Herní akce "Zpráva o blížící se zkáze"

Wipravěč, Acantha, Crow, Lesui, Linger, Miritai, Nik, Reklan, Shadow, Telesphoros
18. 11. 2016

Wipravěč: Nad údolím se pomalu zvedal plný měsíc. Pro většinu území to byla normální noc. Jen na louce čekalo něco zvláštního. A to sama Acantha - vyzvaná sestrou Tryphenou, která jaksi nedorazila. Zmatená bohyně sice tušila, že s její sestrou to nebude přímočaré jednání - ať už se mělo jednat o čemkoliv, netušila ale, že na Crow - náboženský fanatik a svěřeňkyně Trypheny už hledá Telesphora, aby ho poslala na to samé místo. Acantha nerada čekala - obzvlášť na pevné půdě, kde na ní bylo vidět. Ale z jí neznámého důvodu musela na louce zůstat. Konec konců, kolik vlků by se v tak širokém údolí ukázalo zrovna dnes - a zrovna v tomto úseku louky?

Acantha: Netrpělivě jsem pohodila hlavou a rozhlédla se po prázdné louce. Čekala jsem.

Crow_mad: Běžela jsem lesem a snažila se vypátrat, kde najít Telesphora. Vlastně jsem si vůbec nebyla jistá, jak se hledají bohové. A tak jsem aspoň volala. "Telesphore! Telesphore!"

Lesui: Na stejném místě, jako jsem před nějakým časem zmizel v mlze, mě mlha šerého údolí zase vyplivla ven. Neměl jsem sebemenší tušení kolik času jsem tam strávil. Minuty se zdály dlouhé jako dny a dny jen jako minuty. Nějak jsem našel cestu zpátky a teď jsem byl tady. Zpátky ve světle měsíce. Oddechl jsem si. Ta mlha mě dusila. Ale daleko víc mě dusila vzpomínka na to... všechno co se tam stalo. Potřásl jsem hlavou a vydal se loukami směrem k vlčímu táboru. /Musím najít Miri./

Linger: S tichým zamáváním křídel jsem přistál na větvi kdesi v korunách nějakého listnatého stromu. Rozhlížel jsem se zvědavě kolem.

Miritai: Naštvaně jsem pochodovala ticho nocí, kterou rušili jen mé kroky a zvuky mého fénixe. Na hřbetě mi ležela Shadow a vedle mě kráčela Lilla. Max se vznášel nade mnou a sem tam jeho výkřik prořízl noční ticho. „Můžeš mi vysvětli proč si nás budil uprostřed noci? Co může být tak důležitého, že nás taháš z jeskyně!? Shadow potřebuje spát, je ještě moc mladá na to aby ponocovala! Okamžitě se vraťme!“ volala jsem na Fénixe, ale ten mě ignoroval a v klidu letěl dál. To mě naštvalo. „Tak hele ty arogantní ptáku! Já jsem unavená! Mám za sebou těžký den, Mám úplně vožužlanej ocas a chce se mi spát, já se vracím!“ Křikla jsem a obrátila se, když tu se najednou Lilla začala smát. *Ach jo, Tahle noc bude dlouhá.“ Pomyslela jsem si.

Nik: Vesele poskakuje trávou mezi stromy a rozhlíží se po obloze. Má rád ty noci, kdy tak moc svítí měsíc. Lépe se při nich loví. Každou chvíli by určitě měl narazit na nějaké netopýry. Ti jej aktuálně nejvíce zajímají; nemůže se dočkat, až si nějaké uloví.

Reklan: Konečně jsem se dostal až na onu zatracenou louku. K mému překvapení tam ale byl někdo úplně jiný. "No né, tobě to sekne!" Pozdravím radostně bohyni, ignorujíc její nenávist k mé osobě. "Jen... jsem tu trochu čekal Tryph, abych se přiznal..." poznamenal jsem sic trochu zmateně, ale ne natolik, aby mne to vyvedlo z míry.

Shadow: Těsně vedle mě se ozval hlasitý, pisklavý zvuk. Probudila jsem se silným trhnutím div jsem nespadla z Miritai. Počkat opravdu ležím na Miritai a jsme venku, svítí měsíc….. Už jsem nedokázala udržet hlavičku, klesla mi na Miritain hřebet a spala jsem dál.

Telesphoros: Stál som v horách a sledoval okolie. Zavyl som na nočnú krajinu pred sebou a rozpútal som silnú snehovú búrku, ktorá bola tak hustá, že nebolo vidno ďalej ako päť krokov. Potom som ju pomaly zoslaboval a viditeľnosť sa začala zlepšovať až sa pomaly v nej objavila moja silueta. Dal som si záležať, aby to vyzeralo, akoby som vyšiel zo srdca búrky, čo nebolo ďaleko od pravdy. Okolo mňa začali objavovať stromy. Keď snehová búrka ustávala pomalým krokom som smeroval na lúku pred sebou. Na nej som zbadal Acanthu so samozvancom.

Wipravěč: Zatímco jeden fénix táhl prapodivnou skupinku rovnou za fénixem druhým, ztraceného lovce netopýrů čekalo setkání s ještě ztracenějším individuem. A to právě s tím, který čím déle tu byl, tím více se zde ztrácel. Byli to hlavně jeho výlety do mlženého údolí, co právě tento pocit umocňovalo. A právě na tyto dva čekal zážitek ještě podivnější. A to onen fanatik, právě hledající Telesphora.

Acantha: Když na mne samozvanec promluvil, jen jsem po něm vrhla tím nejvíce opovrživým pohledem, kterého jsem byla schopna. Nepozdravila jsem. A pak se ochladilo. Srdce mi začalo bít v hrudi hlasitěji, jak jsem poznala, kdo se blíží. "Telesphore," pozdravila jsem ho lehce překvapeně. Bylo to velmi podivné setkání.

Crow_mad: Běžela jsem lesem a hledala boha. Přiletěla však vrána. Zpomalila jsem, aby mi mohla sednout na záda a vyslechla jsem ji. Prý už je Telesphoros na místě? Dobrá tedy. Poklusem jsem se vydala dál. Práce pro mne skončila, tak jsem se rozhodla ještě se proběhnout. Byla krásná noc.

Lesui: Ať jsem se snažil sebevíc, vzpomínka na to … zlo... se mi drásala z podvědomí. Cítil jsem jí a nemohl se jí zbavit. Vnitřnosti mi náhle svíral strach a já s ním musel pokaždé bojovat. /Uvolni se, blboune. Během tak pěkný noci se určitě nic špatného nestane.../ přesvědčoval jsem sám sebe s hlavou zakloněnou k nekonečným nebesům a překrásné luně. Když tu náhle vichřice. Prolétla kolem tak nečekaně a s takovou prudkostí, že se stromy během jediného úderu srdce obalily ledovou vrstvou. Chlad se do mě zabodl jako nůž a vyvolal až nepříjemně živou vzpomínku na ledový plamen. A pak vše utichlo. /Dobrá... tak jsem se možná trochu zmýlil.../

Linger: Začal jsem si probírat peří a po chvíli přeletěl na vedlejší strom. Všiml jsem si několika mravenců a sezobal je.

