Hra "porod" Winter, Arwen, Wind Theif 17/02/17

Arwen: Korietta odešla ulovit si něco k jídlu, tak jsem se vydal porozhlédnout se po táboře. Byl tu klid. Lesuie jsem už nějakou dobu neviděl ani jsem necítil jeho pach, ostatní,co jsem věděl, se potulovali kolem. Náhle mne udeřil do čenichu pach Winter. To se mi hodilo, hledal jsem ji. Vydal jsem se tedy za ní.

Winter: Stála jsem na břehu jezera a pozorovala pomalu rozmrzající led. ,,Üuuuh." zamotalase mi hlava. Musela jsem se posadit.

Arwen: "Ahoj, Winter," pozdravil jsem ji přátelsky a posadil se vedle ní. "Ty... oh. Máš velké břicho. Čekáš mladé?" Věděl jsem to sice už od Summer, ale čekal jsem, že bude těhotenství vidět méně. Velikost břicha mě naprosto skutečně překvapila. Ale též jsem nechtěl, aby věděla, že to už vím od Summer. Přeci jen, nejspíš jsem to neměl vědět.

Winter: ,,Ahoj. Ummm... No jo..." Podívala jsem se na své velké břicho a tiše si povzdychla. Rozhlédla jsem se a snažila si užít to bílo, které nás obklopovalo.

Arwen: To byla zvláštní odpověď. "Včera jsem mluvil se Summer. Říkala, že máš nějaké problémy... s elementy. Jaké přesně?" optal jsem se.

Winter: ,,Dělají si co chtějí. Když se trochu rozruším nebo naštvu nebo něco, všechno kolem mě začne mrznout nebo vzduch kolem mě začne jiskřit... A při nejhorším obojí." O kousek jsem si přesedla.

Arwen: "Aha." Zamyslel jsem se. "Bylo by dobré, kdyby ses už do porodu moc nerozrušovala. Mohu ti nabídnout místo ve velké jeskyni. Je tam příjemná teplota, prostor i klid. Můžeš tam trávit čas a já se Summer se můžeme střídat v hlídání tě. Předejdeme tak možným nehodám s elementy i při porodu," nabídl jsem jí.

Winter: ,,To je dobrý nápad. Kde to je?" Stoupla jsem si, ale hned jsem si zase sedla, protože se mi udělalo těřko. ,,A... Nebude vám to vadit?"

Arwen: "Kdyby nám to vadilo, nenabízel bych ti to," usmál jsem se. "Je to ta velká jeskyně támhle, uprostřed tábora. Dříve se tam pořádaly srazy smečky, také to sloužilo jako dobré prostředí pro hry vlčat, když byla ještě moc malá nebo bylo špatné počasí." Vzpomínal jsem si na mnoho dní strávených tam. S Amayou, s matkou, čas od času s jinou vlčicí. Matně jsem si vybavoval Lockeiro a Miremel.

Winter: ,,Oh...Ani jsem nevěděla, že tady nějaká taková jeskyně je." Usmála jsem se a byla vděčná za tak úžasnou alfu. ,,Děkuju ti."

Arwen: "Není za co děkovat, od toho jsme smečka, aby jsme si pomáhali," oplatil jsem jí úsměv. "Zabydli se tam na jak dlouho chceš. Smečkové porady stejně již nejsou a jediná s vlčaty tu budeš zatím ty."

Winter: ,,¨Hmmm...A jak bych se mohla z omegy dostat na deltu?" Stoupla jsem si a opatrně jsem se protáhla.

Arwen: "Ah, dám ti úkol," kývl jsem. První podmínkou je znát alespoň další dva členy smečky. Nepočítejme mne. Druhý úkol..." zamyslel jsem se. "Plň ho až po porodu. A až budou tvá vlčata alespoň trochu samostatná, prosím," přísně jsem na ni pohlédl. "Druhým úkolem bude přinést mi příběh. Pohádku. Nejlépe od někoho ze země vyhnanců, znají krásné příběhy. Problémem je, že se tě nejspíš nejprve pokusí zabít a pak se tě pokusí zabít znovu. Většina z nich nemá žádný zájem o vykládání pohádek cizincům. Ale funguje tam směnný obchod. Sázky. Protislužby. Je na tobě, co z toho si vybereš a jak to zařídíš, ale musíš se vrátit živá a s příběhem."

Winter: ,,Jo...Tak jo" Usmála jsem se. ,,Uuuugh." Udělalo se mi těžko a já si musela na chvíli lehnout.

