HA 07, Akt I: Kostra
Akt I: Kostra
16.09.2019
Wind Theif
Už nějaký čas jsem nejistě přešlapoval před chladnou mlhou z údolí. Ani ne tak z nejistoty. Spíš už jen ze zvyku. Tohle se před touhle mlhou prostě dělá. Nejistě se na ní čumí, ve snaze najít kousek přirezonesti a předstírat u toho, že je nějaké nemagické vysvětlení. Není. Ale to už víme dlouho.
"Hej, buzno!" zkusím po chvilce znovu, ve snaze popovídat si mimo to chladně zamlžené místo. Ale buzna nepřichází. Po posledním unaveném vzdychnutí tedy konečně učiním doslova první krok k tomu, pro co jsem přišel a odevzdaně zabořím čumák do husté mlhy.
Kaydar
V Xikuratu bylo podivně prázdno. Vyhnanci přecházeli hory a nic se jim nedělo. Nikdo je nevraždil ani nezaháněl zpět. Kaydar vylezl před pár dny ze své jeskyně a zapomnivše na Kahallieho příchod, se lehce zmateně, ale spokojeně procházel po území. Dnešní den prospal v táboře smečky v jeskyni samotného alfy.
Momentálně se pokoušel urvat všechny čerstvě zavřené květy sedmikrásek, co na louce našel. V nadcházející noci se takhle dostal až na doslech jakémusi křiku. Cosi o buznách? Kde jsou buzny, tam musí být i on! Vydal se tedy tím směrem. Prostředí tu bylo zvláštní, vzduch nabitý čímsi jiným a magie selhávala. Malé kapičky mlhy ho mátly. Nešel dovnitř, zastavil se kousek za vlkem, který zrovna strkal čumák do mlhy. Poznal ho, byl to ten sráč, co mu naplival za krk.
Wind Theif
Ten pokaždý stejně magický okamžik, ono temné a záhadné vcházení do té husté nepřirozené mlhy, která za sebou skýtá úplně jiný svět najednou narušil můj starý přítel. Bylo mi divné, že jsem si ho nevšiml už dřív, ale kdo by byl v téhle situaci ostražitý? Neměli být všichni dávno pryč? Má tu nějaký tajný plány? Jde si pro nesmrtelnost? Je na Kahallieho straně? O ničem neví? Nebo je prostě jenom divnej? Samozřejmě jsem neměl čas nad tím bádat moc dlouho, proto jsem se smířil s nejjednodušším a nejpravděpodobnějším vysvětlením. Samozřejmě, že byl divnej. Po cvhilce váhání vycuknu čumák i přední tlapu z mlhy a pomalu k němu otočím hlavu. "Tebe jsem nemyslel" prohodím, zatímco se k němu váhavě a pomalinku otáčím celým tělem. Jsem trošku vyhozený z míry. Nečekal jsem, že dnes potkám někoho tak... hmatatelnýho.
Kaydar
"Chci tu buznu, za kterou jdeš. Je pěknej?" zeptal se okamžitě.
Wind Theif
"No... pěknej... což vo to... pěknej by i byl..." zamyslím se nad jeho otázkou až nesmyslně vážně. "Ale na můj vkus moc průhlednej."
Kaydar
"Ahh, to je ta plovoucí nehmotná buzna, co?" dojde mu. Mlha mu velmi připomíná cosi, ne úplně vůni, jako spíš dojem, který se vznášel i kolem toho boha, co jednou potkal.
Wind Theif
"Jo..." kývnu smířeně. "To je tahle buzna. Jdeš taky?" Nadhodím, aniž bych přesně znal důvod pozvání a začnu se otáčet zpátky k mlze.
Kaydar
"Jasně, lepší nehmotná buzna v hrsti než hmotná buzna někde... někde jinde. Nebo tak něco," řekne trochu zmateně. "Jen doufám, že když už, tak má i nějaký hmotný části." S tím se vydá za starým vlkem a k mlze.
