Hra "přijetí do hlídky" Kaydar, Samael, Wind Theif 16/07/19
Kaydar: *Tři sta osmdesát pět, tři sta osmdesát šest, tři sta osmdesát sedm, tři sta osmdesát osm, tři sta...* Neopatrný netopýr vrazil do vlka z boku a vyrušil ho tak. "Zhebni, kurva!" vykřikl Kaydar a spálil neopatrné zvíře ve vzduchu. "Musim začít znova, do píči," zanadával. *Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm,* pokračoval.
Samael: Potuloval jsem se pod tím vysokým pohořím a přemýšlel, že bych třeba rád konečně potkal někoho, koho bych se mohl zeptat na to, kde jsem. Zatím všichni vypadali až moc zmateně a že sami jsou odjinud, tak jsem to nechával na jindy, jenže vždy se hodí znát místo, kde jste.
Wind_Theif: /Fajn... spaluje netopýry... doufám, že alespoň protentokrát si mě čubka nevšimne.../ přemítal jsem sledujíc politého vlka jak.. křičí na ohořelou mrtvolku čehosi. Ani jsem nevěděl, jestli to byl netopýr. Jak bych to taky mohl vědět? Byl jsem tak vysoko nad ním, že i ta čubka byla těžko k rozeznání... obzvlášť ve tmě. Ale můj čich se nepletl. Nikdy se neplete... ani v případě, kdy zrovna zaznamená onoho liško-psa, co se bavil s Lesuiem.
Kaydar: *...osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct,* počítal, zatímco chodil v kruhu kolem vysokého dubu.
Samael: Snažil jsem se zvětřit nějakého vlka, místo toho ke mě dolétl pach srny. Hlasitě mi zakručelo v žaludku. "Buď zticha," zavrčel jsem si v dingo-řeči. Proč bych také měl na svůj žaludek mluvit vlčím..?
Wind_Theif: Kaydar plamený něco sice vážně zajímavej nebyl, ale ať ten jeho radar fungoval jakkoliv, měnit svou pozici jsem rozhodně nechtěl... navíc... o kolik zajímavější může být pan pso-liška?
Kaydar: *...třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct...*
Samael: Dál jsem šel podél hor, abych našel nějakého živého tvora, kterému bych rozuměl a věděl by věci.
Wind_Theif: /Wow... liškopes v dosahu... hmm... chodí... fakt zajímavý... strašně mě baví vás dneska pozorovat, čubky divnobarevný.../ zaškeblil jsem se znuděně a čekal jsem, jestli se něco bude dít. I když to vypadalo, že jde směrem ke Kayovi... ale kdo ví... s mým dnešním štěstím.
*...dvacet, dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet čtyři, dvacet pět...*
Samael: Šel jsem a šel, až jsem konečně zavětřil něco čerstvějšího. Jen závan, ale měl jsem směr a tak jsem tam šel. Doufal jsem, že vlk, ke kterému mířím, tu je delší dobu.
Wind_Theif: /hm.../
Kaydar: *...třicet dva, třicet tři, třicet čtyři, třicet pět, třicet šest, třicet sedm...*
Samael: Konečně jsem byl na dohled. Vlk... chodil do kolečka... kolem stromu..? Jako by tu nikdo nemohl být normální. Tenhle taky vypadal jako jeden z těch horších případů z Klecí. Divná barva, konstituce... prostě byl ošklivej. Ale nikdo jiný v okolí nebyl. "Heya, vlk, co si osamocen!" zavolal jsem na něj zdvořile. "Ja sem Samael," mile jsem se usmál.
Wind_Theif: Trochu jsem cukl hlavou. Vypadalo to na rozhovor... /Fajn Winde... počkej, pokud ho upálí rovnou, nebo jestli začne rozhovor... jestli začne rozhovor, možná by jsi i mohl o něco blíž.../
09:32 20. 7. 2016
Kaydar: *...čtyřicet pět, čtyřicet šest, čtyřicet-* "Kurva! Za tohle ti omrdám mámu, ty demente debilní!" vykřikl rudošedý vlk. "Co chceš?!" štěkl.
Samael: Překvapeně a trochu vyděšeně jsem ustoupil o krok zpět. "Uhm, promiň, vlk. Ja... vědět sem chtěl kde sem se octl... Co je nazev tohto svět..." Přemýšlel jsem, jestli raději zase neodejít.
