Blofri - Jak se poznali její rodiče

„Ahoj, já jsem Avier~“
„Aviere! Děláš si ze mě prdel?! Teď si piš, že budu říkat jenom ‚ne‘!“
„Ale ty jsi přece řekla-“
„Fajn, jen už tu neřvi po lese a buď ticho! “
„Takže ano~?“
„… Jo …“
~~ pár dní před tímto úžasným koncem, který je na začátku, protože se mi tam líbí! =D ~~
Měl plán. Jen mu chyběli spoluúčastníci, vlastně jen jeden. K jeho uskutečnění potřeboval vlčici.
Kde by měl ale nějakou takovou sehnat?
Avier to už vzdával. Jeho plány o úspěšnosti se pomalu ale jistě vypařovali a nahrazovala je bezmoc. Když už byl opravdu na dně, zkoušel to na každém, koho potkal.
„Hej, ty tam! Seš volná~?“
„Takhle se mluví s dámou?!“
Tohle bylo až moc častá reakce.
„Pokud nikoho nenajdu dneska, tak to fakt vzdám…“ řekl si jednoho pozdního slunečného dne. A on skutečně vlčici našel. Tuhle dokonce znal. Ona jeho však ne.
„Ehm, mám otázku, heh, seš volná? Já totiž po-“
„To si snad za mě utahuješ, ne?!“ Přerušila ho.
„Uh?“
„Drž hubu! Ani nevím, kdo seš! Víš, ona je slušnost se představit a pak po někom něco chtít!“
„Já jsem Avier~!“
„Urgh, fajn, jmenuju se-“
„Vím kdo si.“ Teď na oplátku přerušil on ji. „Já, potřebuju tě k jednomu úžasnému plánu.“
„Hm, smůla, dnes nemám čas. Navíc se ti nepovedl první dojem. Zkus to zítra!“ A s těmi slovy zmizela v lese.
Další den ji Avier opět vyhledal, ale jelikož myslel jen na svůj plán, opět se nepředstavil.
„Ty seš fakt idiot!“
„Kdyby sis alespoň vyslechla ten plán!“
„Ne, až budeš schopnej něco udělat, tak pak! A teď mne neotravuj!“
Takhle se to opakovalo asi třikrát, pak už Avier vlčici nemohl najít. Začínal to vzdávat. Jeho poslední šance se ztratila.
Už se chystal zpátky do své jeskyně se slovy, že z plánu sešlo.
Jenže nesešlo… on ji stejně našel.