Wind Theif
"Má hafo hmotnejch částí, to mi věř." Poznamenám a pomalu se ponořím do husté mlhy. Ale už v tu chvíli něco nesedí. Něco je tu jinak. Smrdí to tu... normálností. Nejistě a pomalu kráčím dál, zatímco se pokouším ignorovat, všechny ty zmatené pocity, co mi teď matou hlavu. Jsem v nepřirozeně hustý mlze, kde bych sotva viděl Kaydara, kdybych se vůbec otáčel. V tý mlze, která nemá sebemenší důvod, aby tu byla. Co jako víc chci? Odkdy tohle není dostatečně divný? To jsem už vybíravej i na divnost a nepohodlí?
Ale ať jsem se snažil své pocity umlčet jakkoliv, něco tu vážně nesedělo. Bylo tu až moc pohodlně. Něco shnilého zmizelo ze vzduchu. A já zatím nedokázal identifikovat, co přesně to je. A tak jsem jen pomalinku našlapoval dál. "... prostě drž hubu a krok. Kurva... hubu... a krok..." brblal jsem si, zatímco jsem ostražitě zkoumal zdroj oné podivné... normálnosti. Bezvýsledně.
Kaydar
"Hmm, no tak to si dám říct," spokojeně mlaskne a vydá se za ním do mlhy. Trochu ho rozčiluje, že mlha zhoršuje účinnost jeho magie a skoro nic nevidí. Orientuje se tedy sluchem a především sleduje špičku šedákova ocasu. Nerad by se ztratil.
Wind Theif
"Hej, Kayi." neudržím se po chvíli.
Kaydar
"Hmmmf?" zamručí.
Wind Theif
"Cejtíš to?"
Kaydar
"Cejtim tvoje prdy, jestli myslíš tohle."
Wind Theif
"Ne, tohle nemyslím, voe. Myslím ostatní." řeknu a ostražitě se rozhlédnu. "Nikdo nás nesleduje." řeknu neklidně. Skoro až podrážděně.
Kaydar
"No jo, to mě mrzí. Dneska mám vážně pěknou hebkou a lesklou srst." řekne a pak dodá, na vysvětlenou: "Totiž, koupal jsem se."
Wind Theif
"... to je pěkný." odvětím po chvíli nepřítomně, zatímco dál podezíravě ťapám po údolí. "Vidíš ty stromy? I těm jsme dneska úplně u prdele." Řeknu zamyšleně Kayovi, který pravděpodobně ani nevidí strom, u kterého teď stojím. To mě ale vůbec nezajímá. Příroda je nesoustředěná. Jakoby údolí bylo prostě místo v mlze. Což konec konců vždycky, bylo, ale... kurva!
Můj paranoidní tok myšlenek konečně přerušil hmatatelný důkaz. Našel jsem včelu. Docela velkou, zmatenou včelu. Bzučela... a létala... což bylo obojí v pořádku, ale na tom jejím letu mi něco nesedělo. Létala totiž dokola. Tvořila naprosto čistou a pravidelnou kružnici. Pořád dokola. "Co to děláš, ty tupá krávo? A... proč, proboha?" Kladu jí vědecké otázky, ale odpovědi se nedočkávám. Jediná její reakce je ona pravidelná kružnice. ,,Hej!" okřiknu Kaye. "Pojď sem! Úplně sem!"
Kaydar
"Hmmmf," mručí a sune se k němu. Mlha ho čím dál tím víc deptá a už chce potkat toho nehmotnýho s hmotnejma částma. Trošku si zalaškovat. Poznat něco novýho.
Když se dosune až k Windovi, zjistí, že cosi rozráží mlhu v pravidelné kružnici. "Cotokurvavolepiči, proč to dělá??" podrážděně se zeptá. Nemá rád nelogicky se chovající tvory.
Wind Theif
"Přesně, kurva"
Kaydar
Sleduje dráhu letu včely s podrážděně nakrčeným čenichem. "Proč." ptá se znovu.
Wind Theif
"Strč jí čumák do dráhy." Vyjde ze mě po několika minutách urputného pozorování tý neskutečně tupý včely.
Kaydar
"Abys mi zas mohl naplivat za krk, co? Strč si ho tam sám."
Wind Theif
"Já nejsem ten, co se tu chce intimně sbližovat s hmotnýma částma. Chceš kousek z něj? Tady ho máš, první z mnoha hmotnejch částí" Odplivnu si pro tentokrát na zem. "Tak? Šup tam s ním. A neříkej, že tě nezajímá , jak ta tupá bzučící vobluda zareaguje."
