" zasmála jsem se a ještě řekla "Tik... tak" začala jsem tam jen tak skákat. Až jsem si skřížila nohy a zakopla. Začala jsem se ještě více smát. Přímo záchvat smíchu.
Noem
Nadšeně jsem se usmál, když mi Kori nabídla kamínek. "Moc ti děkuji," rozzářil jsem se a přisunul si tlapou jeden z kamínků, který byl sice menší, ale nádherně zářil fialovou a bílou. "Je opravdu moc krásný. Jeden úplně stačí, ale budu moc rád, když mi někdy ukážeš to hrabací místo," pokýval jsem hlavou.
Usmíval jsem se na své okolí a znovu stydlivě sklopil uši, když Arwen zmínil, že jsem nalovil jídlo. "Všechno ne, opravil jsem ho. Velkou část nalovila i Lorelai, třeba támhle tu srnu," trhnul jsem hlavou ke zbývajícím kusům vysoké. "Jen si dejte," pobídl jsem všechny po vůdcově vzoru a sám se ujmul jednoho z králíků.
Blade
Poskočila nadšením a po vzoru Arwena si utrhla kus masa a vesele po třech odběhla o kousek dál.
Moon
Koukla jsem se "Noeme to jsi asi musel dlouho lovit. Ale vemte si první vy ... mně bude stačit jen strašidelně málo" zasmála jsem se. "Ráda jen tak poskakuji" začala jsem ještě více a víš skákat ve sněhu. "Křup ... křup ... křupity křup" smála jsem se jako šílená.
Arwen
Žvýkal a snažil se moc si nenechat zkazit den hyperaktivní Moon. Když se najedl tak, že už byl sytý, vyrval srdce z kance a snědl ho také. Usmál se na všechny přítomné, kývl na ně. "Děkuji vám za krásně strávený večer. Bylo to velice příjemné. Doufám, že příští rok se tu sejdeme zase." Počkal, až se nají Summer a vlčata a i s nimi se vydal zpět k táboru. Už se těšil, až si užijí hezký večer o samotě. Doufal, že by snad mohli mít další vlčata.
Korietta
Také se nažrala. Dala si ještě jednu ponravu jako zákusek a mrkla na Vegu. Jeden fialový kámen přinesla i spícímu Snowovi a s úsměvem ho položila k jeho tlapkám. Pak se zase odplížila. "Jak řikal Arwen, bylo to krásný. Díky za dárky a za hostinu. Škoda, že se Lorelai nepřipojila, poděkovala bych i jí. A Noeme, my někdy půjdeme vyhrabat další šutry!" usmála se na něj. Pak se ještě zazubila na všechny přítomné a pelášila za Arwenem. Byli domluvení, že jim pohlídá vlčata. Věděla, že před sebou má dlouhou noc. Gustav vydal svojí neúnavností za pět vlčat.
Noem
Usmál jsem se a pokýval odcházejícímu Arwenovi. Když se rozloučila i Kori, zazubil jsem se na ni. "Jasně, někdy spolu půjdeme hrabat, rád najdu další kamínky."
Díval jsem se za oběma vlky, jak odchází, a rozhodl se, že je taky čas jít. "Také se rozloučím. Bylo mi s vámi moc krásně," řekl jsem k poskakující Moon, čekajícímu Vegovi a Blade, která opodál jedla. "Jak říkala Kori, škoda jen, že se nepřipojila Lorelai, na přítomném mase má opravdu velké zásluhy."
Shrabal jsem si tlapami všechny dary k sobě, abych byl schopen je odnést. "Moc vám děkuji za tyto krásné věci," usmál jsem se. "Snad se někdy potkáme znovu," rozloučil jsem se a vydal se pomalu do noci, potěšen kamínkem, věnečkem, i ponravou, co jsem snědl. Ale hlavně potěšen příjemným posezením s vlky.
Blade
"Zatím!" zamumlala skrz sousto a když dojedla nadšeně poskočila. "Vezmu kamínek Cutemu!" napadlo jí a přiškotačila se svou "hromadou" dárků ke kamínklm a jeden vzala. "Zatím lidi! Uvidíme se... Asi při další akci?" zazubila se a už pelášila zpátky.
Moon
Spadla jsem na zem a rozhlédla jsem se "Kam jdete? Ono to už končí" řekla jsem smutně. "Snad se brzo teda uvidíme" řekla jsem smutně sebrala jsem kamínek, kůži a upalovala jsem pryč.
Komentáře
Okomentovat