Arwen: "Jsi v pořádku?" optal jsem se. "Až ti bude lépe, asi by ses měla přesunout do jeskyně. Klidně tam budu s tebou. Je důležité, abys byla v klidu."

Winter: Ležela jsem na zemi a zhluboka dýchala. ,,Jo, jo je mi fajn." Procedila jsem mezi zuby. Vstala jsem. ,,Půjdeme do té jeskyně?"

Arwen: "Jistě, pojď." Byl jsem znepokojený. Vypadalo to, že je porod blíž, než jsem čekal. Cestou do jeskyně jsem pozoroval veškeré známky nepohodlí a snažil se dovést jí do jeskyně co nejdříve.

Winter: Šla jsem za Arwenem. Spíše jsem cupitala sněhem a snažila se nespadnout. Zhluboka jsem dýchala a snažila se nevnímat bolest.

Wind_Theif: Konečně. Čistá pachová stopa Win. Win a Arwa, ale tak co jsem měl dělat. Ale nebyla to pouze pachová stopa. Musel bych být idiot, aby mi nedošlo kam jí vede. A od tý jeskyně jsem pravděpodobně nebyl o moc dál než oni.

Arwen: Vešli jsme do prostorné jeskyně. "Udělej si pohodlí," pověděl jsem jí. "A snaž se být v klidu. Zhluboka dýchej." řekl jsem tak všechno, co jsem k porodům věděl. "Asi je to už blízko, viď? Hlavně buď v klidu."

Winter: Rozhlédla jsem po jeskyni a lehla jsem si na první celkem rovnou plochu, kterou jsem uviděla a pořád ještě zhluboka dýchala. ,,Uuuh." Bolestivě jsem zavřela oči.

Wind_Theif: Netrvalo dlouho, než jsem se tam dostal. Maximálně pár minut po nich. Potichu jsem vklouzl do jeskyně. Beze slov. Neplánoval jsem zanevřít na výřečnost, měl jsem toho vlastně tolik co říct... ale teď nebyla chvíle na spory. Teprve po několikáté v mém životě - teď rozhodně nebyla chvíle na spory. Přišel jsem až k nim. "...běž." zašeptal jsem Arwovi naprosto bezduše, avšak velmi zřetelně. Nebyla v tom ani kapka vzteku, nenávisti, vysmívání, či čehokoliv jiného. Jen to tak prostě mělo být.

Arwen: Když přišel Wind a řekl mi, ať jdu, beze slova jsem ho poslechl. V jakémkoliv jiném případě bych se s ním pravděpodobně hádal, ale otcem vlčat byl on. A já byl rád, že vzal zodpovědnost. Posadil jsem se pár metrů od jeskyně zády k vchodu. A čekal. Přeci jen, stále to byla členka mé smečky a já chtěl vědět, že je v pořádku a porod proběhne tak jak má.

Winter: Podívala jsem se na něj. Upřímně jsem nečekala, že přijde. ,,Winde..." zašeptala jsem do vzduchu a zase jsem se v bolestivé křeči schoulila. ,,Už...už chtějí ven."

Wind_Theif: "Shh... nic neříkej... nic neříkej." přešl jsem až k ní. "Hlavně klid, Win..."

Winter: ,,Uuuuugh!" První prcek už se dral na vzduch. *No tak Win, buď silnááá. To zvládneš. Nádech. Výdech.* Hluboké dýchání mi moc nepomáhalo.

Wind_Theif: /Vlče... to je vlče./ konstatoval jsem situaci a přemýšlel co tam má vlastně dělat. Byla to... velmi nezvyklá situace. Pokud tu před chvílí bylo nějaké tajemné napětí, už dokonale vyprchalo. Zbyla jen entropie. Čisté šílenství. Možná jsem zaslechl pár příběhů o tom, že porod je něco krásného, zrod života a podobný sračky... ale těď tu byla tahle vlčice, která vypadala, že jí z bříška vyleze zkurvenej slon - a taky to tak z nělo - ale místo toho z ní lezli malý kuličky. ...a bylo jich hodně. Samozřejmě jsem své myšlenky neříkal nahlas, ale po pravdě... zrovna teď by jí to asi bylo úplně jedno. Tak či tak... až o tom budu někomu vyprávět, popíšu to trochu jinak...

Winter: Na zemi vedle mě ležely 4 chlupatý kuličky a já myslela, že to snad nikdy neskončí. Poslední kulička ze mě vyklouzla a mě se neskutečně ulevilo.