Kaydar
"No tak takovýhle hmotný části jsem na mysli zrovna neměl," brblal, ale nakonec přeci jen udělal, co mu bylo řečeno a natáhl hlavu do dráhy včely. "Pokud mě bodne, možná tě zabiju."
Wind Theif
Ale nebodla. Pouze do čumáku tvrdě narazila. A zůstala na něm přimáčklá, jakoby se ho aktivně snažila odtlačit a dokončit svojí kružnici. "Hej, to..." přiblížil jsem se k jeho čumáku, abych jí mohl lépe prozkoumat. "Myslím, že je to... divná." konstatuji po chvilce svou nejvýstižnější diagnózu.
Kaydar
"Hmf," zafuněl, snažíc se zaostřit na tu věc z bezprostřední blízkosti. Bál se, že kdyby otevřel tlamu, aby něco řekl, omylem by jí spolkl. Stále čekal, jestli třeba včela neznormální a neodletí hledat nějaký kytičky.
Wind Theif
Ale neodletěla. Stále tlačila do Kayova čumáku. Cítil jsem se naprosto bezmocně. Tohle byla nepochybně jedna z Reklanových částí. Proč by soustřeďoval energii k tomu, aby dělal tohle? Nebo to byla její svobodná vůle? Snad. To by bylo konec konců mnohem uspokojivější vysvětlení. Dementní včela je vždycky lepší možnost, než bůh, který cíleně dělá... tohle. Z přemýšlení mne vytrhla až třínohá bezpachá srna, která přihopkala až k nám, narazila do mě, odtlačila mne z cesty a bez sebemenšího zaváhání pokračovala v cestě. "Já... jsem tak zmatenej..." prohlásím bezradně, zatímco se vracím na místo, kde jsem stál, než mne odsunula srna.
Kaydar
Když zacítil pohyb vedle sebe, dal čumák zpět a nechal včelu, aby pokračovala v letu. Díval se za třínohou srnou a pak pohlédl na Winda. "Ničemu nerozumim," přiznal odevzdaně. "Kde je ta nehmotná buzna?"
Wind Theif
"Těžko říct... touhle dobou už přichází sám..." přiznám smutně.
"Hej, kokote! Pojď sem, kurva! Mám věci na probrání!" ale nešel.
"Myslím, že musíme hlouběji." řeknu po chvíli a pokouším se u toho znít rozhodně. Ale nejsem. Ani nevím, jestli tu doopravdy je. A jestli jo... chci s ním pořád mluvit? "Víš, Reky..." pronesu potichu po délší době ticha. "Tohle je vážný..." promlouvám dál po mé cestě mlhou do neznáma. "Vím, že všechno mě slyší... a jsem ochotnej odříkat tu tvojí zkurvenou říkanku, když mi kurva odpovíš." nevěřím svým vlastním slovům. To už jsem doopravdy tak bezradný? Asi jsem. Ale ještě děsivější, než to, co jsem teď řekl, byl fakt, že ani na tohle jsem nedostal odpověď.
Musel jsem jít dál. Protože nic lepšího jsem v ruce neměl. Ale po tomhle? Jaká je šance, že ho tu najdu? Existuje ještě vůbec? A o co mu může jít, když pohrdá tím jediným, o co mu v životě šlo? O včelí kružnice? Protože ty nám s Kahalliem moc nepomůžou. Teda... nejspíš.
Kaydar
Wind vypadal rozladěně a Kaydar, jelikož nevěděl co jiného, prostě se táhl za ním. Rozhlížel se v zamlžené temnotě a neviděl nic. "Tyhlecty zábavy," zabručel si pro sebe. Chtěl zpátky do teplé suché jeskyně pana alfy.
Takhle to šlo ještě dlouho. Ale tím se zabývat nemusíme. Důležité je jen to, že nakonec našli toho, kterého hledali. Nebo alespoň toho, kterého hledal pajdavý šedák.
Mlha v jeho okolí byla postupně řidčí a řidčí. A přímu u něj snad nebyla už vůbec žádná. Proto ho viděli už podstatně délší vzdálenosti. Na dobrých 15 metrů už o tom nebylo pochyb. Ale u čeho to jen stál? Oh, ano. U kostry. Jeden z našich příchozích už touhle dobou mohl tušit, že nepříjemné bloudění v chladné mlze dnes nebude ta nejhorší část. Jelikož už pravděpodobně tušil, komu kostra patří.