Wind_Theif: /Žije? On žije! A... asi ani nehoří!/ párkrát jsem ještě začmuchal, abych si byl jistý, že přeci jen není cítít žádný kouř a převelice pomalými pohyby jsem se vydal blíž.
Kaydar: "Xikurat," zavrčel. Až teď si pořádně prohlédl narušitele. Pes dingo. Pár jich už viděl, matně si to vybavoval. "Mluvíš vlčím," zkonstatoval, aniž by se na jeho tváři ukázal jen náznak překvapení. Proč by byl také překvapený? Byl naštvaný. Nikdy to nespočítá.
Samael: "Ya, mluvim," kývl jsem hrdě. "Děkji za nazev. Ksikorat," zopakoval jsem spokojeně.
Wind_Theif: Sestupoval bezpečnějšími cestami dolů za nimi. Pokud jsem chtěl onen rozhovor slyšet - což byla má povinnost, musel jsem jít až do lesa, takže jsem z bezpečných cest stejně musel nakonec uhnout, ale času bylo dost. Pohyboval jsem se rychle - konec konců jsem byl v jakémsi tunelu, či co to bylo... jak by si mě asi mohl všimnout zrovna tady?
Kaydar: Ucítil jsem něco. Někdo další se blížil. Když jsem se teď nesoustředil na čísla, mohl jsem vnímat vše kolem. Jenže ten někdo byl ještě daleko, nerozeznal jsem kdo to je. Dingo byl očividně velmi spokojený s tím, že dokáže zesrat název světa, v kterém se právě nachází, tak jsem ho v tom nechal. "Máš za co děkovat," jen jsem zabručel a vrhl smutný pohled směrem k dubu, kolem kterého jsem obcházel.
Samael: Konečně jsem věděl alespoň něco. Ne že bych o tomto světě někdy něco slyšel, ale všechno vědění začíná názvy.
Wind_Theif: Fajn... jeden sekok... druhý seskok.... měkký dopad... aaa les. /Tak fajn Winde... super-ostražitost, vždyť tu čubku známe. Potichu, Pomalu, opatrně. Měl jsem jediné štěstí, že už teď jsem stál proti větru. Sice mírnému, ale stále proti. To mi přeci hraje do karet, nebo ne?
Kaydar: Tvor se blížil, bylo mi jasné, že to bude vlk, nebo něco podobného. "Nepřivedl sis sem nějaký svý dingo kámoše, že ne?" zeptal jsem se pro jistotu Samaela.
Samael: "Kamše? Ne, ja dinga neznam než sebe. S mnou přišla Kori, jen jedna a ta je vlčice."
Wind_Theif: Neviděl jsem je, ale už jsem byl blízko. Ne na dohled, ani na doslech, ale blízko. Už jsem i věděl jejich přesnou polohu, ale jak se dostat blíž?
Kaydar: Brzy jsem i zjistil, kdo ten někdo je. Náš milý senilní uslintaný stařík. "Brzo nejspíš přijde takovej šedivej debil," zabručel jsem jen jao varování pro Samaela. "Flusni mu do oka, pokud budeš moct. Věř mi, že si to zaslouží."
Samael: Zmateně jsem se na vlka koukal. Já nic necítil... "Um...mužu se tázat proč? Ja... obvykle neplivu vlkám do oka, ya?" namítl jsem.
Wind_Theif: "Šedivej debil?" vykašlu se na plížení, když si mě ta čubka znovu všimne. /Jak to kurva dělá?!/ "Není nutný mi flusat do oka, ya? Tady pan plamená čubka má jen zvláštní způsoby."
Kaydar: "Nebyl jsem to já, kdo minule někomu plival za krk," opáčil jsem.
Samael: Moc jsem si nebyl jistý, o co mezi těma dvěma jde. "Zdravim tě, vlk," pozdravil jsem tedy slušně. "Ja sem Samael." Doufal jsem, že teďuž třeba nebudu ignorován a dozvím se také další jména.
Wind_Theif: "To se nepočítá, pršelo. Jak jsem měl vědět, že si toho všimneš?" Zaškeblím se trochu otráveně. "Ya, Samaeli. Já vím... ztracenej v cizím světě a jedinej s kým si mluvil je... tenhle a Lesui, či jak se to jmenovalo? Wow... ještě mi řekni, že ti o tomhle světe vyprávěla ta bílá čubka Erewin, či jak se to jmenuje..." zamyslel jsem se nahlas, na místo představení sebe a tohoto světa.
