Hra "partnerství" Arwen, Summer, Wind Theif 16/01/02
Arwen: Ležel jsem ve vlčím táboře kus od své jeskyně a pozoroval, jak se sněhové vločky snáší k zemi. Trochu jsem se nudil a přemýšlel, co asi dělají ostatní členové smečky. Opět se mi do mysli vetřela jistá vlčice. Jenže jsem si stále nebyl jistý, stále mě brzdilo to, že jsem chtěl pro smečku to nejlepší. Byla dostatečně dobrá? A... měla by vůbec zájem? Rozhodl jsem se, že čekáním nic nevyřeším. Najdu ji. Zvedl jsem se a zavětřil. "Summer?" zavolal jsem. Když budu mít štěstí, bude někde poblíž.
Summer: Procházela jsem se po vlčím táboře a sledovala sníh. *Už aby bylo léto,* říkala jsem si. Moje jméno sympatizovalo s tím, co jsem měla ráda. Poslední dobou jsem však myslela i na něco jiného než na svojí touhu vidět zeleň. Často jsem přemýšlela o Arwenovi. *Sakra Summer, je alfa, neměl by zájem!* říkala jsem si pořád dokola.
Arwen: Nakonec jsem ji našel. Šedá srst trochu splývala s okolním šerem, ale tím, že se pohybovala, jsem si jí všiml. "Summer," usmál jsem se na ni lehce. "Ahoj." Náhle jsem zjistil, že vlastně moc nevím, co říct. "Ehm, jak se máš?" zkusil jsem započnout konverzaci.
Summer: Zaslechla jsem Arwena. "Ahoj, mám se dobře, jak ty?" zeptala jsem se a náhodou mi zrak spadl na jeho oči. *Do háje, do háje, přestaň Summer!* říkala jsem si. Nechybělo málo, a málem bych nahlas prohlásila, že má nádherný oči.
Arwen: "Já se mám taky fajn. Až na tu zimu. Léto mám nějak radši," lehce jsem se zazubil, čímž jsem se snažil skrýt nervozitu. Nikdy jsem nebyl dobrý v dvoření se vlčicím. "Nechceš se...projít?" optal jsem se.
Summer: "Taky mám radši léto," řekla jsem a na otázku jsem radostně odpověděla "Ráda." Potom jsem se zazubila a byla šťastná.
Arwen: "Dobrá, děkuji," usmál jsem se na ni a po jejím boku vyšel vstříc lesu. Byla o něco vyšší než já, stejně jako všichni, ale.. líbilo se mi to. Líbilo se mi dívat se na její chůzi a cítit její pach. *Ty idiote...* tituloval jsem sám sebe. "Víš, chtěl jsem s tebou o nečem mluvit," opatrně jsem začal.
Summer: Dívala jsem se do země, normálně bych řekla, že se propadnu rozpaky. "O čem?" zeptala jsem se a tak nějak instinktivně jsem se na něho podívala.
Arwen: Zvedl jsem k ní také pohled a zadíval se jí do očí. "Jistě sis všimla, že běžně mají smečky alfy dvě..." rozpačitě jsem se usmál. "A přemýšlel jsem... Dlouho jsem nechtěl partnerku, ale... Ale smečka potřebuje alfu." Připadal jsem si jako idiot. Proč to bylo tak zatraceně těžký?? "Já... tě mám rád. A myslím, že bys byla dobrá alfa." Zahleděl jsem se do lesa, protože jsem se bál její odpovědi.
Summer: Prudce jsem zastavila a vyjeveně na něj koukala. "Já... já tě mám taky ráda... vlastně poslední dobou hodně... ale.. fakt si myslíš, že bych byla dobrá alfa?" zeptala jsem se. Div jsem neskákala radostí jak malé vlče, které právě ulovilo prvního zajíce.
Arwen: Zastavil jsem se a zadíval se jí do zelených očí s úsměvem. "Ano, myslím. Jsi laskavá, moudrá a krásná. Vše, co by měla správná alfa být." přistoupil jsem k ní o krůček blíž.
20:37Summer: Dívala jsem se do země. Neměla jsem slov, byla jsem v rozpacích. "Díky, fakt děkuju..." pousmála jsem se. "A jak to vlastně tady chodí, když se mají dva rádi?" zeptala jsem se tiše. Sotva jsem mluvila.