Šedák na tom byl s vědomostmi o něco hůř. Přesto mu ale nestačilo uniknout, že mlha se rozpíná daleko od kostry, ne od jeho nehmotného přítele.
A ten třetí? Ten jen stál. A zíral na kostru. Jak dlouho to už mohlo takhle probíhat? Jistě, můžeme si říct, že jsme u toho nebyli. Tudíž se na ní může dívat jen třeba pouhých několik minut. Ale jak možná tušíte, tento proces se nevyplatí počítat v minutách, či hodinách. Dokonce ani ve dnech. Dělá to už měsíce.
Wind Theif
"Reky...?" žačnu opatrně, jelikož to shnilé, co chybělo ve vzduchu už se konečně dostavilo. Neměl jsem dobrý pocit. Nevěděl jsem, co je ta kostra, ale vyzařovalo z ní cosi přímo zlého. Podobně jako z Kahallieho, jen mnohem... chladnější. Byl to už třetí jiný element zla, který se mísil do situace. Kahallieho zlo je krvelačné a trýznivé... ale přeci v jistém smyslu přímočařejší, než zbylé dva typy, se kterými jsem se měl potýkat. Reklanovo zlo není zlo. Je to omezení na svobodě. Je to nekonečná dominance a jistý druh ponížení, který však nemusí být nepříjemný, když se s ním daná osoba dokáže smířit. Ale tohle? Co mohlo být tohle? Byl jsem od té kostry tak daleko... a přeci jsem to cítil... chlad. A smrt. Třeba to ani nesouviselo s kostrou, třeba jen nastal můj čas. Ale stejně jsem si to nedokázal s onou kostrou přestat spojovat. A Reklan neodpovídal. "Hej." zkusil jsem znovu. Ale ani se nehnul. A tak jsem udělal to samé, co jsem opakoval celou tu dlouho cestu sem. Začal jsem pajdat blíž k němu. K němu a k té odporné, zatracené věci.
Kaydar
Cosi mu přelétlo přes čumák. Jakmile uviděl Reklana se zlověstnou auru vysílající kostrou, předběhl Winda, doběhl k Reklanovi, stoupl si vedle něj a taky začal zírat na kostru. Když to tady pána Boha tolik zajímalo, určitě v tom přeci něco bude. Bude mít nějakou vidinu? Vnuknutí? Náhlé prozření? Náhlou nehmotnost? Sex s Reklanem? Chtěl to, ať to bylo cokoliv.
Reklan
Až náhlý příchod vetřelce k mé trofeji mne vytrhl z mého dlouhého zamyšlení. "Co tu chcete?" Otočil jsem se k oběma podrážděně a netrpělivě jsem švihl ocasem. Nevím jak dlouho jsem mohl tu věc zkoumat, ale ať už to bylo jakkoli dlouho, nestačilo to. Konečně jsem se někam dostával. Možná pouze ke svému šílenství, možná prostě nejsem schopen celý koncept pojmout, ani pochopit, ale pokud toho doopravdy nejsem schopen, pak jsem hovno bůh. A jestli je to pravda, pak jsem ta vůbec nejzbytečnější existence, přičemž i o mé zatracené existenci se dá pořád pochybovat. Chtěl jsem vědět víc. Musel jsem víc. Potřeboval jsem vědět víc! A ty dva šašci mě jen rozptylovali. I přes beznaděj, která minimálně z Winda prosakovala už na míle daleko, byli skoro zanedbatelný impulz oproti té odporné chladné zrůdě, co hořela tím chladným způsobem, zatímco mne sledovala očima, jež nevlastnila. Nedokázal jsem se na ty dva soustředit.
Wind Theif
"Mám problém. A potřebuju tvojí pomoc."
Kaydar
Když Reklanova pozornost ohledně kostry ochabla, usoudil, že už není potřeba tak zírat. Sedl si na zadek a čekal, co se z rozhovoru vyvine.
Reklan: Nemám čas.