Miritai: Otřásla jsem se. Najednou jsem dostala pocit chladu. Rozhlédla jsem se a spatřila nějaký mrak. „Co se proboha děje?“ řekla jsem si. A tak jsem radši následovala fénixe, který mířil.. ke stromu? Znovu jsem se naštvala. „Cože? Strom? To si mě vláčel celou cestu ke stromu? Pěkně děkuji!“ řekla jsem a chtěla se otočit když tu Max zaječel, takže bych se nedivila, kdyby to bývali slyšeli v horách. „Co blbneš? Ježiši je noc tak zavři zobák!“ křikla jsem na něj.

Nik: Když ucítí náhlý závan chladu, nespokojeně zavrčí a otřepe se. Teď je mu zima a netopýři se před tím chladem určitě snaží utéct, takže už nejspíš odlétli někam daleko. Skvělé.

Reklan: "No ne! Božská party! Teď, než se pustíte do manželské/předmanelské/pomanželské hádky, mohl by mi prosím někdo objasnit proč tu jsme? Alespoň mi dát nějakou nápovědu? Mám totiž ještě celkem dost věcí na práci..." poznamenal jsem očekávajíc sprchu nenávisti z obou stran. Ale co už. Všichni tři jsme věděli, že mi nic udělat nemohou.

Shadow: Otřásla jsem se zimou a tentokrát jsem se na Miritai neudržela. Spadla jsem na zem a zakňučela, aby si mě všimla.

Telesphoros: Pozrel som sa znechutene na Acanthu. ,,Acantha. Dúfam, že máš dobré vysvetlenie, že si sa tu objavila a prečo som ťa našiel vedľa samozvanca.“ odvetil som chladne a do posledného slova som vložil silné znechutenie. Samozvanca som ignoroval.

Wipravěč: Pokud by to znamenalo Reklanův odchod, oba bohové by mu určitě s radostí odpověděli. Pravda ale byla, že jediný důvod ležel v hlavě sklerotické, šílené klisně s tourettovým syndromem, která měla být zanedlouho zabavena něčím jiným. Na druhé straně lesa - daleko od veškerého dění - se pořád řešila ta samá otázka. Pochopí někdo, že Max našel druhého fénixe?

Acantha: Obrnila jsem se maskou chladného klidu. "Tryphena se mnou chtěla mluvit. Jenže místo ní tu je on," vypověděla jsem a obdařila nesmrtelného dalším silně pohrdavým pohledem.

Crow_mad: Ucítila jsem vzdálený pach vlka. Několikrát mi zacukalo v oku a rozběhla jsem se za pachem. Společnost by mi nemusela uškodit. Bylo to dlouho, co jsem mluvila s někým jiným než sama se sebou.

Lesui: Hlasitě jsem vydechl a oklepal ze sebe všechen ten sníh. „Co se to tu u všech ohonů děje?“ Nocí se rozlehl jekot připomínající tahání kočky za ocas. O to znám, protože ten blbec Erik to dělával když se k nám nějaká ta kočka z lidských osad zatoulala. Ale tohle asi nebyla kočka. Neznělo to jako něco, co jsem chtěl potkat, tak jsem se otočil a vydal se mezi stromy na druhou stranu. A jak jsem se pořád hlavou otáčel jestli tam to ječivé něco není, nevšiml jsem si vlka před sebou a narazil do něj. Hluboce jsem zavrčel a tvář se mi stáhla do ještě naštvanější grimasy než obvykle.

Ling: Poklidně jsem přemýšlel nad plánem, co dělat dál, když mne přerušil šum křídel a zvuk několika kroků. Jako fénix jsem rozeznával lépe zvuky než pachy. Ustal jsem v přemýšlení a podíval se směrem, odkud zvuky přicházely. Ostřil jsem zrak do tmy, když jsem identifikoval jiného fénixe, který vzápětí spustil hrozný křik. V rychlosti jsem se pokusil určit, kdo to je, a vyhodnotil, že tohoto jedince neznám, tudíž může být nepřátelský. V reakci na tuto informaci jsem doširoka roztáhl křídla a začal s nimi zuřivě mávat, abych působil větší a soka pokud možno zastrašil. Natáhl jsem krk a bojovně vystrčil zobák.

Miritai: „Shadow!“ Vykřikla jsem a přitulila jsem se k malinkému uzlíčku který spadl na zem. „Není ti nic?“ Trochu jsem si na ní lehla, abych jí zahřála. Když tu mi do očí udeřil zlatý odraz a já se podívala na strom, odkud ten odraz přišel. Překvapeně jsem vydechla. „Další fénix?“ Fénix na stromě začal jakoby „zastrašovat“ Maxe. Ten se na něj klidně podíval, zaječel na něj a sedl si na zem vedle mě. „Takže proto si mě sem zavedl? Protože je tu další fénix?“ Překvapeně jsem se na fénixe na stromě podívala. Nešlo mi to do hlavy. „Za tu dobu, co jsem tě potkala jsem tu žádného fénixe neviděla! To je divné!“

Nik: Rozhlíží se a nedává pozor na cestu, načež náhle ucítí, jak do něj někdo narazí. Překvapeně zamrká a když se trochu rozkouká, všimne si, že před ním stojí cizí vlk a tváří se opravdu naštvaně. Nik nechápe proč. "Je ti dobře?" Zeptá se s nevinným úsměvem.

Reklan: "Neskutečný. Vy jste si mne všimli?" konstatoval jsem suše, ale na tlamě se mi držel pořád stejně otravný úsměv.

Shadow: Snažila jsem se zpod Miritai dostat svoji packu. Zjistila jsem, že se někam dívá sledovala jsem její pohled. Taky jsem viděla ten záblesk. Byl to pták podobný „otravnému ptákovi“.

Telesphoros: Pomaly som si Acanthu premeral pochybovačným pohľadom. Pozrel som sa na samozvanca, akoby sa predo mnou objavilo niečo odporné. Svojím spôsobom to bola aj pravda, pretože okrem odporu som necítil k nemu nič iné. ,,Pozrime sa ono to tu ešte stále je.“ odvetil som chladne a okolo mňa sa po tráve rozliezla mrazivá vrstva.

Wipravěč: Vzkáza. Apokalypsa. Rudý úsvit a krvavá bouře. Sněhobílá srst, barvící se v krvi každého tvora údolí. To bylo jedno z témat, o kterém měla Crow neboze zmatené bohy informovat. Ale bohové přeci měli spoustu času a jiných témat k diskuzi, ne?
Acantha: Přeskakovala jsem pohledem z jednoho na druhého a čekala, co se bude dít. Byla jsem poměrně znepokojená.

Crow_mad: Na něco jsem si vzpomněla. Ale pak jsem mocně dupla zadní nohou do jehličí. "Kurva píči," vypadlo ze mě. A myšlenka byla pryč. Tak jsem alespoň pokračovala k vlčímu pachu, z kterého se stali dva. Už jsem byla blízko.

Lesui: Oklepal jsem se abych alespoň trochu nabral zpátky na důstojnosti. /Jako kdybys nějakou důstojnost měl... Tohle bylo trapný. Musíš se víc dívat před sebe./ poučoval mě můj mindrák. Přísným dlouhým pohledem jsem si prohlídl vlka před sebou. Neznal jsem ho. A nějak moc... se usmíval. Divný. Podezřelý. „Co jsi zač?“ zavrčel jsem naň.