20:41Arwen: "Stejně jako kdekoliv jinde. Loví spolu, milují se, sdílejí doupě, dělají vše, co jen chtějí," usmál jsem se na ni a jemně se otřel čenichem o její. "Nebo se ptáš na svatbu?"
20:43Summer: "Na svatbu," zazubila jsem se. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Já tu stojím vedle alfy a pravděpodobně to vypadá, že budeme spolu. *Nezdá se mi to, že ne? A jestli zdá, ať se nikdy nevzbudím!* říkala jsem si v hlavě. Potom jsem mu oplatila tření o čumák.
20:45Arwen: "Svatba," zašeptal jsem s úsměvem. "Zkrátka se jen musíme domluvit na čase, najít někoho,kdo nás oddá... a pozvat každého, koho do té doby potkáme," tiše, šťastně, jsem se zasmál.
20:46Summer: "Dobře. Máš nějaký typ na oddávajícího?" zeptala jsem se šťastně.
20:49Arwen: "Moc tvorů, které bych zde znal natolik dobře, tu není. Snad jen Wind Theif. Jenže to znamená cestu do hor a zase zpět. Nebo.. by jsme se mohli nechat oddat v horách. Jinak snad o nikom nevím... Máš ty nějaký tip?" Lehce jsem jí olízl tvář. Prostě protože jsem mohl.
20:50Summer: "Já? Jestli se nechceš oddat ročním vlčetem, o čemž dost silně pochybuji, tak neznám..." řekl jsem a potom se ještě více usmála, když mi olízl tvář. Tak nějak jsem se k němu přitulila, protože jsem nemohla odolat.
21:01Arwen: "No, to asi není ideální," uchechtl jsem se a zabořil hlavu do její srsti. "Víš, vždy jsem si přál mít svatbu, tak jako se oddávalo za starých dob smečky. A nemůžu se už dočkat té chvíle. A...vlastně je mi téměř jedno, kdo nás bude oddávat, hlavně když tam budu s tebou," povzdychl jsem si do její srsti. "Jestli souhlasíš... zkusme někoho najít hned teď," navrhl jsem a s očekáváním jí pohlédl do očí.
21:03Summer: Podívala jsem se na něj. "Upřímně? Je mi jedno, kdo tam bude, kdo nás bude oddávat a kde to bude, je pro mě hlavní, s kým tam budu. A když tam budu s tebou, všechno mi bude jedno," řekla jsem sladkým hlasem.
21:13Arwen: "Ovládáš magii vzduchu, nepletu se?" zeptal jsem se jí. "Já jen... Wind Theif oddával i mou matku a otce. Myslím že... když už ne jako odávajícího, chtěl bych ho pozvat. Dokázala...by jsi nás tam dopravit?"
21:15Summer: "Magii vzduchu ovládám... a asi bych nás tam dopravit dokázala, snad.." řekla jsem a začala se plně soustředit na vzduch. Teď, když byl chlad, to nebylo moc těžký, horší bylo, aby se mi nesmísily magie a já neudělala ledovou vánici. Po krátké chviličce už jsme "stáli" ve vzduchu.
21:17Arwen: Zatajil jsem dech, když jsem se ocitl nad zemí. Přimkl jsem se k ní blíž, ale snažil se jí nerozptýlit. "Musíme do hor," zašeptal jsem tiše.
21:19Summer: Kývla jsem a dál se soustředila na vzduch. Přizpůsobila jsem zimní vítr tak, aby vál směrem k horám. Tím nás posouval správným směrem. Zanedlouho jsme tam byli, protože zimní vítr šel dost lehce zvětšit tak, abychom tam byli rychle.
21:24Wind_Theif: "protože jsi zasranej kámen, proto." Ukončil jsem vítězně hádku a rozhlédl se po další oběti k rozhovoru. Netrvalo ale dlouho a ucítil jsem dva nepěkně známé pachy. A co víc, podezřele blízko.