WT: Jde o Kahallieho, vole
Reklan: Aha? No... to je nemilé. Ale já nemám čas.
WT: Jak nemáš čas, do prdele?! Celej život, vole, celej život si za mnou dolejzal, jestli nechci s něčím pomoct. Jestli nechci ulevit od tý nohy, jestli nechci poradit ohledně Locki, jestli nechci zjistit, jak dopadli mí sourozenci... a teď, do psí píči, nejseš schopnej mě vyslechnout ohledně hrozby, která může bez větší námahy zničit celý údolí? A to proč? Protože chceš zírat na kouzelnou kostru? S tím běž do prdele!
Reklan: Zničí údolí? Tak ať, zas tak široký území to není, Winde. Pokud už jste si tak jistý, že přijde, můžete prostě odejít. Jak ho znám, nebude se přesouvat zas tak daleko. Pomohl bych vám, ale nemůžu plýtvat síly na Kahalliem, když mám přímo před sebou něco... takovýhleho...
WT_: Jsou to kosti.
Reklan: Nědělej, že to necítíš. Krom toho, vnímáš ani ne tisícinu energie, která prosakuje ke mně, když se nesoustředím. A je to zvláštnější, než si myslíš. Části... toho se dají ovládat. Ještě to nedokážu, ale řeknu ti, co ano. Čas od času se mi povede se spojit s tím, komu ta kostra patří. Je naživu. A co víc, někdy se ozývá z jiných míst. Daleko, daleko odsud, nepochybně jsou to všechno jiné světy. Ale většinu času je na místě, kde se s ním přes vlastní bolest nedokážu spojit. Vidíš tohle?
Dořekne a zvedne k šedákovi zdeformovanou ohořelou přední tlapu. "Tyhle věci se mi nestávají. Já nejsem hmotnej, rozumíš mi? Ta věc nechce, abych se k ní přibližoval... pálí mě. Ledem."
"Ztrácím s tebou čas." Přerušil ho šedák, který navzdory energii, kterou kostře doopravdy nemohl odepřít nehodlal přijmout jediné další slovo ohledně její hrozby.
Kaydar
Dál zírá z jednoho na druhého. Děje se tu něco, čemu očividně nerozumí. Mimo to mu dochází, že sex z toho nekouká a vlastně vůbec neví, k čemu se to dostal.
Už už se stařec chystal odejít, když v tom se náhle kostra zachvěla. Mlha kolem ní se na pár vteřin stáhla zpátky, ale poté se zas prudce odvalila od kostry. Šedákovi v tu chvíli neušlo, že ocas kostry se pohnul o dobrých pár centimetrů dolů, ani ře kostra jemně pootevřela ústa.
Wind Theif:
"Dobře, tohle bylo... efektní." přiznám po chvilce, ve snaze zekrýt své leknutí. Nechápal jsem, že mě tu vůbec něco překvapuje. "Takže... co se to teď stalo?"
Reklan:
"To ten vlk... je to mnohem složitější, než si myslíš, Winde. Ono ozývání, co jsem už zmínil... není to jenom z jinejch míst, je to..." odmlčím se ve snaze potichu zformulovat větu, která bude aspoň zdánlivě uvěřitelná a zároveň bude dávat smysl. "Mluvil o tom." Začnu znovu. "Když jsme se spojili, snažil se mi to popsat. Vždycky jsou to jen výkřiky do tmy, páč se v jiném tělě neudrží dost dlouho, ale snaží se mi to popsat... domnívám se, že dokáže nějakým způsobem přemístit duši. Vyměnit duše z těla do těla... a teď tu nemluvím jen o tom, co mi říká, tolik informací bych z něj za tak krátký čas nedostal. Mluvím o místech, ze terých se s ním spojuji a o tom, že kurva cítím, že jsem sám v jiném těle! Jelikož jeho pravé tělo... tedy tohle... a jeho pravá duše, je na místě tak chůadném... a přitom celém v plamenech."
Kaydar
Dál sedí a čumí. Pak si začne zkoumat srst mezi prsty. Už ho několik dní znepokojuje, jak moc má chlupaté nohy.