Kaydar: "Ovládám vzduch, Slinto," poznamenal jsem trochu nepřítomně. Zahleděl jsem se kamsi do nebe a huba se mi roztáhla do zasněného úsměvu.
Samael: "Si stalka?" napřímil jsem se.
Wind_Theif: "Ohh... kurva." uvědomil jsem si konečně proč mě Kay pokaždý našel a začal jsem přemýšlet, jak by se vzduch dal obejít.
Kaydar: Dál jsem zasněně zíral kamsi.
Samael: Naklonil jsem hlavu do strany. Netušil jsem, jak si jeho odpověď vyložit. "Kdo si?" zeptal jsem se proto raději na něco jiného.
Wind_Theif: "Uhh, co?" Vyrušila mě psoliška ze zamyšlení. "Jsem Wind. Wind Theif, pokud ti to nějak pomůže." odpověděl jsem stručně a znovu jsem se zamyslel nad problémem.
Kaydar: Dál jsem zasněně zíral kamsi.
Samael: "Wand Tyf. Dobra," kývl jsem. Alespoň jsem věděl jméno. Jména jsou důležitá. "A ty si?" otočil jsem se k druhému vlkovi.
Wind_Theif: Radši jsem couvnul, nebyl jsem si jist, jestli jsem chtěl být u Kayovi reakce na vyrušení... z jeho... čehosi.
Kaydar: "Mhm... co? Co já jsem?" poněkud zmateně a přihlouple jsem se zeptal. Tedy, až po chvilce, kdy mi došlo, že očividně dingo mluvil na mne.
Samael: "Jak... se zveš, ya..." Vážně bych se nedivil, dozvědět se, že byl pár let zavřený v Klecích.
Wind_Theif: /Hm./ Sedl jsem si kus od nich a znuděně sledoval jejich rozhovor.
Kaydar: "Kaydar, Plamen Noci," s nezájmem jsem odvětil. Pak jsem se jen tak beze slova otočil a pomalu odcházel. Měl jsem mnohem příjemnější věci na přemýšlení, než rozhovor s těma dvěma.
Samael: "Kajde Plamen Noca, dobre," kývl jsem si pro sebe. "Um... kama deš?" Chvíli jsem se za ním díval, než jsem pochopil, že se asi nevrátí. "Wand Tyf?" otočil jsem se na druhého. "Sou tu nějaký smečky, tady v Ksikorat?"
Wind_Theif: /Jo... to mi ještě vole chybělo.../ pomyslel jsem si otráveně. "Je tu jedna. Smečka Měsíčního svitu, hah." odplivnu si. "A pak je tu taky hlídka... smečka to sice není, ale... popravdě je to dost podobný. Ve smečce hold čumíš do stromů a představuješ si, že jsi součást nějakého většího kolektivu, zatímco na hlídce čumíš na šutry a představuješ si, že seš důležitej. Ani jedno sice není pravda, ale co. Ty ses ptal."
Samael: Toužil jsem po společnosti, patřit někam a mít přátele. "Je možna že v jedna z těchto přijmou ma? I když vlk nesem?"
Wind_Theif: Už to byl nějaký čas, co u mě někdo vyvolal tak upřímný smích jako teď on. "Pokud vážně chceš čumět na šutry, můžeš se rovnou považovat za přijatýho do hlídky. Klidně můžu ihned vyrazit hledat Thundera a seznámit ho se situací... aspoň ti nehrozí, že tě někdo vyhodí do země vyhnanců, ale upřímně... není o co stát... čumíš na šutry, nebo na nebe. Den co den. Noc co noc..." zahledím se na noční oblohu. /A... přesto tě to neomrzí.../dokončím v duchu.
Samael: Jeho pesimistický přístup mě překvapil. "Ja rad koukam na obloha," usmál jsem se. "A třeba v šutrech bude fialky. Rad budu v hlídka."
Wind_Theif: "Mhmm, to by bylo. Odteď patříš k hlídce. ...ale... víš vůbec, co je hlídka zač?"
Samael: "Um... ne," přiznám. "Jen co si mi řekl teď."
Wind_Theif: "Hmm..." /Tohle bude dlouhá noc.../ "Tak pojď. Pokud chceš bejt na hlídce, musíš se vyznat na skalách." Poznamenám a pomalu se vydám ke skalám.
