Lov nočních můr /Taurine
Hlad. Neukojitelný, sžíravý, mysl zastírající. Taurine měla co dělat, aby vydržela v klidu na místě, neboť kručící žaludek byl silnější než rozum. Pokaždé, když už se chtěla bezhlavě vrhnout na svoji potenciální kořist, si musela připomenout, kde je a co vlastně dělá. Ačkoliv se jí to bytostně příčilo, musela vyčkat na správný okamžik. Snažila se být trpělivá, jenže příliš se jí to nedařilo. Neklidně se vrtěla a vkrádaly se jí na mysl pochyby, zda vůbec má šanci na úspěch, když už tolik vlků před ní neuspělo. Její pošetilost snad pocházela z hladu, který jí nemilosrdně poroučel za každou cenu zvolit největší oběť. Pozorovala stádo přikrčená za jedním z keřů a jeho husté větvoví jí trochu překáželo ve výhledu. Skupina jelenů, laní a mláďat, která se držela především v nitru útvaru, aby nebyla vystavena žádné neznámé hrozbě, se sunula jen pomalu, jako by na času vůbec nesešlo. Byly jich desítky, možná stovky, ale pro Taurine existoval pouze jeden. Byl statný a jeho srst nabírala mléčně
Komentáře
Okomentovat