Wind Theif:
"Nechytám se. A nevím, jestli chci. Heleďse, todle všechno je zajímavý, ale jestli mi nepomůžeš, ztrácím tu čas. Mám dceru, Reky. Neopustí údolí, dokud ho neopustím já. A já sotva stihnu cokoliv opustit. Kolikrát mám opakovat, že jsem tě nikdy o nic nežádal, kurva už_"
Reklan:
"A kolikrát mám kurva už opakovat, že tohle je s Kahalliem nesrovnatelný? Bojíš se o dceru? Roztomilý. Já se bojím o tenhle svět, zatraceně. Chceš radu? Uteč. Ne před Kahalliem, ale před tímhle. Nebo potřebuješ nejdřív nějaký fanitický příběhy, abys mě konečně začal brát vážně?! To já tu ztrácím čas s tebou! Čas mnohem důležitější, než je ten tvůj! Koukněte se na sebe. Polochcíplá troska a sedící autista." nechám se decentně unést, ale rychle se vrátím k původní myšlence. "Za normálních okolností bych ti pomohl, příteli. Ale tohle není normální okolnost. A já sám jsem nyní v ohrožení. Chceš radu? Já vidím možnosti jen dvě. Buď odejdi, za smečkou a ještě dál... a modli se, že tě... tohle." otočil hlavu zpátky ke stále aktivní kostře, která za celou dobu jejich rozhovoru nepřestala nepravidelně kmitat konečkem ocasu. "... tohle nedostane." polkl konec věty. "Nebo tu zůstaň. A pomož mi zjistit, co je ta mrazivě odporná všc zač. Ocením každý mozek navíc. Tak či tak se rozhodni rychle. Protože na zbytek nemám čas, sílu, náladu ani prostor."
Kaydar
Jak si tak zkoumal srst mezi prstama a ohrnoval nad ní čumák, rozhodl se, že chlupy vytrhá. Zvedl tlapu a začal zuby trhat chlupy. Když ale Reklan zvýšil hlas, vytrhlo ho to ze soustředění, lekl se a cvakl zuby vedle. Tlapou mu projela bolest. Chvíli se jen šklebil, než mu došlo, že tlapu stále tiskne zuby, což bolesti nijak neulevilo. Pustil ji tedy a došlápl na zem. V puse měl krev. Zamlaskal a pohlédl na vlky. "Už jste dořešili kostíka?" zeptal se s trochu hloupým výrazem a udělal dva váhavé kroky blíž, přičemž zanechával otisk krve. Zaujalo ho, že se kostra lehce hýbe.
Wind Theif
Už už se chystal stařec odpovědět, ale ještě dřív, než svou odpovědí stihl prozradit své rozpaky a nejistotu, dopadla kapička Kayovi krve na onoho zlověstného "kostíka". Někdo si možná říkáte, ale proč je tohle důležité? Někdo možná dokonce tuší. A někoho to možná vůbec nezajímá. I to je přeci možnost. Pravda je taková, že vám to já - autorka tohoto textu a zárověň vypravěč příští herní akce - prostě neřeknu. I to je TOTIŽ možnost. Krom mé nezávislosti a radosti ze zneužívání svých adminských práv můžete vinit také Erlend Loa. Lecos mě o těchto možnostech naučil.
Stačí teď tedy pouze dodat, že minimálně Wind Theif a Reklan údolí teď rozhodně opouštět nehodlají. Ale mají tedy nějaký plán? A jak v tom celém fuguruje Kaydar? A kostra? A Reklan? A Wind Theif? A Kahallie? A kdy teda bude ta herní akce?? To všechno se někdy dozvíte.
Akt II: Rodina
16.09.2019
Wind Theif
Už nějaký čas jsem nejistě přešlapoval před chladnou mlhou z údolí. Ani ne tak z nejistoty. Spíš už jen ze zvyku. Tohle se před touhle mlhou prostě dělá. Nejistě se na ní čumí, ve snaze najít kousek přirezonesti a předstírat u toho, že je nějaké nemagické vysvětlení. Není. Ale to už víme dlouho.
"Hej, buzno!" zkusím po chvilce znovu, ve snaze popovídat si mimo to chladně zamlžené místo. Ale buzna nepřichází. Po posledním unaveném vzdychnutí tedy konečně učiním doslova první krok k tomu, pro co jsem přišel a odevzdaně zabořím čumák do husté mlhy.