Samael: "Dobra," zavrtím ohonem a vydám se za ním. "Ta smečka, Měsicový svit, to je nepřítel?"
Samael: Potuloval jsem se pod tím vysokým pohořím a přemýšlel, že bych třeba rád konečně potkal někoho, koho bych se mohl zeptat na to, kde jsem. Zatím všichni vypadali až moc zmateně a že sami jsou odjinud, tak jsem to nechával na jindy, jenže vždy se hodí znát místo, kde jste.
Wind_Theif: /Fajn... spaluje netopýry... doufám, že alespoň protentokrát si mě čubka nevšimne.../ přemítal jsem sledujíc politého vlka jak.. křičí na ohořelou mrtvolku čehosi. Ani jsem nevěděl, jestli to byl netopýr. Jak bych to taky mohl vědět? Byl jsem tak vysoko nad ním, že i ta čubka byla těžko k rozeznání... obzvlášť ve tmě. Ale můj čich se nepletl. Nikdy se neplete... ani v případě, kdy zrovna zaznamená onoho liško-psa, co se bavil s Lesuiem.
Kaydar: *...osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct,* počítal, zatímco chodil v kruhu kolem vysokého dubu.
Samael: Snažil jsem se zvětřit nějakého vlka, místo toho ke mě dolétl pach srny. Hlasitě mi zakručelo v žaludku. "Buď zticha," zavrčel jsem si v dingo-řeči. Proč bych také měl na svůj žaludek mluvit vlčím..?
Wind_Theif: Kaydar plamený něco sice vážně zajímavej nebyl, ale ať ten jeho radar fungoval jakkoliv, měnit svou pozici jsem rozhodně nechtěl... navíc... o kolik zajímavější může být pan pso-liška?
Kaydar: *...třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct...*
Samael: Dál jsem šel podél hor, abych našel nějakého živého tvora, kterému bych rozuměl a věděl by věci.
Wind_Theif: /Wow... liškopes v dosahu... hmm... chodí... fakt zajímavý... strašně mě baví vás dneska pozorovat, čubky divnobarevný.../ zaškeblil jsem se znuděně a čekal jsem, jestli se něco bude dít. I když to vypadalo, že jde směrem ke Kayovi... ale kdo ví... s mým dnešním štěstím.
*...dvacet, dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet čtyři, dvacet pět...*
Samael: Šel jsem a šel, až jsem konečně zavětřil něco čerstvějšího. Jen závan, ale měl jsem směr a tak jsem tam šel. Doufal jsem, že vlk, ke kterému mířím, tu je delší dobu.
Wind_Theif: /hm.../
Kaydar: *...třicet dva, třicet tři, třicet čtyři, třicet pět, třicet šest, třicet sedm...*
Samael: Konečně jsem byl na dohled. Vlk... chodil do kolečka... kolem stromu..? Jako by tu nikdo nemohl být normální. Tenhle taky vypadal jako jeden z těch horších případů z Klecí. Divná barva, konstituce... prostě byl ošklivej. Ale nikdo jiný v okolí nebyl. "Heya, vlk, co si osamocen!" zavolal jsem na něj zdvořile. "Ja sem Samael," mile jsem se usmál.
Wind_Theif: Trochu jsem cukl hlavou. Vypadalo to na rozhovor... /Fajn Winde... počkej, pokud ho upálí rovnou, nebo jestli začne rozhovor... jestli začne rozhovor, možná by jsi i mohl o něco blíž.../
09:32 20. 7. 2016
Kaydar: *...čtyřicet pět, čtyřicet šest, čtyřicet-* "Kurva! Za tohle ti omrdám mámu, ty demente debilní!" vykřikl rudošedý vlk. "Co chceš?!" štěkl.
Samael: Překvapeně a trochu vyděšeně jsem ustoupil o krok zpět. "Uhm, promiň, vlk. Ja... vědět sem chtěl kde sem se octl... Co je nazev tohto svět..." Přemýšlel jsem, jestli raději zase neodejít.
Wind_Theif: /Žije? On žije! A... asi ani nehoří!/ párkrát jsem ještě začmuchal, abych si byl jistý, že přeci jen není cítít žádný kouř a převelice pomalými pohyby jsem se vydal blíž.