Ling: Chvíli se zdálo, že druhý pták bude už držet zobák, ale on prostě musel ještě jednou zakřičet. Poté slétl dolů k vlčici. Stáhl jsem křídla a oklepal se. Přelétl jsem na jiný strom, abych měl lepší výhled, ale stále zůstal v bezpečné vzdálenosti od vlka.

Miritai: „Ššššššš“ uklidnila jsem Shadow a packou ji pohladila. Pak popošla ke stromu, na který přeletěl fénix a zkoumavě jsem si ho prohlédla. „Vždyť je to úplně obyčejnej fénix, který stejně jako ty neumí nic jediného, než štvát! Jen kvůli tomu, že je venku nějaký fénix, tak nás nemusíš tahat z jeskyně a jestli je to samička a ty chceš na ni udělat dojem tak nás k tomu netahej, až budete mít mladý, tak mě zavolej, ráda se na ně podívám ale ne uprostřed půlnoci!“ křikla jsem na něj a v tu chvíli Max zaječel a Lilla se zřítila v záchvatu smíchu. Byla jsem ospalá a neměla jsem náladu na Maxovu balící metodu, takže jsem vzala Shadow do tlamy a chystala se k odchodu.

Nik: "Jsem Nik. Mám rád netopýry," odpoví. Potom nakloní hlavu ke straně a zvědavě se na cizího vlka podívá svýma nepřirozeně vykulenýma očima. "A kdo jsi ty?"

Reklan: "Dost dobrý." uklonil jsem jsem se první, Telesphorově, VTIPNÉ poznámce, za celý čas, co se známe. "Takže... nikdo neví, kdy přijde Tryph, ya?"

Shadow: Byla jsem úplně probuzená a snažila se vyprostit z Miritainých zubů.

Telesphoros: Sledoval som, ako sa samozvanec uklonil. Jeho slova ma však zaujala. ,,Tryph? Ak rozprávaš o bohoch, tak aspoň im neskracuj meno Samozvanec.“ odvetil som rovnako chladne. ,,Chceš povedať, že Tryphena ťa tiež zavolala?“ spýtal som sa s pochybami.

*Acantha zamilovaně zírá na Telesphora.*

Crow_mad: Dostala jsem se až k vlkům. "Zdravím, zkurvený hovada debilní, zasraný jehličí, píči," pozdravila jsem a opět mi zacukalo v pravém oku.


Lesui: Prohlížel jsem si nepříjemně dlouhým pohledem vlka a přemýšlel, jestli ho neznám, protože je tu nový, nebo protože jsem třeba strávil rok v mlze a nevšiml si toho. Byl... divný. /Že by byl retardovaný?/ „Jsi ve smečce?“ zavrčel jsem, ale mírněji. Naprosto ignoroval jeho otázku. Nepotřebuju si vybíjet zlost na jednodušších vlcích. Obličej se vrátil zpátky do normálního trvalého zamračení, což měl být můj neutrální výraz. Ale ten se hned vzápětí protáhl zpátky do většího zamračení, když jsem uslyšel za sebou kopyta a slova, za který by se ani Windík nestyděl. Tlumeně jsem zavrčel a otočil se na nového nepřítele. Postavil jsem se tak, abych viděl na oba dva. Ani jednomu jsem nevěřil. /Vážně, jak dlouho jsem tam byl? Co to sakra je?/

Ling: Nespouštěl jsem vlčici i s doprovodem z očí a vydržel její zkoumavé pohledy. Dokud ta prašivá fena neprohlásila, že jsem jen "úplně obyčejný fénix".Načepýřil jsem se a upřel na ni vražedný pohled.

Miritai: Položila jsem Shadow a podívala se na Lilu která se válela smíchy na zemi. „Pojď Lilo, nebudeme rušit Maxe při ehm… jeho pletkách. Na to rozhodně nejsem zvědavá!“ řekla jsem a liška propukla v další záchvat smíchu. „Můžeš mi vysvětlit co je vtipného že nás vytáhl uprostřed noci sem, kvůli svému po… *Zarazila jsem se a podívala se zaraženě na Shadow, chvilku bylo ticho. „Pobavení? Dokončila sem zaraženě.

Nik: Zavrtí hlavou. "Nejsem." Potom cukavým pohledem otočí hlavu a podívá se nově příchozí klisnu. Je mu sympatická. "Ahoj," usměje se, "Kdo jsi?"

Reklan: "A tebe snad ne? Copak, problémy v ráji?" Zahleděj jsem se bez ostychu do těch jeho chladných, vážných očí. A s pořád stejným pro mne tak typickým trochu zkřiveným úsměvem přistoupil o něco blíže. "Musí to být smutný být jedinej tvor, kterýho Tryph nemá ráda. A co víc, když je to vlastní bratr... musíš mít deprese..." Změřil jsem si ho dalším zkoumavým pohledem, ve kterém jsem neskryl mírné pohrdání. "Možná proto vraždíš každýho smrtelníka, co se ti dostane pod ruku... nestěžuju si. Popravdě jsi slušná podpora bratrstva. Jen aby jsi věděl kam jdou ti, se kterými to hned neukončíš... ale tvou laskavou podporu bratrstva nechme stranou. Upřímně věřím, že Tryph snese daleko nedůstojnější názvy, než zrovna zkrácení jejího jména." /obzvláť od jejího "Čumáčka"/ pomyslel jsem si hrdě, ale ze mě neznámého důvodu jsem si tuto poznámku nedovolil. "Alespoň toho by jsi si jakožto jej
Reklan: "Alespoň toho by jsi si jakožto její bratr mohl všimnout..." nespouštím z něj zrak.

Shadow: Miritai mě konečně položila na zem. Zase se nasupeně koukala na Otravného ptáka. Chvíli jsem na ni hleděla a potom mou pozornost upoutal rychlý záblesk pohybu. Vrhla jsem se za ním a zakousla se do toho. Byl to Miritain ocas.

Telesphoros: Pozorne som počúval samozvancové slova. Nepohol som ani nervom. V mojich očiach panoval chlad. Keď samozvanec skončil, otočil som sa k nemu stranou. ,,Som mierne prekvapený z toho, koľko má toto zbytočné stvorenie, ktoré seba samého nazýva bohom, má rečí.“ odvetil som akoby zamyslene.

Thunder: *Mhm... už brzy ztratím nad hlídkou slovo, jestli někdo silnější přijde... a co když to budou nějakej nezodpovědnej floutek?* promýšlel jsem. Došlo mi to. Musím se stát kapitánem horský hlídky. "Pro sedm bohů, snad tu nějakej bude," řekl jsem si pro sebe a vydal se nějakýho hledat. Byl jsem odjakživa obeznámen s pravidly hlídky a tím, jak získat vyšší post. A na tenhle byl potřeba bůh. A ne ledajaký. To bylo těžší. Musel jsem najít Telesphorose, Tyra nebo Drusta. Takže mi šlo o štěstí.

Wipravěč: Thunder se možná vydal hledat boha, ale našel něco úplně jiného. A to právě toho, před kterým ho jeho starý známý tak silně varoval. Nastala ale situace, kterou Thunder, ani jeho známý nečekal. Před svalnatou horou masa čekali tyto stvoření rovnou dvě. A také vlčice s vlčetem. Bůh, nebůh - Thunder věděl, že musí jednat.

