Hra "přísaha bratrstvu" Kaydar, Lulu, Blofri, Reklan 16/04/24

20:24 26. 4. 2016
Lulu: Slnko zapadalo a na oblohe sa začali objavovať prvé hviezdy. Kým som sa stihla nazdať slnko zapadlo a zavládla noc. Pofukoval chladný vetrík ale inak bolo celkom teplo. Ležiac zamyslene pri rieke so sledovala mesiac. Spomenula som si na moju mamu ako mi furt hovorievala: „Luna Luxtenebris, požehnaná mesiacom..." Rýchlo som myšlienku dostala het z hlavy. Musela som sa pohnúť ďalej a nemyslieť na to čo sa stalo.

Kaydar: Zrovna jsem šel po stopě mladého zajíce, když mne do čenichu udeřil pach vlčice. Zabručel jsem si něco o lovokazičích a vydal se jejím směrem. Na území se toho mnoho měnilo a já u toho nechtěl chybět.

Lulu: Zatvorila som si oči a počúvala okolie. Začula som ako sa ku mne niečo probližuje. Po chvíli som zacítila i pach. Bol to oach vlka.

Kaydar: Naskytl se mi pohled na mladou vlčí slečnu, černou jako by spadla do inkoustu, jak by řekl člověk. Ne že bych na ni nějak viděl, můj zrak nebyl žádná sláva, nicméně rozmazaný obraz a pach mi toho prozrazovali hodně.

Lulu: Objavil sa predomnou šedo-červený vlk. Niečo mi na ňom nesedelo. Zavŕčala som a postavila som sa. Pozerala som sa mu do očí. Nevedela som kam patrí a aký je a preto som bola neustále ostražitá. Čakala som čo sa bude diať.

Kaydar: *Proč jsou jen všichni tak nepřátelští?* ptal jsem se sám sebe. Nebyla první nevychovanec, co se hned při prvním setkání tvářil takhle. Přemítal jsem, jak dlouho to bude trvat, než mě tím uvrhnou do depresí. Jako bych mohl za smrt jejich prarodičů. "Pěkný večer, mladá dámo," pozdravil jsem, jak se na vychovaného vlka sluší a patří.

Lulu: Po pozdravení som prestala vŕčať. „Dobrý večer." odzdravila som sa odmerane. Stále som bola ostražitá. Premerala som si ho pohľadom. Sadla som si. Mraky zakryli mesiac spolu s hviezdami.

19:54 30. 4. 2016
Kaydar: *Aspoň že pozdravit umí,* odfrkl jsem si. Posadil jsem se kousek od ní. "Jsem Kaydar. Plamen noci, nebo co," představil jsem se. Nikdy jsem té přezdívce za jménem moc nerozuměl, ale tak neřešil jsem to.

Lulu: „Lulu, Mesačná orchidea." predstavila som sa. Jasné prezývku, ktorú som tu dostala som povedala tiež. Nechápala som na čo je dobrá ale bolo mi to jedno. Mala som väčší prúser. Bola so s niekym koho nepoznám a nevedela som či patrí k svorke alebo nie.

Kaydar: Roztáhl jsem hubu do malého úsměvu, zapomínajíce že vždy když tohle udělám, spíš se všichni leknou. Znetvořená tlama byla něco děsivého, pokud jste nebyli ten, kdo ji vlastní. Pak to bylo jen otravné. "Rád tě poznávám, Lulu."

Lulu: Jeho úsmev bol strašidelný ale nedala som mu to nijak najavo. „Potešenie je na mojej strane.” povedala som mu chladne. Stále som z neho nespúšťala z očí.

Kaydar: Měla zvláštní přízvuk. "Není obvyklé, že takhle přepadám mladé dámy v noci v lese," ujistím ji, "jenže díky jisté indispozici se moc často do společnosti nedostanu," začnu se v klidu drbat zadní nohou v uchu.

Lulu: Zasmiala som sa. „To som rada, že sa ti to nestáva často." povedala som viac priateľsky a so smiechom. „A čo je ta indispozícia?"opýtala som sa zvedavo. Hlavu som mierne naklonila do prava.

