Minulost smečky Měsíčního svitu /Arwen

Historie Xikuratu, nebo také Nefritového údolí, jak se toto území nazývalo dříve, není známa nějak moc do minulosti. Ví se, že smečka Měsíčního svitu zde žila už po několik generací, že už předtím zde byli nějaké vlčí smečky, jenže co bylo ještě dříve? V tom se legendy různí. Ostatně, legend jsou stovky a vážou se ke spoustě věcí v Xikuratu.
My začneme od těch známých událostí. Nejsou zas tak dávné.
Arwenův děd se jmenoval Krailse a jeho partnerka byla Jimain. Vedli smečku moudře a spravedlivě, vlci je měli velmi rádi. Ostatně, i oni dva se měli velmi rádi. Nebyl to žádný svazek z nutnosti, avšak ze srdce a z lásky. Problémem bylo, že Jimain nemohla porodit dědice, jelikož byla neplodná. A nakonec byli donuceni poprosit o pomoc démona, tříocasou vlčici Miru, která jim sice dala vlčata, ale mělo to i svůj háček. Syn, dcera a pak Meřino vlastní štěně, sameček. Jenže když se přišla na vlčata podívat, zjistila, že v budoucnosti třetího, jejího syna, je jen temnota a krutost. Řekla Jimain, že ho musí zabít, ta to však nedokázala a raději ho dala k vlčatům omegy, která se shodou náhod narodila ve stejný den. Bohužel se stalo, že vlčata prohodila, což se po nějaké době začalo projevovat. Koro, jak byl "jejich" syn pojmenován, byl krutý a zlý, ale Krailse ho stále vychovával k vládě, nevšímajíc si důkazů, že se stala chyba. Acerbis, jak byl pojmenován jejich pravý syn, považovaný za Miřina potomka, zatím vyrůstal jako syn omegy. Místo ve smečce si musel těžce vydobít, stejně tak přátelství ostatních.
Po smrti Krailseho se vlády ujal Koro, ale nebyli to dobré časy. Smečka se téměř rozpadla, nikdo nebyl šťastný a všichni žili ve strachu z vůdce. Acerbis, stejně jako spousta dalších vlků, byl vyhnán. Jimain, která pochopila svůj omyl, ho jednoho dne nalezla, aby mu prozradila pravdu a když se tak stalo, Acerbis začal trénovat na boj se svým bratrem a nakonec se jednoho dne vrátil a jak Kora, tak Meritu, která byla jediný, kdo se svého bratra ještě zastával, porazil a vyhnal do zeměl vyhnanců.
Po této události se stal Acerbis alfou, tak jak měl být. Byl moudrý, statečný i silný, přesně jako jeho otec. Smečka znovu začala vzkvétat. Znovu tu byl někdo, kdo se o Xikurat staral. Acerbis si jednoho dne samozřejmě našel partnerku, jak se na každého správného vlka sluší a patří. Partnerkou byla Arkanta, bílá vlčice, která přicestovala odněkud... z daleka. Brzy mu dala i mláďata, syna Arwena s rudou srstí a dceru Amayu.
Nikdo nevěděl, co se stalo, ale Acerbis co chvíli někam začal odcházet, ve smečce se zdržoval jen krátce. Hodně cestoval, snad ani Arkanta nevěděla, kam odchází. Za jeho nepřítomnosti se o smečku starala ona a bety, Miremel a Lockeiro. V té době už bylo ve smečce mnoho vlků, více než ve smečkách bývá, a tak bylo těžké vše zvládnout, zejména po někoho, kdo se nikdy neučil jaké to je být vůdcem. A tak jednoho dne smečku opustila i Arkanta. Vlčata dala pohlídat jinou vlčicí a slíbila, že se brzy vrátí. Vrátila se, avšak ne brzy. Nicméně důležité je, že se vrátila ve stavu, kdy nebyla schopná vést smečku. Bety dělaly co mohly, ale jednoho dne se objevilo několik nepřátelsky smýšlejících vlků a zničili tak i ten křehký dojem toho, že je stále vše v pořádku. Členové postupně odcházeli, až nezbyl nikdo. Arwen a Amaya zmizeli, stejně jako jejich rodiče, dříve než byli dostatečně staří na to, aby se ujali vlády.
Miremel se však smečky nehodlala vzdát. Sama se stala vůdkyní, sehnala zpět většinu členů. Znovu obnovila slávu a moc smečky Měsíčního Svitu. Její vláda byla dlouhá, však ne moc klidná. Poprvé zemřela rukou lidského lovce a smečku po ní musela vést vlčice Imala. Avšak Miremel oživla a vrátila se ke své smečce. Znovu zemřela v zubech vyhnance, Alfy jediné vyhnanecké smečky, která však zase zanikla po tom, co z bojiště onen vlk, Linger, zmizel.
A zde se dostáváme k blízké minulosti...

Navazuje: Počátek Horské hlídky a Arwenovy vlády