Acantha: Zamilovaně jsem koukala na Telesphora a doufala, že prohodí něco mým směrem.

Crow_mad: "Jsem- KUNDA!" vyjelo ze mě zároveň s mohutným vykopnutím zadní nohy do volného prostoru. Znovu mi zacukalo v oku. Bylo to otravný.

Lesui: /Že by Windíkova ztracená láska?/ Změřil jsem si koně nepřátelským pohledem – připravený uskočit nebo se zakousnout kdyby vyjela proti mě. Moc koní jsem zatím nepotkal. Jen pár a na zádech jim seděli lidští lovci. Divocí koně u nás v Mhaenissu nebyli. „Odkdy umí dopravní prostředky po vlčím?“ otázal jsem se s hlasem na pomezí mluvení a vrčení. „A ty,“ hodil jsem pohledem po Nikovi. „pokud jsi vyhnanec, nemáš tu co dělat. Dnešek vážně už nemůže být lepší. Nejdřív mlžná říše, pak najednou sněhová vichřice a teď vyhnanec s mluvícím náklaďákem.“ (Někde to slovo slyšel a nějak si umanul, že je to kůň.)

Linger: Cítil jsem se uraženě, když se ta malá chlupatá liščí zrůda začala válet smíchy. Byl jsem odhodlaný si vzít jedno její oko na památku, když jsem zaregistroval dalšího vlka.

Miritai: Fénix vypadal dost naštvaně *Fénixčí slečny opravdu jsou nevyzpytatelné.* pomyslí a v tu chvíli něco ucítila ocase. „Shadow! Okamžitě pusť můj ocas! Bude zase strašně chlípěj a navíc můžeš spolykat chlupy, tak pusť, prosím!“ začali jsme se tam nějak honit dokolečka, když tu jsem uviděla siluetu,která se přibližovala. „Kdo ji?“ zeptala jsem se tvrdě a Shadow mi pořád visela na ocase.

Nik: Pokrčí rameny. "Kunda sem, kunda tam." Podrbe se zadní nohou za uchem. "Nejsem vyhnanec. To by mě nejdřív odněkud museli vyhnat." Odmlčí se a škubavým pohledem se rozhlédne kolem. "Já to jen hledám netopýry."

Reklan: "Můj mozek je mozkem tisíců... neslyšel jsi ani zlomek." poznamenám se stejným zamyšlením jako on.

Shadow: Pustila jsem se jejího ocasu jen, protože se něco přibližovalo. Rychle jsem se za ní schovala a doufala že si mě ta věc nevšimla.

Telesphoros: Zvedavo som si ho premeral. ,,Kto by bol povedal, že samozvanec má mozog. Síce to potom vysvetľuje tú tisícku, ktorá musí za teba myslieť.“povedal som pokojne a potom so prešiel pohľadom na Acanthu. ,,Takže nevieš, prečo ťa zavolala?“

Thunder: *A doprdele.* pomyslel jsem si, jak jsem uviděl ty tři tvory. "Co jsi zač?" zeptal jsem se a přeměřil si jednoho z nich pohledem, i přes to, že jsem věděl, kdo je. Přikrčil jsem oči provrtával ho nepříjemným pohledem.

Wipravěč: A bylo to tady. Crow si velmi pomalu, ale jistě začala uvědomovat své poslání.

Acantha: "Proč tu jsem já?" zopakovala jsem otázku. Na chvíli jsem se zamyslela. "Popravdě mě kontaktovala Tryphena, že se mnou chce mluvit. A narazila jsem tu na vás." Objasnila jsem lehce situaci.

Crow_mad: Hlavou mi znovu probleskla vzpomínka. Něco důležitého. Aniž bych chtěla, napjala jsem krk a hlasitě zaržála, oči vytřeštěné. Pak jsem zase sklonila hlavu, v tváři se mi rozhostil klid. "Sračky! Sračky!" vyrazila jsem ze sebe náhle. A pak jsem si vzpomněla. "Musim jít," oznámila a bez dalšího loučení se rozběhla na louku. Už zase jí cukalo v oku.

Lesui: „Co tu vlastně sakra chceš?!“ zavrčel jsem na koně a už mi docházela trpělivost. Měl jsem jít rovnou do tábora a najít Miri. Najít bohy a mluvit s nimi. „Netopýry?“ zopakuju pořád nevěřícně. Nádech výdech. /Klid Lesui./ říkal jeden hlas. /Jsem obklopen samými idioty,/ říkal druhý hlas. „Neviděl někdo náhodou nějakýho boha, nebo takovou šedou vlčici s červeným ohonem, asi takhle velkou?“ zahailuju do vzduchu Miriinu velikost. Přesněji než by kdo čekal. Ale klisna už si záchvatuje někde v háji a tamten zná jen netopýry.

Ling: Dolehla ke mně myšlenka té vlčice, jak jsem zjistil, myslela si, že jsem samice. Jen jsem se ušklíbl a rozhodl se jí nenápadně dostat do hlavy. *Miritai. Smečkounka. Zbytečná,* proběhlo mi hlavou. O jejím nízkém postavení mě už dříve informoval její pach i chování. Než jsem se dostal dál, přerušil mne příchozí. Podíval se na Miritaina mazlíčka a cosi po něm chtěl. Pokusil jsem se dostat do hlavy i jemu - a bylo to o poznání obtížnější. Spokojil jsem se s tím, že jsem zjistil jeho jméno. Nechtěl jsem se zbytečně namáhat se zjišťováním informací, které mi k ničemu nemusí být.

Miritai: „Kdo jsi?“ štěkla jsem a v tu chvíli jsem zkoprněla. Něco jako by se mi dostávalo do hlavy. Pak jsem ucítila jako by odraz nějakých myšlenek. Miritai smečkanka zbytečná. *Jak zbytečná?* blesklo mi hlavou a podívala se pevně na vlka, který přišel. Shadow se za schovala a dobře udělala. *Co já bych teď dala za to abych normálně spala v mé jeskyni?*

Nik: Překvapeně na vlka vykulí oči. "Jak vypadá bohyně?"

Reklan: Při Telesphorově poznámce se pousměji. Bavili mne rovnocenné hádky, ale fakt, že se mi jeho argumenty líbí jsem samozřejmě nedal (krom svého úsměvu) nijak najevo. "Chtěla řešit něco důležitýho... víc nevím." Odpovím na otázku, o které vím, že nebyla mířena na mě. "Ale to už všichni víme..." zadívám se do země a na chvíli nastane ticho. Netrvá ale dlouho, než ticho opět přeruším, když mi mí zvědové z bratrstva konečně řeknou něco zajímavého. "Nicméně mám pro vás zprávu, která by vás měla zajímat." Usměji se na oba, užívajíc si jejich pozornost. "Zkrátka a jednoduše bych být vámi ještě neodcházel... slyšeli jste někdy o Crow?"

Shadow: Bála jsem se, protože jsem cítila jak Miritai znejistěla.

Telesphoros: Acanthina odpoveď ma neuspokojila. Prešiel som očami na samozvanca. ,,Mohol by si mi povedať, dôvod, prečo by sme tu mali ostať? Sme bohovia a práve tu na zemi by sme momentálne nemali čo robiť.“ odvetím chladne.