Kaydar: "Nic velkýho, jen mě jeden pošuk proklel," odpověděl jsem hned, co jsem si přestal drbat ucho a vrátil se do normálního stavu, kdy mi huba neujížděla do strany.

19:38 2. 5. 2016
Lulu: ,,Fú tak to máš blbé." povedala som a pozrela som sa na oblohu. ,,Ale to si potom musel niečo vyviesť keď ťa preklial." povedala som zamyslene. Znova som zbystrila všetky zmysli.

Kaydar: "Heh, ale ne," lehce jsem se zasmál, čímž jsem trochu nechtěně odkryl řadu nezvykle ostrých zubů. Vlastně jsem se nedivil, že většina vlků byla při setkání se mnou tak ostražitá. "Spousta tvorů jsou parchanti jen tak. Vezmi si třeba lidi."

Lulu_: ,,Jop niečo na tom je." potvrdila som. ,,Ja viem, že som podozrievavá ale podľa mňa na mojom mieste by si urobil to isté." povedala som mu priateľsky. Pozrela som sa na neho a usmiala som sa. ,,Najmä keď tu skoro nikoho nepoznám." dodala som.

Kaydar: "Potkat někoho s mým vzhledem, zdrhal bych," souhlasil jsem. Zafoukal vítr a rozčepýřil mi srst, byl jsem si jist, že nejméně na půl sekundy musela vidět mé oči, nesoucí nepřirozeně jasnou oranžovou barvu.

Lulu_: ,,No aj ja som nad tým premýšľala ale tak nechcelo sa mi." povedala som so smiechom. Jasné som to myslela zo srandy v skutočnosti som nemala kam ujsť a navyše pri mojej "šikovnosti by som o pár metrov padla a kotúľala sa. Jeho oči boli jasne oranžové. Robilo ho to ešte viac strašidelným ale mňa to naopak zaujalo, pretože táto farba očí sa len tak často nevidí. ,,Zaujímavé." šepla som.
*"šikovnosti"

Kaydar: Zasmál jsem se s ní. Stav největšího nepřátelství očividně již pominul a tak jsem si dovolil lehce se uvolnit. "A co dělá tak mladá dáma sama v noci v lese?" zajímal jsem se.

Lulu_: ,,Tak chcela som sa porozhliadať po území, keďže vo svorke nie som dlho. A tajne som dúfala, že aj niekoho zo svorky stretnem. Inak nič také som v pláne nemala." odpovedala som. ,,A ty? Čo robíš ty tak sám v lese, okrem strašenia ostatných." poslednú vetu som povedala so smiechom.

Kaydar: Rozhlédl jsem se, krátce jsem zvedl hlavu k obloze. "Mimo strašení snad jen dýchám vzduch," jednoduše jsem řekl.

Lulu: Usmiala som sa. Zrazu sa ozvalo škvŕkanie v bruchu. Potom mi napadlo, že som vlastne celý deň nič nejedla.

Kaydar: Zastříhal jsem ušima, když jsem uslyšel podivné zvuky, očividně vycházející z vnitřku jejího břicha. *Čeká mladé? Dělají štěňata takový zvuk?* usilovně (a trochu zmateně) jsem přemýšlel.

Lulu: Videla som zmätok na jeho tvári. *Nebodaj to aj on počul.* pomyslela som si. ,,Celý deň som nejedla." vysvetlila som a nervózne som sa usmiala.

Kaydar: *Nejedení! To je ono!* došlo mi. *Tenhle zvuk se děje, když se někdo nenají.* "A...chceš podat větev?" zeptal jsem se, hlavu lehce na stranu. Doba v izolaci učinila své. Hned jsem si uvědomil, že vlci asi běžně větve nežerou. Žerou přeci králíky a všechny ty hýbající se věci, které já zabíjím spíše ze zábavy, z potěšení z toho, že přede mnou jídlo utíká.