21:25Arwen: Bylo to mnohem rychlejší, než pěšky. Nechápal jsem, že by někdo mohl používat nohy, když sedá cestovat takhle. Bylo to úžasné. Z výšky bylo vidět úplně všechno. Snad až na mlžné údolí, protože bylo zamlžený, no jo. Blížili jsme se k horám velkou rychlostí, byl to zvláštní pocit. Jen tak klouzat po vzduchu. Ale vlčice po mém boku mi dodávala jistotu, věřil jsem, že má vše pevně pod kontrolou. Brzy jsme byli nad horami a já spatřil toho, koho jsme hledali. "Wind Theif, támhle. Vidím ho," oznámil jsem Summer.
21:27Summer: Podívala jsem se směrem, kde byl náš cíl a potom jsem se pokusila o hladké přistání. Dobře, nebylo až tak hladké, trošku náraz, ale oba jsme zůstali na nohou. "Zdravím Wind Theife," pozdravila jsem šedáka. Potom jsem se otočila na Arwena. "Eh, žiješ? Vím, že přistání budu muset dost dopilovat..." řekla jsem s pohledem upřeným na něj.
21:29Wind_Theif: "Cotokurva?" uskočím zaskočeně, ale pak se vrátím do normálně nezaujátého módu. "...co, že tu děláte?"
21:33Arwen: "V pořádku, žiju," začal jsem se smát, když jsem málem spadl do kamení. Snad hlavně ulehčením, že vážně jen málem. "Wind Theife," obrátil jsem se k šedivému vlku, jen co jsem se uklidnil. "Přiletěli jsme," pohlédl jsem, ještě stále ohromen z toho zážitku, na Summer, "tě požádat, zda-li by jsi mne a Summer neoddal. Vím, že jsi oddával Arkantu a Acerbise, tak jsem myslel, že by jsi mohl oddat i nás. Pokud nechceš, tak snad alespoň přijmi mé pozvání na naši svatbu."
21:35Summer: Pousmála jsem se. Pak jsem sama poslouchala. *Spojení přiletěli jsme zní u vlků docela zvláštně,* podivila jsem se. Když Arwen domluvil, kývla jsem.
21:41Wind_Theif: "Eheheeh... oddat...? Vás? Jakože vás dva?" Uchechtnu se trochu neuctivě. "Ale jistě, že vás oddám. Co víc bych mohl pro Acerbise s Arkantou udělat..." konstatuji na konec. nebyl důvod to prodlužovat. Byl to Acerbisův syn. A Acerbis byl můj první přítel po odchodu z mé... rodné země.
21:46Wind_Theif: "Dozítřka?! K Vlčímu táboru?! Vídíš kurva tohle?!" Ukážu mu levou zadní nohu. "A jak se tam má třeba dostat?!"
Summer: Procházela jsem se po vlčím táboře a sledovala sníh. *Už aby bylo léto,* říkala jsem si. Moje jméno sympatizovalo s tím, co jsem měla ráda. Poslední dobou jsem však myslela i na něco jiného než na svojí touhu vidět zeleň. Často jsem přemýšlela o Arwenovi. *Sakra Summer, je alfa, neměl by zájem!* říkala jsem si pořád dokola.
Arwen: Nakonec jsem ji našel. Šedá srst trochu splývala s okolním šerem, ale tím, že se pohybovala, jsem si jí všiml. "Summer," usmál jsem se na ni lehce. "Ahoj." Náhle jsem zjistil, že vlastně moc nevím, co říct. "Ehm, jak se máš?" zkusil jsem započnout konverzaci.
Summer: Zaslechla jsem Arwena. "Ahoj, mám se dobře, jak ty?" zeptala jsem se a náhodou mi zrak spadl na jeho oči. *Do háje, do háje, přestaň Summer!* říkala jsem si. Nechybělo málo, a málem bych nahlas prohlásila, že má nádherný oči.
Arwen: "Já se mám taky fajn. Až na tu zimu. Léto mám nějak radši," lehce jsem se zazubil, čímž jsem se snažil skrýt nervozitu. Nikdy jsem nebyl dobrý v dvoření se vlčicím. "Nechceš se...projít?" optal jsem se.
Summer: "Taky mám radši léto," řekla jsem a na otázku jsem radostně odpověděla "Ráda." Potom jsem se zazubila a byla šťastná.