Thunder: Sledoval jsem, co se bude dít a přitom ucítil, jak se mi něco hrabe v mozku. Nepatrně, ale něco jsem pocítil. Přehodil jsem pohled na druhého fénixe. "To budeš ty..." řekl jsem chladně. Nechtěl jsem se namočit do problému, tak jsem rychlejším krokem jednoduše odešel. Nikdo z nich nic nenamítal a nic nedělal. Byl jsem rád, jelikož se mi nelíbilo být v přítomnosti někoho, kdo se mi hrabe v myšlenkách. Přece jenom - koho by nepotěšilo, že si s klidem může odejít..? Tak jsem si šel dál hledat bohy.

Acantha: Telesphoros měl pravdu. Co děláme na zemi?

Crow_mad: Běžela jsem dál směrem k louce. Byla jsem rychlá, ale stejně to bylo kurevsky daleko. Do toho mě pořád štvalo to oko...

Lesui: Povzdechnu si. „Mě se neptej, vždyť já na bohy ani nevěřím. Ale potřeboval bych je najít.“ /Co jsem komu udělal...?/ „Víš co? Pojď se mnou. Půjdem do vlčího tábora. Třeba tam někdo bude a rozhodne co s tebou.“ řekl jsem a prohlídnul si toho Nika. „A máme v jeskyních netopýry.“ napadlo mě na přesvědčení. Poslední věc co bych chtěl mít na svědomí je, že by se tu ten retarďáček někde ztratil a spadnul z útesu nebo tak.

Ling: Jen jsem pozvedl své ptačí obočí a díval se za odcházejícím Thunderem. Skrz jeho mysl ke mě slabě prosakovalo cosi jako to, že se mi chce vyhnout. Nechal jsem ho. Hodný kluk. Zaměřil jsem svůj zrak na Miritai a poté ho přesunul na její lišku. Ah, nedořešená věc! Napřáhl jsem pařáty a vystartoval přímo pro liščí oko. Hodí se do sbírky

Miritai: Divnej vlk odešel a je se stačila otočit a zahlídnout jak se samice Fénixe vrhla na Lillu. To mě naštvalo. (Překvapivě.) Vyskočila jsem a Srazila Fénixe v Letu a přimáčkla ho tlapama k zemi. „Z Lilly si svačinku dělat nebudeš, chápeš?“ Nenávistně jsem na něj vrčela

Nik *zasněně se usmívá a ptá se jestli Lesui ví ce je nejepší na netopýrech.*

Reklan: "Ty si klidně běž... jestli to dobře chápu, ani jsi nebyl pozvaný. Ale co se Acanthy týče, už brzy jí čeká odpověď proč sem vůbec byla pozvána. I když... těžko říct jaké formě." Zamyslím se nad vším, co jsem o Crow kdy slyšel. Ale snad by ji mohli znát. Byla to přeci hlavní 'služebná' Tryph. Třeba ji i narzdíl ode mne znali osobně.

Shadow: Ten druhý otravný pták se vrhl na Lilly. Miritai na něj skočila a já zůstala bez ochrany. Rozhodla jsem se utéct k nejbližší dutině. A shodou okolností kousek ode mne jedna byla. Rychle jsem se v ní ukryla a čekala co se bude dít dál

Telesphoros: Prešiel som nenávistným pohľadom po samozvancovi. ,,Ja som sem prišiel odviezť Acanthu. Narozdiel od niečoho ako si ty, my sa nesmieme miešať, do záležitostí vlkov.“ odvetím chladnokrvne.

Thunder: Šel jsem si svojí cestou, abych našel bohy. Už jsem měl pocit, že něco vidím. Ale nebyl jsem si jistý, že to byli bohové.

Wild: Nebyl jsem od té jeskyně daleko. Vlastně jen pár kilometrů. /Jak by se o tom asi mohl Thunder dozvědět?/ pokračoval jsem si vesele po své cestě za dobrodružstvím. Našlapoval jsem svižně, ale přesto opatrně. A zanedlouho si ono dobrodružství našlo mě. A to dobrodružství ve formě králíka. Mohl jsem ho zabít bleskem, ale byl to králík a já teorii znal tak dobře! Byl jsem přeci šelma, ne? Soustředěně jsem králíka pozoroval, připraven skočit, když tu najdnou - KCHH! Praskla větev a bouchla o zem! Lekl jsem se a omylem jsem se řízl o trní kus ode mě.

Acantha: Zadívala jsem se do země. *A moje láska je zase na ocet.* řekla jsem si v hlavě a pohrdavě se podívala na Telesphora.

Crow_mad: Doběhla jsem na louku. "Kurva piči!" pozdravila jsem bohy na louce. "Hovna v kundě!" představila jsem se dalším hlasitým zaržáním, přičemž jsem zadupala předníma nohama do země a dvakrát trhla hlavou.

Lesui: „Netuším...“ O netopýry jsem se nějak nikdy nestaral. Vydal jsem se směrem k táboru, ale jak jsme tím směrem šli, tím víc mě lákaly výrazné stopy té klisny. Bylo by snadný po nich jít. Vypadala tak divně. Ale byl tu Nik. Podíval jsem se na něj. „Hele, vlčí tábor je přímo tímhle směrem. Támhle v dálce. To nemůžeš minout. Můžeš tam počkat jestli tam nikdo nebude. Když tak řekni že tě posílám já, Lesui.“ řekl jsem a vyslal vlka napřed. Snad se neztratí. Sám se rychle vydal po stopách divné klisny. (Promiň Miri, hodil jsem si kostkou kam mám jít a padlo tohle :( )

Linger: Už jsem byl téměř u cíle, když mě z dráhy vychýlila cizí váha a skončil jsem uvězněný na zemi pod tlapami té feny. Chtěl jsem se začít smát, ale vyšlo z toho jen pochybné zakrákání. "Copak, nabízíš se za svačinku místo ní, zlato?" Jemně, téměř přátelsky jsem ji klovl do čumáku, který měla příliš blízko, jak na mne vrčela. Upřel jsem na ni pohled a zapálil ji i sebe. Pomalu jsem se sesypal na hromádku popela a na chvíli přišel o vědomí, než jsem se začal znovu utvářet. A po chvíli jsem stál na všech čtyřech těsně vedle vlčice. Ušklíbl jsem se a oklepal se. "Tvoje volba,"zazubil jsem se poněkud nebezpečně a vzápětí strhl Miritai na zem.

Miritai: „Co? Jak?“ překvapeně jsem se podíala na vlčího fénixe, nebo fénixovího vlka a nebo co to bylo. „C-co jsi zač?“ Vykoktala jsem.

Reklan: "Asi pro to v údolí vypadá tak, jak to tu vypadá." odvětil jsem mu s úsměvem. Měl jsem tolik věcí na srdci ohledně jejich" nemotání se do vlčích věcí" Obzvláště kdyby přišla řeč na jejich děti, ale teď nebyl čas na hádky. Přišel totiž čas luštění koňského jazyka. "Buď zdráva, Crow." Odvrátím s potěšením hlavu na příchozí klisnu.

Shadow: Pozorovala jsem vše ze svého úkrytu

Telesphoros: Chystal som sa niečo povedať, ale nakoniec som si to rozmyslel. Prešiel som pohľadom na šialené stvorenie, ktoré sa k nám blížilo. Rozhodol som sa v tichosti sledovať dianie.