Lulu: Zasmiala som sa. ,,Ja vetvičky nejem ale ďakujem za ponúknutie." povedala som so smiechom. ,,Si celkom zábavný." povedala som milo. ,,Asik skúsim niečo nájsť." zamrmlala som zamyslene a postavila som sa. ,,Pôjdeš so mnou, či ostaneš?" opýtala som sa ho nakoniec.

Kaydar: *Zábavný,* uchechtl jsem se nad jejími slovy. Mohlo být zajímavé trávit čas ve sloečnosti někoho, kdo si myslel, že jsem 'zábavný'. "Pokud mohu, přidám se k lovu," zdvořile přijmu její nabídku.

Lulu: Usmiala som sa. Rozbehla som sa do lesa. Keď som bola hlboko v lese zastala som a začala som načúvať. Hneď som zachytila zvuk jeleňa. Bol ďaleko asi 20 metrov.

Kaydar: Velmi jasně jsem si uvědomoval, co kolem nás je. S magií vzduchu to bylo velmi jednoduché. Následoval jsem vlčici. Nepospíchal jsem, nechal jsem ji vést.

Lulu: Potichu som sa zakrádala smerom k jeleňovi. Keď som bola dostatočne blízko rozbehla som sa snerok k jeleňovi, ktorý sa jasné rozbehol s cielom úniku.

Kaydar: Běžel jsem za ní, vlastně možná spíš za jelenem. Popoběhl jsem rychleji, dohnal jsem vlčici. "Naženu ti ho," rychle jsem k ní štěkl a rozběhl jsem se rychlejším tempem více doprava, abych jelena oběhl. Moje svalstvo bylo fajn, vlastně jsem dokázal běžet i rychleji než ten kopytnatec, o což jsem se právě celkem úspěšně snažil.

Lulu: Skočila som na jeleňa a zahryzla som sa mu čo najsilnejšie do krku. Jeleň sa ešte chvílu bránil ale potom padol mŕtvy. „Dík.” povedala som Kaydarovi.

Kaydar: *Wow, tak ta měla docela štěstí,* napadlo mne. Skolit jelena takhle rychle, to muselo být buď štěstí, nebo dokonale zvládnuté umění. Vzhledem k jejímu věku jsem sázel na to první. Doběhl jsem k ní. "Není za co, sličná Lulu. Máš na lovu o mnoho větší zásluhy než já."

Lulu: Spomienky mi prebehli pred očami. ,,Mala som šťastie.'' pošepla som. Znova som sa usmiala. Môj úsmev ale teraz nebol úprimný. ,,Až po tebe.'' ponúkla som jo.

Kaydar: Chtěl jsem ji sice nechat žrát jako první, ale když mi to nabídla... Zakousl jsem se do zadního stehna a vyrval kus masa. Vzal jsem ho do huby a odnesl si ho krok od kořisti, abych nepřekážel. Tam jsem ho spokojeně začal žrát. Můj citlivý sluch zachytil hlasy.

Lulu: Začala som jesť. Ako som si tak jedla počula som hlasy. Prestala som a pozrela son sa smerom odkial hlasy šli. Nepokojne som zavŕčala. Premýšlala som, či pôjdem, alebo ni. Nakoniec som išla za hlasmi.

Kaydar: Vydala se za nimi. *Někdo jí zabije. Už vyplácala svoje denní štěstí na jelena,* napadne mne. Normálně by mi to asi bylo fuk, ale přeci jen, tahle vlčice mi dala přesnost v jídle. Tak jsem se tedy zvedl, nechal maso masem a pomalým krokem se loudal za ní.

Lulu: Napadlo mi jedna vec, ktorú mi spomýnala moja mama. Poválala som sa po zemi, čo mi hneď trochu zakrylo môj pach. Keď som bola blýzko schovala som sa za krókom a sledovala, čo sa deje. Videla ako si Reklan hrá s labami červenej vlčice a vlka, ktorý sa na tom očividne dobre zabáva.

Reklan: "Ano znám?" odpovím překvapeně a pustím obě její nohy. "Znám se s Ac, mou nejdražší Tryph, slečnou Poly, Drustem a jednou jsem se vděl s Kahaliem, ale to jen z dálky... moc smyslu pro humor čumáček nepobral... a taky mě zajímá tvoje jméno, když už jsme u toho. Wooow, Lulu! připoj se." pozvu jí a zdvořile se udměji. "I ty milý tvore za ní."