Arwen: "Dobrá, děkuji," usmál jsem se na ni a po jejím boku vyšel vstříc lesu. Byla o něco vyšší než já, stejně jako všichni, ale.. líbilo se mi to. Líbilo se mi dívat se na její chůzi a cítit její pach. *Ty idiote...* tituloval jsem sám sebe. "Víš, chtěl jsem s tebou o nečem mluvit," opatrně jsem začal.
Summer: Dívala jsem se do země, normálně bych řekla, že se propadnu rozpaky. "O čem?" zeptala jsem se a tak nějak instinktivně jsem se na něho podívala.
Arwen: Zvedl jsem k ní také pohled a zadíval se jí do očí. "Jistě sis všimla, že běžně mají smečky alfy dvě..." rozpačitě jsem se usmál. "A přemýšlel jsem... Dlouho jsem nechtěl partnerku, ale... Ale smečka potřebuje alfu." Připadal jsem si jako idiot. Proč to bylo tak zatraceně těžký?? "Já... tě mám rád. A myslím, že bys byla dobrá alfa." Zahleděl jsem se do lesa, protože jsem se bál její odpovědi.
Summer: Prudce jsem zastavila a vyjeveně na něj koukala. "Já... já tě mám taky ráda... vlastně poslední dobou hodně... ale.. fakt si myslíš, že bych byla dobrá alfa?" zeptala jsem se. Div jsem neskákala radostí jak malé vlče, které právě ulovilo prvního zajíce.
Arwen: Zastavil jsem se a zadíval se jí do zelených očí s úsměvem. "Ano, myslím. Jsi laskavá, moudrá a krásná. Vše, co by měla správná alfa být." přistoupil jsem k ní o krůček blíž.
20:37Summer: Dívala jsem se do země. Neměla jsem slov, byla jsem v rozpacích. "Díky, fakt děkuju..." pousmála jsem se. "A jak to vlastně tady chodí, když se mají dva rádi?" zeptala jsem se tiše. Sotva jsem mluvila.
20:41Arwen: "Stejně jako kdekoliv jinde. Loví spolu, milují se, sdílejí doupě, dělají vše, co jen chtějí," usmál jsem se na ni a jemně se otřel čenichem o její. "Nebo se ptáš na svatbu?"
20:43Summer: "Na svatbu," zazubila jsem se. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Já tu stojím vedle alfy a pravděpodobně to vypadá, že budeme spolu. *Nezdá se mi to, že ne? A jestli zdá, ať se nikdy nevzbudím!* říkala jsem si v hlavě. Potom jsem mu oplatila tření o čumák.
20:45Arwen: "Svatba," zašeptal jsem s úsměvem. "Zkrátka se jen musíme domluvit na čase, najít někoho,kdo nás oddá... a pozvat každého, koho do té doby potkáme," tiše, šťastně, jsem se zasmál.
20:46Summer: "Dobře. Máš nějaký typ na oddávajícího?" zeptala jsem se šťastně.
20:49Arwen: "Moc tvorů, které bych zde znal natolik dobře, tu není. Snad jen Wind Theif. Jenže to znamená cestu do hor a zase zpět. Nebo.. by jsme se mohli nechat oddat v horách. Jinak snad o nikom nevím... Máš ty nějaký tip?" Lehce jsem jí olízl tvář. Prostě protože jsem mohl.
20:50Summer: "Já? Jestli se nechceš oddat ročním vlčetem, o čemž dost silně pochybuji, tak neznám..." řekl jsem a potom se ještě více usmála, když mi olízl tvář. Tak nějak jsem se k němu přitulila, protože jsem nemohla odolat.
21:01Arwen: "No, to asi není ideální," uchechtl jsem se a zabořil hlavu do její srsti. "Víš, vždy jsem si přál mít svatbu, tak jako se oddávalo za starých dob smečky. A nemůžu se už dočkat té chvíle. A...vlastně je mi téměř jedno, kdo nás bude oddávat, hlavně když tam budu s tebou," povzdychl jsem si do její srsti. "Jestli souhlasíš... zkusme někoho najít hned teď," navrhl jsem a s očekáváním jí pohlédl do očí.
21:03Summer: Podívala jsem se na něj. "Upřímně? Je mi jedno, kdo tam bude, kdo nás bude oddávat a kde to bude, je pro mě hlavní, s kým tam budu. A když tam budu s tebou, všechno mi bude jedno," řekla jsem sladkým hlasem.