Thunder: Proměnil jsem se v obří kouli chlupů. Ničil jsem vše kolem sebe. Blesky lítaly do všechsměrů.

Crow_mad: "Kahallie, sráč, posranou prdel má, od hoven, kurva!" vysypala jsem ze sebe. Zase mi začalo cukat oko. Bylo to vážně velmi nepříjemné. Podklesly pode mnou přední nohy a zarazila jsem hlavu do hlíny. Chtěla jsem, aby to přestalo.

Lesui: Běžel jsem za trhanýma stopama klisny. Občas jsem si říkal jak to vlastně utíká, vždyť ty stopy ani nedávaly smysl. Ale nějak jsem je následoval do luk.

Linger: Potěšeně jsem se usmál a odstoupil. Očividně si váží svého života. Shora jsem se na ni upřeně díval a zpracovával to, co mi právě řekla. *Čuba nevzdělaná!*"Velmi smutné, kolik informací postrádáš. Jsem Linger, Odraz snu," pronesl jsem zatraceně důležitě, jako by samotné mé jméno všechno vysvětlovalo. Netvářil jsem se příliš přívětivě. "Pokloň se."

Miritai: „Cože? Proč?“ nějak jsem to nechápala. „Kdo jsi? Jak jsi to udělal? Proč bych se to měla klanět?“ Chrlila jsem otázky jednu za druhou. Pak jsem ale ironicky dodala. „No odraz mého snu rozhodně ne…“

Reklan: "Kahallie... Dobrej začátek, ale well... tohle nestačí, zlato." trpělivě jsem naléhal na klisnu. Trochu jsem se bál toho, co přijde. Černý plamen už mi stačil, nepotřeboval jsem teď řešit ještě Kahallieho. Ale zrovna Tryph byla důvěrhodný zdroj. Tedy i tato klisna.

Shadow: Ten otravný pták si mě naštěstí nevšiml, ale mně to nedalo a začala jsem se pomalu, nenápadně přibližovat.

Telesphoros: Stále som mlčky sledoval dianie. Nemal som v pláne sa do niečoho zatiahnuť, ale tu sa odtrhlo z reťaze iné božstvo a touž som nemohol len tak ignorovať.

Thunder: "Doprdele, kurva!" začal jsem nadávat. Stále jsem všechno ničil.

Acantha: "Kahallie?" Poprvé jsem s obavami promluvila na samozvance. Tohle nebylo něco, co bych mohla ignorovat. A už vůbec ne, pokud ta zpráva šla od mé zvrácené se sestry. Nijak více jsem prapodivný rozhovor nepřerušovala, když už s tím kopytnatcem měl někdy mluvit, ať to je tenhle. Je obecně znamé, že každý mluví svou řečí. Vlk s vlkem, idiot s idiotem. Ale slovo Kahallie ve mne pořád zůstávalo. S náznakem obav jsem se podívala na Telesphora.

Crow_mad: Začala jsem mluvit do hlíny, ale pak mi došlo, že mě nemůžou slyšet. Nebo, alespoň rozumět. Zvedla jsem se na nohy. "Přichází, píči uhnilý. Za dva nebo tři měsíce se- Kurva vole, frnda zelená! Sračky! Sračky!" Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, aby mě záchvat přešel. "Za nějaký dva tři měsíce chce přejít hory."

Lesui: Pořád jsem následoval stopy skrz širé louky a říkal si, jestli to má vůbec cenu a proč to vlastně dělám. Ale to jsem v dálce zahlédl nějaké fleky a zrychlil. Už dlouho jsem se takhle pěkně neproběhl.

Linger: Zadržel jsem nutkání protočit očima. Tohle mít ve smečce je spíš smůla než cokoli jiného. "Neptej se a hni sebou! Už jsem ti odpověděl," vrčel jsem k vlčici, která se stále válela na zemi. I to byla snesitelná pozice. "Tyhle přeměny jsou těžký. Mám vždycky hroznej hlad," řekl jsem až smutnym tónem a polkl. "Jednohubka mi nestačí," pomalu jsem ji obcházel ze strany, "takže moc velkej výběr tu neni. Je mi to tak líto. Skoro bych brečel."

Miritai: Konečně jsem se trochu uklidnila a normálně dýchala. Postavila jsem se a podívala jsem se vlkovy zpříma do očí. „nebudu se ti klanět, nevím kdo jsi, nikdy jsem o tobě neslyšela a nemám důvod se ti klanět. Nejsem tu pro to abych nějakým ptákům zvedala ega. Jestli máš hlad, tak si něco ulov, nebo tě snad Podoba fénixe připravila o schopnost lovit?“ mávla jsem podivně ocasem a Max s Lilou odletěli…„Proč ych se měla laně někomu, kdo si nedokáže nic ulovit?“ provokovala jsem

Reklan: "Dva tři měsíce?!" Zpracovával jsem nevěřícně informace, zatímco jsem si oba bohy kolem mne měřil pohledem. Lesuie, který se k nám blížil jsem téměř nezaregistroval. Kahallie co chystá zabít vše živé mi v té chvíli přišli o něco málo důležitější.

Shadow: Už jsem byla skoro u nich a pokusila jsem se obloukem dostat za otravného ptáka.

Telesphoros_: Povzdychol som si. ,,Ako som povedal, nemáme sa miešať do vlčích záležitostí, ale teraz sa jedná o božstvo. Odmietam nechať nejaké divoké zviera sirobiť bordel a zabíjať veriacich.“ odvetil som s ľadovým pokojom.

Acantha: "Nejen věřících..." povzdychnu si vážně, aniž bych se dívala ani na jednoho z nich. "A Gomer? Nikde. Jsme na to sami... ty, já... na koho víc se můžeme spolehnout? Na Tyra? Ten nezodpovědnej děvkař si ani nevšimne, když půlka údolí shoří..." pronesu roztřeseným hlasem plným pohrdání. "Na Drusta? Na Poly?" Pokračuji pořád stejným hlasem, nevšímajíc si koně, ani samozvance. "...pomož mi." hlesnu nakonec hledíc na Telesphora. /Jakožto jediný, komu se dá věřit.../

Crow_mad: Ještě jednou jsem zafrkala něco o kundách, kývla hlavou na všechny přítomné, sežrala jeden kámen a odběhla.

Lesui: Trochu jsem zpomalil když jsem se začal přibližovat. Zahlédl jsem Reklana. Zarazilo mě to. Ještě nějaký divně vypadající vlk a vlčice. Myslím, že jsem jí jednou viděl. /Nezdálo se mi o ní?/ Ale i tak jsem netušil kdo to je. Připadal jsem si jako kdybych rušil čajový dýchánek (a neptejte se odkud znám čajové dýchánky), ale i tak jsem přišel blíž s poněkud trapným výrazem v obličeji, který ale vypadal stále zamračeně, jako vždycky.Neměl jsem sebemenší tušení o čem mluví.

Linger: Čekal jsem, až se zvedne. Ale místo následné poklony přišel jakýsi protest. S každým jejím slovem jsem více cenil zuby. "Pravděpodobně tu zvedáš ego sama sobě. Nebudu se obtěžovat lovem, když tu mám naservírovanoi večeři přímo..." přiskočil jsem blíže k ní "...pod nosem!" Vystartoval jsem po jejím hrdle.