Kaydar: *Má oči na zadku,* pochopím hned. Jeden takový případ jsem dokonce viděl, ještě v Klecích. Ten jezevčík byl chudák, dokonce ani moc rozumu nepobral. A nesnášel jsem s ním hrát na schovávanou. Všechny viděl.

Blofri: Odskočila jsem, jakmile mne pustil. Hned, co řekl jedno jméno, zarazila jsem se. "... Ten hajzl nelhal..." zamumlám si pro sebe. "Každopádně jsi se na mé jméno již ptal..." oznámila jsem mu a nevšímala jsem si nových příchozích.

Lulu: Zavŕčala som na Reklana, ktorý pustil vlčicu. ,,Aj ja ťa rada vidím." povedala som so štipkou irónie. Vlčica ani vlk si nevšímali náš príchod čo ma potešilo. Pozrela som sa na Kaydara.

Reklan: "Whoah, jaký hajzl?" Podívám se na vlčici poprvé s opravdovým zaujetím a na nově příchozí rázem zapomenu.

Kaydar: V klidu jsem došel až k nim, do jejich podivného mnohoúhelného kroužku. Pohlédl jsem na toho s očima na zadku. Měl oči i vepředu. To bylo pozitivní, znamenalo to, že jsem si jeho obličej nespletl se zadkem. Pak jsem obrátil pozornost k navztekaně vyhlížející červené vlčici a nakonec i k vlkovi, který to všechno pozoroval. "Ahojky," zahlaholím vesele a na všechny přítomné se řádně zazubím. Pozitivní přístup přeci vyřeší všechny spory, no ne?

Blofri:  Vypadalo to, jako by mne Reklan konečně bral vážně. "No však víš...Ten, co tě donutí se nu upsat. Očividně si myslí, že je nějaký zlo... Tss" odpovím mu a probodávám ho pohledem. Otočila jsem se na toho, co nyní přišel. "Jak vidíš, již zde máme konverzaci... Nepotřebuji dalších x opravných postav, co nic nezmohou..."

20:10 14. 5. 2016
Reklan: "Počkej, počkej, počkej, počkej..." neubráním se úsměvu. "Zlo říkáš? Ahhh..." můj úsměv pomalu přejde ve smích. "Zdravím, méňě červený vlku, posaď se k nám, dřív nebo později budeme pravděpodobně svědky toho, jak si Kahallie přijde pro svou kamarádu." nemohu se přestat usmívat.

Kaydar: "Omlouvám se, Jahůdko," zdvořile odvětím vlčici. Pak přesunu pozornost k tomu černému. "A děkuji, Mnohoočnatče." Posadím se, jak mi bylo řečeno a pozorně vše sleduji, abych pořádně chápal, co se děje. Nad tím, že je ten tmavý takový nehmotný a nejde z něj žádný pach, jsem nijak nepřemýšlel. V jeskyních jsem už taky potkal pár takových věcí.

Blofri: "Gah, jsi k ničemu!" naštvaný tón zní až dětinsky. "... Dávej si pozor, nebo toho budeš později litovat..." dodám po chvilce. Otočím se na vlka, jenž mne nazval 'Jahůdkou'. "To už nedělej," nakloním hlavu a varuji ho. Teprve teď jsem si ho prohlédla.

Reklan: "To ty jsi ta, co si zrovna žužláš ocas" upozorním vlčici a ten ocas jí v tlamě držím ještě chvíli déle. "Mimochodem, já budu litovat?" Vyprsku smíchy. "Omlouvám se, ale... co přesně máš v plánu dělat, až si pro tebe Kahallie přijde? Máš už vybraný, jakou část těa si necháš utrhnout jako první? Poradím ti, radši mu to neříkej, sice se na to ptá, ale pak ti utrhne něco jinýho... hrozný, ty dnešní sadisti..." nasadím ten nejsmutnější pohled, kterého jsem momentálně schopný, ale ten ocas tam držím ještě chvíli déle.