Kaydar: "Xikurat," zavrčel. Až teď si pořádně prohlédl narušitele. Pes dingo. Pár jich už viděl, matně si to vybavoval. "Mluvíš vlčím," zkonstatoval, aniž by se na jeho tváři ukázal jen náznak překvapení. Proč by byl také překvapený? Byl naštvaný. Nikdy to nespočítá.
Samael: "Ya, mluvim," kývl jsem hrdě. "Děkji za nazev. Ksikorat," zopakoval jsem spokojeně.
Wind_Theif: Sestupoval bezpečnějšími cestami dolů za nimi. Pokud jsem chtěl onen rozhovor slyšet - což byla má povinnost, musel jsem jít až do lesa, takže jsem z bezpečných cest stejně musel nakonec uhnout, ale času bylo dost. Pohyboval jsem se rychle - konec konců jsem byl v jakémsi tunelu, či co to bylo... jak by si mě asi mohl všimnout zrovna tady?
Kaydar: Ucítil jsem něco. Někdo další se blížil. Když jsem se teď nesoustředil na čísla, mohl jsem vnímat vše kolem. Jenže ten někdo byl ještě daleko, nerozeznal jsem kdo to je. Dingo byl očividně velmi spokojený s tím, že dokáže zesrat název světa, v kterém se právě nachází, tak jsem ho v tom nechal. "Máš za co děkovat," jen jsem zabručel a vrhl smutný pohled směrem k dubu, kolem kterého jsem obcházel.
Samael: Konečně jsem věděl alespoň něco. Ne že bych o tomto světě někdy něco slyšel, ale všechno vědění začíná názvy.
Wind_Theif: Fajn... jeden sekok... druhý seskok.... měkký dopad... aaa les. /Tak fajn Winde... super-ostražitost, vždyť tu čubku známe. Potichu, Pomalu, opatrně. Měl jsem jediné štěstí, že už teď jsem stál proti větru. Sice mírnému, ale stále proti. To mi přeci hraje do karet, nebo ne?
Kaydar: Tvor se blížil, bylo mi jasné, že to bude vlk, nebo něco podobného. "Nepřivedl sis sem nějaký svý dingo kámoše, že ne?" zeptal jsem se pro jistotu Samaela.
Samael: "Kamše? Ne, ja dinga neznam než sebe. S mnou přišla Kori, jen jedna a ta je vlčice."
Wind_Theif: Neviděl jsem je, ale už jsem byl blízko. Ne na dohled, ani na doslech, ale blízko. Už jsem i věděl jejich přesnou polohu, ale jak se dostat blíž?
Kaydar: Brzy jsem i zjistil, kdo ten někdo je. Náš milý senilní uslintaný stařík. "Brzo nejspíš přijde takovej šedivej debil," zabručel jsem jen jao varování pro Samaela. "Flusni mu do oka, pokud budeš moct. Věř mi, že si to zaslouží."
Samael: Zmateně jsem se na vlka koukal. Já nic necítil... "Um...mužu se tázat proč? Ja... obvykle neplivu vlkám do oka, ya?" namítl jsem.
Wind_Theif: "Šedivej debil?" vykašlu se na plížení, když si mě ta čubka znovu všimne. /Jak to kurva dělá?!/ "Není nutný mi flusat do oka, ya? Tady pan plamená čubka má jen zvláštní způsoby."
Kaydar: "Nebyl jsem to já, kdo minule někomu plival za krk," opáčil jsem.
Samael: Moc jsem si nebyl jistý, o co mezi těma dvěma jde. "Zdravim tě, vlk," pozdravil jsem tedy slušně. "Ja sem Samael." Doufal jsem, že teďuž třeba nebudu ignorován a dozvím se také další jména.
Wind_Theif: "To se nepočítá, pršelo. Jak jsem měl vědět, že si toho všimneš?" Zaškeblím se trochu otráveně. "Ya, Samaeli. Já vím... ztracenej v cizím světě a jedinej s kým si mluvil je... tenhle a Lesui, či jak se to jmenovalo? Wow... ještě mi řekni, že ti o tomhle světe vyprávěla ta bílá čubka Erewin, či jak se to jmenuje..." zamyslel jsem se nahlas, na místo představení sebe a tohoto světa.
Kaydar: "Ovládám vzduch, Slinto," poznamenal jsem trochu nepřítomně. Zahleděl jsem se kamsi do nebe a huba se mi roztáhla do zasněného úsměvu.