Miritai: Vrhl se mi po krku. V tu chvíli jsem zjistila že jsem udělala chybu. Už jsem se viděla mrtvou… viděla jsem, jak moje tělo ježí na zemi s prokouslým hrdlem. To všecho jsem během setiny vteřiny před sebou uviděla a z toho se mi zatočila hlava podlomili se mi nohy a já spadla na zem. Stačila jsem se do klubíčka a začala brečet. „Prosím, nech mě Lingere, Odrazu Snu! Prosím! Jsi ten nejlepší lovec, bylo ode mne nezodpovědné, hloupé a pošetilé se ti vysmívat. Prosím Odrazu Snu, ušetři mě! Já za to udělám co budeš chtít, slibuji! Ušetři mě a já udělám, to co si budeš přát. Prosím! Lingere, Odrazu snu, Fénixi zlaté vznešenosti. Já nicka ti vzdávám svou největší úctu. Tvá zlatá srst, jenž má barvu tekutého zlata, které je schováno pod zemí a na slunci září jako druhé slunce. Prosím! ušetři mě. A já udělám cokoli co si budeš přát! Prosím… Prosím… Prosím…“ šeptala jsem a při tom silně brečela. Byla jsm stočená v klub
Miritai: Byla jsm stočená v klubíčku jako malé vlče, které se bojí světa a doufala, že to já a Shadow přežijeme.

Reklan: "Oh, škoda, že nikde blízko není nikdo o síle jako vy, kdo by vám v tomhle ohledu mohl pomoct..." Znovu jsem se připomenul, ignorujíc Lesuie stejně efektivně, jako ti dva celou dobu ignorovali mě.

Telesphoros: Uprel som svoj chladný pohľad na Acanthu. ,,Je pravda, že ostatný bohovia sú práve zbytoční, ale nemysli si, že je mojou povinnosťou pomáhať tebe. Mojou povinnosťou je starať sa o vieru v sedem. Tým pádom aj o životy veriacich.“ odvetil som pokojne. Pozrel som sa na samozvanca. ,,Som rád, že si uvedomuješ bezmocnosť samozvanca oproti bohom.“ odvetím, akoby to bola samozrejmosť.

Shadow: Jakmile jsem viděla co Miritai udělala, myslela jsem si, že se jí něco stalo. Chtěla jsem běžet k ní, ale byl tam ten velkej, hnusnej, nebezpečnej vlk.

Acantha: "A co z ní zbude, beze mě, huh?" Obořila jsem se do Teslephora tvrdě. "Chceš vyrazit proti Kahalliemu sám, jen protože z hrdosti odmítneš mou pomoc?"

Lesui: /Asi bych tu neměl být.../ Nebo jsem měl alespoň takový pocit. Kývl jsem na Reklana, alespoň někoho jsem tu znal. „Zdravím,“ pokusil se o normální uvolněný pozdrav, ale z nějakýho důvodu se mi sevřelo hrdlo a nevyznělo to moc dobře. Když jsem poslouchal jejich slova došlo mi, že tohle je asi něco trochu nad mou hlavu. /Bohové? Tohle jsou bohové?/ Pochybovačně jsem si je prohlídnul. Naklonil jsem se k Reklanovi. „Kdo je sakra Kahallie?“

Linger: Vlčice mi padla k nohám, já jen stál a se samolibým úsměvem naslouchal jejím chválám i prosbám. *Sakra, tohle bych mohl dělat celý den!*Kochal jsem se pohledem na to klubko slz a srsti. "Neodporuj mi," řekl jsem jen a vnikl zcela do její mysli. Procházel jsem vzpomínky a momenty a sbíral informace. Potřeboval jsem vědět! Tak moc! Viděl jsem jistého Arwena //hádám, že ses s Arwem setkala, když tě přijímal do smečky, tak snad! Kdyžtak sorry!//, který byl podle všeho vůdcem tohodle útvaru. Nové Smečky měsíčního svitu. Prošel jsem ještě nepkolik vzpomínek, odfrkl si a opustil její hlavu. "Dobrá. Tadyten Arwen... Jak moc ti věří?"

Miritai: *Jak neodporuj?* pomyslela jsem si a cítila jsem, jak mi něco prochází myšlenkami. Všechny momenty, informace bylo to strašně divný. Ani jsem se nehla. Jen brečela. Když mi potom položil otázku, více jsem se zchoulila a bojácně jsem se na něj koukala. „Lingere, Odraze snu, Zářící, já nevím, setkali jsme se dvakrát-třikrát, jednou jsme spolu lovili, přijal mě do smečky a pak mi zadal post na deltu. Ten jsem mu ale nestihla odevzdat. Posvátný“ podala jsem. Díky času, stráveného u Miriam jsem znala spoustu vznešených slov.

Reklan: "...to mi něco připomíná." Odpověděl jsem Acanthtě dříve, než-li to stihl Telesphoros. "Drž hubu, Lesuii." napomenul jsem ho potichu, čekajíc, jestli zvládnou ti dva vycházet alespoň mezi sebou.

Acantha: "Jakoby na tom záleželo." odvětila jsem, ale neskryla jsem ve všechnu svou naštvanost.

Lesui: /Tu vlčici … bohyni? … jsem už někde viděl.../ pomyslel jsem si znovu. /Ve snu?/ Podíval jsem se na svý tlapy a vzpomněl si co ta vlčice z mlhy říkala. Reklan mě napomenul. Sklopil jsem uši. /Jak jsi se sem dostal Lesui? Ty? Nevěříš v bohy. Nemáš rád magii. A teď tu stojíš.../ „Už jsi jim říkal o tom černém chladném ohni a Erewinově ostatcích?“ znovu jsem se zeptat Reklana. Nemohl jsem si pomoct. Vždyť to bylo důležitý.

Linger: Zamyšleně jsem ji sledoval."Fajn. Pokus se s ním spřátelit. Velmi. Důvěrně. Jasné?!" řekl jsem ostře, ale zároveň tiše. "Doporučoval bych ti nepodvádět mě. Najdu si tě, i když budeš neviditelná //info ze čtení myšlenek//. Pach neschováš," ušklíbl jsem se. "Teď přestaň řvát a postav se," šťouchl jsem do ní tlapou. "A bež. Máš úkol, poselství! Můžeš být užitečná a něco víc, než jen omega. Ty to zvládneš, že? Šikovná holka." Odstoupil jsem od ní, aby měla prostor odejít.

Miritai: Přestala jsem brečet stoupla jsem si a sklonila hluboko hlavu. „Lingere, Odrazu snu, jenž dokáže přečíst jakoukoli myšlenku. Smím mít dotaz?“ zeptala jsem semse skloněnou hlavou

Reklan: "Drž hubu, Lesui! Jakoby je kurva zajímalo něco jako zdroj síly z jinýho světa, jehož moc si ani nedokáží představit... Krom toho, teď zrovna se řeší jiná apokalypsa. Tak už prosím drž hubu! Co se týče vás dvou, beze mě by jste tu zprávu ani neobdrželi, ale ne... kdo by také potřeboval pomoc někoho, kdo pomoct může a zároveň nemá co ztratit vzhledem k tomu, že každá jeho jediná součást, tvořící onen větší celek je nesmrtelná? Když k tomu může vyčerpat všechny své síly k obraně, která s největší pravděpodobností padne? Smekám před vaší vynalézavostí, drazí členové sedmi. Divím se, že rovnou nezačnete otevřenou válku s bratrstvem. Třeba by se vám povedlo na týden rozfoukat Galhaeraanskou mlhu a na rok/dva zmrazit veškeré hmotné části... s využitím všech vašich sil. Vlastně se divím, že jste to ještě neudělali."