Kaydar: Se zájmem to sleduji. "Ah.., uh.. Dobrá. Nebudu se ti již více omlouvat, Jahůdko," slíbím jí, zatímco ona si slintá na vlastní ohon. *Některé slečny mají zvláštní návyky,* napadne mě.

Blofri: To už stačilo k tomu, aby mne vyprovokoval. Rázem vyvolám plameny. "Jfá jfem tě farofala!" Zavrčím na něj. Opět nemohu ovládat svůj ocas. Tohle tedy byla jeho schopnost, jak zajímavé. Bylo by fajn, kdyby byl na mé straně. Ne, lepší by bylo, kdyby mne poslouchal. Druhý vlk mne opět nazval 'Jahůdkou'. "Kdo jsi...?" zeptám se ho po chvilce. Plameny pořád kolem mne plápolají, připraveny k útoku.

Reklan: "Wow, plamínky!" usměji se křivě a vůbec si s nimi nelámu hlavu. Jen uspudím, že jsem pravděpodobně na řadě. Nechávám její plamínky být, k čemu by mi byli? Načerpám sílu z hrstky 'bratrů' a zapálím kolem nás celkem široký kruh s plamenem tak vysokým, že stromy byli vidět jen, když by jsme spletli hlavu. "Řekl jsem ti, že jsem bůh, možná je čas začít mi věřit." řeknu rázným hlasem a s úsměvem švihnu ocasem. "Ale nemusíme kvůli tomu zapálit les, ne?" řeknu po chvíli užívání vlastní moci a poté ohně zase uhasím. A to včetně jejího. Vzhledem k její duševní nevyrovnanosti mi to nečiní nejmenší problém. Ale ten ocas jí nakonec pustí. /třeba už pochopí, že mne nezabije.../

Kaydar: Nejdřív vlčici neodpovím, protože sleduji počínání mnohoočnatce. Pak až se k ní otočím. "Kaydar, něcoplamenýho. Už jsem to zas zapomněl."

Blofri: Opět si se mnou hrál. Pak však povolil a pustil mne. "Reklane..." usměji se, "je mi úplně jedno, že jsi bůh. Pochop to. Jednou vás všechny zničím..." pronesu ze zarytým pohledem na něj. Pak však uslyším druhého vlka, kterého trochu opomíjím. "Tvé druhé jméno mne stejně nezajímá..." Informuji ho.

Reklan: "Hah..." zasměju se znovu. "tak to jo... tak si to užij." přestanu si jí všímat. "Hej, Kaydare, nechceš jít někam něco dělat?" zeptám se mile.

Kaydar: Rád bych mu odpověděl, ale mám zrovna v mysli úplně něco jiného. "Ty jsi bůh," zkonstatuju polo tázacím tónem. "Je hrozně lehký tě ignorovat, Bože. Jsi úplně nehmotnej. A já skoro slepej."

Blofri: "Jistě, že si to užiji. Už se přímo těším, jak budeš prosit o milost..." Odvětím. "Leda bys nechtěl spolupracovat." Řeknu spíše pro sebe. *On je skoro slepej? Asi moc užitečnej nebude...* Mihne mi hlavou. "Kaydare, bohům nevěř. Nikdy." řeknu mu po chvilce.

Reklan: "spolupracovat?!" opět vyprsknu. "Promiň, ale co přesně mi můžeš nabídnout? Hrozíš mi smrtí? Ooooh, už se bojím! Spíš ty by jsi měla chtít pomoc ode mne, protože po tobě asi jde čumáček, ale chci ti pomáhat? Proč bych chtěl? Chceš mi ublížit, tak hodně štěstí, ale tady poločervenka má pravdu... nejsem úplně hmotný. Ale to ti asi nevadí.. gah, proč se s tebou vůbec bavím?"

Kaydar: "Maminka říkala něco jinýho," odvětím vlčici. Pak se krátce zamyslím. "Kdo ví, co řikala moje maminka. Možná měla ráda ptačí hovna a uctívala převrácenou hlínu," zamumlám pak tišeji, zamyšleně.