Samael: "Si stalka?" napřímil jsem se.
Wind_Theif: "Ohh... kurva." uvědomil jsem si konečně proč mě Kay pokaždý našel a začal jsem přemýšlet, jak by se vzduch dal obejít.
Kaydar: Dál jsem zasněně zíral kamsi.
Samael: Naklonil jsem hlavu do strany. Netušil jsem, jak si jeho odpověď vyložit. "Kdo si?" zeptal jsem se proto raději na něco jiného.
Wind_Theif: "Uhh, co?" Vyrušila mě psoliška ze zamyšlení. "Jsem Wind. Wind Theif, pokud ti to nějak pomůže." odpověděl jsem stručně a znovu jsem se zamyslel nad problémem.
Kaydar: Dál jsem zasněně zíral kamsi.
Samael: "Wand Tyf. Dobra," kývl jsem. Alespoň jsem věděl jméno. Jména jsou důležitá. "A ty si?" otočil jsem se k druhému vlkovi.
Wind_Theif: Radši jsem couvnul, nebyl jsem si jist, jestli jsem chtěl být u Kayovi reakce na vyrušení... z jeho... čehosi.
Kaydar: "Mhm... co? Co já jsem?" poněkud zmateně a přihlouple jsem se zeptal. Tedy, až po chvilce, kdy mi došlo, že očividně dingo mluvil na mne.
Samael: "Jak... se zveš, ya..." Vážně bych se nedivil, dozvědět se, že byl pár let zavřený v Klecích.
Wind_Theif: /Hm./ Sedl jsem si kus od nich a znuděně sledoval jejich rozhovor.
Kaydar: "Kaydar, Plamen Noci," s nezájmem jsem odvětil. Pak jsem se jen tak beze slova otočil a pomalu odcházel. Měl jsem mnohem příjemnější věci na přemýšlení, než rozhovor s těma dvěma.
Samael: "Kajde Plamen Noca, dobre," kývl jsem si pro sebe. "Um... kama deš?" Chvíli jsem se za ním díval, než jsem pochopil, že se asi nevrátí. "Wand Tyf?" otočil jsem se na druhého. "Sou tu nějaký smečky, tady v Ksikorat?"
Wind_Theif: /Jo... to mi ještě vole chybělo.../ pomyslel jsem si otráveně. "Je tu jedna. Smečka Měsíčního svitu, hah." odplivnu si. "A pak je tu taky hlídka... smečka to sice není, ale... popravdě je to dost podobný. Ve smečce hold čumíš do stromů a představuješ si, že jsi součást nějakého většího kolektivu, zatímco na hlídce čumíš na šutry a představuješ si, že seš důležitej. Ani jedno sice není pravda, ale co. Ty ses ptal."
Samael: Toužil jsem po společnosti, patřit někam a mít přátele. "Je možna že v jedna z těchto přijmou ma? I když vlk nesem?"
Wind_Theif: Už to byl nějaký čas, co u mě někdo vyvolal tak upřímný smích jako teď on. "Pokud vážně chceš čumět na šutry, můžeš se rovnou považovat za přijatýho do hlídky. Klidně můžu ihned vyrazit hledat Thundera a seznámit ho se situací... aspoň ti nehrozí, že tě někdo vyhodí do země vyhnanců, ale upřímně... není o co stát... čumíš na šutry, nebo na nebe. Den co den. Noc co noc..." zahledím se na noční oblohu. /A... přesto tě to neomrzí.../dokončím v duchu.
Samael: Jeho pesimistický přístup mě překvapil. "Ja rad koukam na obloha," usmál jsem se. "A třeba v šutrech bude fialky. Rad budu v hlídka."
Wind_Theif: "Mhmm, to by bylo. Odteď patříš k hlídce. ...ale... víš vůbec, co je hlídka zač?"
Samael: "Um... ne," přiznám. "Jen co si mi řekl teď."
Wind_Theif: "Hmm..." /Tohle bude dlouhá noc.../ "Tak pojď. Pokud chceš bejt na hlídce, musíš se vyznat na skalách." Poznamenám a pomalu se vydám ke skalám.
Samael: "Dobra," zavrtím ohonem a vydám se za ním. "Ta smečka, Měsicový svit, to je nepřítel?"
Komentáře
Okomentovat