Telesphoros: Prešiel som pohľadom na samozvanca. ,,Ou ono sa to urazilo? Aké rozkošné.“ odvetil som vážnym tónom. Prešiel som pohľadom na prišlého vlka. Zmrazil som mu nohy. ,,Keď nevieš preukázať úctu k bohom, tak aspoň ich nevyrušuj pri rozhovore.“ odvetil som chladnokrvne.

Acantha: "Musím najít Gomer. A Tryphenu. Jak vůbec tyhle věci ví?!"

Lesui: Uniklo mi tiché, poměrně hrůzostrašné (na to, že jsem tu mezi bohy) zavrčení, ale umlklo hned co mi došlo, že tenhle projev vlastně není mířený proti mně. Pak mi zmrzly nohy. Bolelo to, pálilo ledovým dotekem. Ale ani zdaleka se to nevyrovnalo chladu černého plamene. Tlumené vrčení se opět vrátilo do mého hrdla. „Nejste moji bohové...“ zašeptal jsem. „Ale jako k silným bych k vám dokázal chovat respekt. Přišel jsem vás varovat před dalším nebezpečím. Ale zdá se, že nezvládáte ani ostatní. Ale chcete respekt, máte ho mít.“ Udělal jsem něco co vypadalo jako napůl-poklona. S nohama v ledu to moc nešlo. Obličej se mi stáhnul do odporný grimasy.

Linger: Přimhouřil jsem oči. "Smíš."

Miritai: Ten vlk, který tady by mě možná znovu poznal. „Na co potřebujete informace o Arwenovi? Proč se s ním mám sblížit? A asi nemám říkat, že jsem vás tu potkala… vznešený.“ Řekla jsem nejistě. Podívala jsem se na Shadow. Linger si jí zatím nevšiml. Spinkala a vypadala roztomile.

Reklan: Při Telesphorových slovech jsem se opět usmál. /Možná by jsme i byli přátelé, kdybys... nebal takovej dement./ konstatoval jsem v lhavě, upřímně potěšen jeho myšlenkovými pochody. Poté jsem ale uslyšel Acanthu, která mne svou nudnou starostí o konec údolí vrátila do reality a pak ještě Lesui. "Co přesně nechápeš na slovech 'drž hubu?' Ať je to cokoliv, buď už kurva zticha, mohl bys?" podívám se podrážděně na Lesuie, přičemž si plně uvědomuji, že tomu chudákovi jde pro změnu o život. "Tryphina mysl funguje trochu jinak, než vaše..." poznamenám trochu zamyšleně, jakožto odpověď na Acanthtinu otázku. "Ale obávám se, že vám to nemá smysl vysvětlovat... což nemyslím nijak špatně. Jen vysvětluji proč nic vysvětlovat nehodlám. Narozdíl od vás už ale nepropadám chorobné hrdosti, proto tu budu, až rudá hvězda vysvitne. Pokud mne i ve chvíli největší nouze budete chtít brát jako nepřítele, ať je po vašem. Do té doby mám dost vlastní práce. Užijte si rande." pousměji se na oba a při pohledu bohyně mi až zamrazí. Cestou kolem Telesphora ho jen olíznu svým nehmotným jazykem. Ani nevím proč to dělám... asi už jsem měl jen pokrk jeho nikde nekončící hrdosti a nohoum přimrzlím k zemi. Co se týče Lesuie, rozehřál jsem hlínu kolem něj, aby led roztál. Díky tomu, že to Telesphoros nedržel zamrzlé to nebylo nic těžkého. "Jdeme Lesuii!" Zavelel jsem očekávaje, jestli nás vážně nechají odejít.

Telesphoros: Pozorne som sa zadíval vlkovi do očí. Pousmial som sa. ,,Si celkom drzí a odvážny zároveň.“ odvetil som mojím obvyklým ľadovým kľudom. Pomalým krokom som si ho obchádzal.Potom som si vypočul samozvancovú reč. ,,Vážne slušný preslov na niekoho, komu musí pomáhať tisícky mozgov.“ odvetím pokojne. Keď prešiel pri odchode okolo mňa, pri jeho olíznutí mi v očiach vzplanula nenáviť.,,Dám ti však jednú radu. Rozdiel medzi odvahou a hlúposťou je vážne malý.“ odvetil som vlkovi, ktorému rozmrazili nohy. Nechal som ho znovu zmraziť, tentoraz až po hlavu. ,,Odchádzame Acantha.“ odvetil som pokojne a rozpútal som znovu snehovú búrku, s ostrým severným vetrom. Keď ma snehová víchrica pohltila vzápätí oslabla a ľad na vlkovi sa roztrieštil.

Lesui: Pomalu jsem se narovnal a snažil se překonat třes, který by se mi mohl rozšířit po těle. Reklan mi rozehřál tu hlínu. Nějak to šlo. Byl jsem docela zaskočen že to udělal. Nečekal jsem to. Upřímně už jsem měl pocit, že tu zařvu. Neměl jsem si otvírat tlamu na tyhle 'bohy', to jsem věděl, ale jejich chování přímo volalo po jedný čistý ráně do těch jejich namyšlených čumáčků. Bylo jim to jedno. My jsme si mohli umírat jak jsme si chtěli. Oni se nestarali. Nikdy jsem na bohy nevěřil a teď... tohle setkání mě jen utvrdilo v mém přesvědčení. Tohle nejsou bohové ať si na ně hrajou sebevíc. A pak jsem zmrzl. No fajn. /Dnešek prostě nemohl skončit líp./ Naštěstí se led roztříštil, i když to nebylo dvakrát příjemný. Spadl jsem na zem. „Ale rozdíl mezi božstvým a vámi je poměrně veliký...“ zavrčel jsem si pro sebe. Podíval se na Reklana. „Děkuju...“ řekl jsem jen. Na víc jsem se nezmohl. Pak jsem omdlel.

Ling: Tajemně jsem se na ni pousmál. "Naše setkání si nechej pro sebe, má drahá." Otočil jsem se, nechávajíc za sebou Miritai i nezodpovězené otázky, přeměnil se plynule ve fénixe, zamával křídly a byl pryč.


Miritai: Linger odletěl a nechal mě samotnou s mými myšlenkami. Došla jsem k roztomilé Shadow. „Co jsem to udělala?“ zašeptala jsem a z očí se mi začali koulet slzy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Připadala jsem si pošpiněna. Ale já to musea udělat. *Kvůli Shadow.* Smutně jsem se usmála a běžela k domovské jeskyni, kde jsem potkala Lillu a Maxe. Oba byli překvapeni, že jsme živé a tak měli velkou radost, ale já se se Shadow omluvila, že jsme unavené a zamířila jsem do jeskyně a tam se přitulila k spící Shadow. *Ráno je moudřejší večera.* pomyslela jsem si a doufala, že se to zítra nějak vyřeší.