Blofri: *Není hmotný? Takže je nezranitelný?* Zadívám se na něj. "Ty se snad divíš, že tě chci zabít? Nic ti nenabízím, leda tak spolupráci." Odmlčím se. "To chceš ještě říct, že ti vadí má přítomnost? Ha, však sám jsi řekl, že ti nemůžu ublížit..." Obrátím se na Kaydara. "Není to jedno? Já se snažím minulosti utéct, než se do ní vracet a vzpomínat, kdo co říkal..." *To by mne pak asi našel... nebo ne?*

Reklan: "Spolupráci v čem? Do války s Kahalliem se mi kvůli 'spolupráci' fakt nechce, promiň. Nemám ho v lásce, to sice ne, ale bojovat s ním teď? Tak silný ještě nejsem. A jestli tě zprostím přísahy, asi se naštve..." zamyslím se. "Radši na to zapomeň. Jestli jsi Kahallieho, tak se buď vrať, nebo utíkej."

Kaydar: "Převrácená hlína..." dál jsem zamyšleně opakoval.

Blofri: "Nejen s ním a ne dnes. Navíc - já neutíkám." *Možná tak před tím heterochromním maniakem, ale to je výjimka.* "Počkej... říkal jsi, že mne dokážeš zprostit té jeho trapné přísahy?" Zastavím se nad jeho slovy. Kaydar se zdál být jaksi mimo. *Uh, nepoužitelný...*

Reklan: "Trapný přísahy? To si asi moc nepomůžeš. Jsou dvě cesty. Jedna je hledat pomoc u sedmi a doufat, že ho zabijí, ale pokud se ho chceš zřeknout, jde to jen přijetím jiné přísahy. Čímž by jsi se však stala členem bratrvstva. Což by pro mne znamenalo otevřenou válku s rudou hvězdou. A z toho úplně žhavej nejsem."

Kaydar: Poslouchám je, ale vlastně pořád přemýšlím nad tím, jestli je nějaká možnost, že má matka uctívala převrácenou hlínu.

Blofri: "Pochopíš, že bohové pro mne nic neznamenají? Ani sedm, ani on, ani ty..." můj hlas zní opět naštvaně. "Vždycky se najde způsob, jak to obejít." Zašklebím se. *Hm, kdybych se dostala do bratrstva, mohli by se navzájem nějak vyřídit...?*

Reklan: "Je mi celkem jedno, co si myslíš o bozích..." odvětím a podívám se na Kaydara. "Mhmmm... a... ty se máš jak?" pokusím se odlehčit situaci.

Kaydar: "Jo, celkem v pohodě," téměř nepřítomně zamumlám. "Co je bratrstvo?" zeptám se. Zní mi to totiž jako nějaký homosexuální spolek, kde spí každý s každým. Možná by stálo za to se tam přidat.

Blofri: "To je pro tebe dobře, když už jsi ten bůh... Jak se dostanu do toho tvého 'úžsného' bratrstva?" Zeptám se ho.

Reklan: "Stačí jenom říct slova, nic těžkýho. Ale... mhm... dobře, řekněme, že budeš v bratsrstvu. Co chceš pak dělat? Protože jsetli chceš spolupracovat, tak potřebuju opravdovou spolupráci. Tu dlouhosrstou čubku nesnáším, i s tou její červenou kuličkou neštěstí, ale je silnej. Chceš ho zabít. Skvěle. To je společnej záměr, ale jakto chceš udělat? I Gomer a
*sama se ho prý bojí. Dej mi plán a můžeme spolupracovat. Ale potřebuji nějakou pomoc. A jen tvoje síla mi nestačí."

Kaydar: Odpovědi se nedočkám, ale ne že by mi to vadilo. Jsem právě zaujat myšlenkou homosexuálního spolku.

Blofri: "Slova... hm..." Zamyslím se. "Tak ty chceš plán? Jelikož toho zmetka neznám tak, jako ty... lest? Ne, mám lepší plán... Znáš někoho, kdo umí velmi dobře ovládat iluze?" Napadne mne něco zajímavého. Alespoň pro mne. "Každopádně ti stále moc nevěřím, tak nečekej, že mé plány získáš takhle rychle..."