21:13Arwen: "Ovládáš magii vzduchu, nepletu se?" zeptal jsem se jí. "Já jen... Wind Theif oddával i mou matku a otce. Myslím že... když už ne jako odávajícího, chtěl bych ho pozvat. Dokázala...by jsi nás tam dopravit?"
21:15Summer: "Magii vzduchu ovládám... a asi bych nás tam dopravit dokázala, snad.." řekla jsem a začala se plně soustředit na vzduch. Teď, když byl chlad, to nebylo moc těžký, horší bylo, aby se mi nesmísily magie a já neudělala ledovou vánici. Po krátké chviličce už jsme "stáli" ve vzduchu.
21:17Arwen: Zatajil jsem dech, když jsem se ocitl nad zemí. Přimkl jsem se k ní blíž, ale snažil se jí nerozptýlit. "Musíme do hor," zašeptal jsem tiše.
21:19Summer: Kývla jsem a dál se soustředila na vzduch. Přizpůsobila jsem zimní vítr tak, aby vál směrem k horám. Tím nás posouval správným směrem. Zanedlouho jsme tam byli, protože zimní vítr šel dost lehce zvětšit tak, abychom tam byli rychle.
21:24Wind_Theif: "protože jsi zasranej kámen, proto." Ukončil jsem vítězně hádku a rozhlédl se po další oběti k rozhovoru. Netrvalo ale dlouho a ucítil jsem dva nepěkně známé pachy. A co víc, podezřele blízko.
21:25Arwen: Bylo to mnohem rychlejší, než pěšky. Nechápal jsem, že by někdo mohl používat nohy, když sedá cestovat takhle. Bylo to úžasné. Z výšky bylo vidět úplně všechno. Snad až na mlžné údolí, protože bylo zamlžený, no jo. Blížili jsme se k horám velkou rychlostí, byl to zvláštní pocit. Jen tak klouzat po vzduchu. Ale vlčice po mém boku mi dodávala jistotu, věřil jsem, že má vše pevně pod kontrolou. Brzy jsme byli nad horami a já spatřil toho, koho jsme hledali. "Wind Theif, támhle. Vidím ho," oznámil jsem Summer.
21:27Summer: Podívala jsem se směrem, kde byl náš cíl a potom jsem se pokusila o hladké přistání. Dobře, nebylo až tak hladké, trošku náraz, ale oba jsme zůstali na nohou. "Zdravím Wind Theife," pozdravila jsem šedáka. Potom jsem se otočila na Arwena. "Eh, žiješ? Vím, že přistání budu muset dost dopilovat..." řekla jsem s pohledem upřeným na něj.
21:29Wind_Theif: "Cotokurva?" uskočím zaskočeně, ale pak se vrátím do normálně nezaujátého módu. "...co, že tu děláte?"
21:33Arwen: "V pořádku, žiju," začal jsem se smát, když jsem málem spadl do kamení. Snad hlavně ulehčením, že vážně jen málem. "Wind Theife," obrátil jsem se k šedivému vlku, jen co jsem se uklidnil. "Přiletěli jsme," pohlédl jsem, ještě stále ohromen z toho zážitku, na Summer, "tě požádat, zda-li by jsi mne a Summer neoddal. Vím, že jsi oddával Arkantu a Acerbise, tak jsem myslel, že by jsi mohl oddat i nás. Pokud nechceš, tak snad alespoň přijmi mé pozvání na naši svatbu."
21:35Summer: Pousmála jsem se. Pak jsem sama poslouchala. *Spojení přiletěli jsme zní u vlků docela zvláštně,* podivila jsem se. Když Arwen domluvil, kývla jsem.
21:41Wind_Theif: "Eheheeh... oddat...? Vás? Jakože vás dva?" Uchechtnu se trochu neuctivě. "Ale jistě, že vás oddám. Co víc bych mohl pro Acerbise s Arkantou udělat..." konstatuji na konec. nebyl důvod to prodlužovat. Byl to Acerbisův syn. A Acerbis byl můj první přítel po odchodu z mé... rodné země.
21:46Wind_Theif: "Dozítřka?! K Vlčímu táboru?! Vídíš kurva tohle?!" Ukážu mu levou zadní nohu. "A jak se tam má třeba dostat?!"
Komentáře
Okomentovat