Reklan: "Ohh, tvoje plány? Iluze? Bavíme se o čumáčkovi. Potřebujeme armádu. A někoho, kdo ho zná. Krom Tryph. Tu do toho tahat nechceme. Nikoho ze sedmi. Taky Wind by ho mohl znát... nebo by o něm minimálně mohl dost zjistit, ale ta stará čubka šedivá mi nepomůže. Chceš válku? Tak mi dokaž, že to bereš vážně. Sama na něj nemáš. Ani já ne. Pokud pořád nechápeš ani tohle, tak to můžeme ukončit hned teď. Ale to hlavní, to jediný důležitý, je toho zmetka poznat. Víš o co mu jde? Kurva, upřímně, proč by jsi se mu upisovala?"

Kaydar: Vrátím se v myšlenkách k převrácené hlíně.

Blofri: "Jistěže iluze... Když je v nich někdo opravdu, ale opravdu dobrý, tak s nimi dokáže i ublížit. Neříkej mi, že neznáš iluzi bolesti?" Nakonec mu můj skvělý plán řeknu. "Už jsem byla v hodně bitvách - vím jak to chodí... Každopádně vím, že sama nic nezmohu. Proč jsem ti asi nabídla spolupráci?! A upřímně, nemám vůbec ponětí, kdo nebo co to je zač, stačí mi, že mne naštval..." Nějak jsem zapomněla, že je tam s námi Kaydar.

Reklan: "Znám... někdo takový v bratrstvu je, ale ne dost silný na ohrožení boha... a ty nějakej nápad nemáš?" Podívám se na Kaydara. "Krom toho, bratrstvo je v podstatě moje armáda. Když to hodně zjednoduším...." vrátím zrak zpět k vlčici. "Fajn... chceš to udělat takhle? Chceš odříkat ty slova? Vyvolat válku? A nést následky? Jinak mi totiž už ztrácíš čas."

Kaydar: "Já toho Pána Boha neznám," namítnu. Jsem zklamán vysvětlením bratrstva. *Armády jsou nuda,* pomyslím si.

Blofri: "Vyvolat válku a vyhrát jí..." opravím ho. Bylo dost možné, že přecházím z bláta do louže, ale tady šlo o boj. Naposled taková válka dopadla dosti zmateně.

Reklan: "Tak ať to máme za sebou... opakuj po mě. Blah, blah, blah, much bratrstvo, woow, cool as ice stuff, very blah&stuff."

Kaydar: Se zájmem jsem naslouchal slovům přísahy. Přeci jen, nikdy nevím, kdy budu chtít být součástí armády.

Blofri: Chvilku jsem váhala, mám-li zopakovat slova. Pak jsem je odříkala. "Víš, že to zní hůř, než má první přísaha? Měl by jsi to vylepšit..." dodám

Reklan: /Jakože je Kahallieho přísaha lepší než ta moje? Mimochodem, slyšíš mě dobře? Občas to napoprvé nefunguje úplně správně... každopádně... uhhh... Blofri. Krutý jméno. Od teď jsi nesmrtelná. Ale jsi hmotná, tak pozor na zlomeniny atak. S každým z bratrstva by jsi se měla dřív nebo později naučit mluvit jen myšlenkově. Ale to ti neslubuju. Vlastně ani nevím, jeslti mne slyšíš. Taky už samozřejmě nemusíš nic lovit, pít, spát, ani ty ostatní věci. Vítej v bratrstvu./ "Fajn... asi jsi teď trochu zmatená, ale dovysvětlím ti to jindy. Těšilo mne Blofri a Kaydare. Teď, když dovolíte, musím už jít." řeknu a odejdu kamsi směrem k údolí.

Dívám se za vlkem. *To je všechno? Tak... to jdu spát.*

Blofri: Reklan začal se mnou komunikovat skrze myšlenky. Bolela z toho celkem hlava. Nestihla jsem však ani nic říct a Reklan odcházel. "Fajn..."