Kaydar
V Xikuratu bylo podivně prázdno. Vyhnanci přecházeli hory a nic se jim nedělo. Nikdo je nevraždil ani nezaháněl zpět. Kaydar vylezl před pár dny ze své jeskyně a zapomnivše na Kahallieho příchod, se lehce zmateně, ale spokojeně procházel po území. Dnešní den prospal v táboře smečky v jeskyni samotného alfy.
Momentálně se pokoušel urvat všechny čerstvě zavřené květy sedmikrásek, co na louce našel. V nadcházející noci se takhle dostal až na doslech jakémusi křiku. Cosi o buznách? Kde jsou buzny, tam musí být i on! Vydal se tedy tím směrem. Prostředí tu bylo zvláštní, vzduch nabitý čímsi jiným a magie selhávala. Malé kapičky mlhy ho mátly. Nešel dovnitř, zastavil se kousek za vlkem, který zrovna strkal čumák do mlhy. Poznal ho, byl to ten sráč, co mu naplival za krk.
Wind Theif
Ten pokaždý stejně magický okamžik, ono temné a záhadné vcházení do té husté nepřirozené mlhy, která za sebou skýtá úplně jiný svět najednou narušil můj starý přítel. Bylo mi divné, že jsem si ho nevšiml už dřív, ale kdo by byl v téhle situaci ostražitý? Neměli být všichni dávno pryč? Má tu nějaký tajný plány? Jde si pro nesmrtelnost? Je na Kahallieho straně? O ničem neví? Nebo je prostě jenom divnej? Samozřejmě jsem neměl čas nad tím bádat moc dlouho, proto jsem se smířil s nejjednodušším a nejpravděpodobnějším vysvětlením. Samozřejmě, že byl divnej. Po cvhilce váhání vycuknu čumák i přední tlapu z mlhy a pomalu k němu otočím hlavu. "Tebe jsem nemyslel" prohodím, zatímco se k němu váhavě a pomalinku otáčím celým tělem. Jsem trošku vyhozený z míry. Nečekal jsem, že dnes potkám někoho tak... hmatatelnýho.
Kaydar
"Chci tu buznu, za kterou jdeš. Je pěknej?" zeptal se okamžitě.
Wind Theif
"No... pěknej... což vo to... pěknej by i byl..." zamyslím se nad jeho otázkou až nesmyslně vážně. "Ale na můj vkus moc průhlednej."
Kaydar
"Ahh, to je ta plovoucí nehmotná buzna, co?" dojde mu. Mlha mu velmi připomíná cosi, ne úplně vůni, jako spíš dojem, který se vznášel i kolem toho boha, co jednou potkal.
Wind Theif
"Jo..." kývnu smířeně. "To je tahle buzna. Jdeš taky?" Nadhodím, aniž bych přesně znal důvod pozvání a začnu se otáčet zpátky k mlze.
Kaydar
"Jasně, lepší nehmotná buzna v hrsti než hmotná buzna někde... někde jinde. Nebo tak něco," řekne trochu zmateně. "Jen doufám, že když už, tak má i nějaký hmotný části." S tím se vydá za starým vlkem a k mlze.
Wind Theif
"Má hafo hmotnejch částí, to mi věř." Poznamenám a pomalu se ponořím do husté mlhy. Ale už v tu chvíli něco nesedí. Něco je tu jinak. Smrdí to tu... normálností. Nejistě a pomalu kráčím dál, zatímco se pokouším ignorovat, všechny ty zmatené pocity, co mi teď matou hlavu. Jsem v nepřirozeně hustý mlze, kde bych sotva viděl Kaydara, kdybych se vůbec otáčel. V tý mlze, která nemá sebemenší důvod, aby tu byla. Co jako víc chci? Odkdy tohle není dostatečně divný? To jsem už vybíravej i na divnost a nepohodlí?
Ale ať jsem se snažil své pocity umlčet jakkoliv, něco tu vážně nesedělo. Bylo tu až moc pohodlně. Něco shnilého zmizelo ze vzduchu. A já zatím nedokázal identifikovat, co přesně to je. A tak jsem jen pomalinku našlapoval dál. "... prostě drž hubu a krok. Kurva... hubu... a krok..." brblal jsem si, zatímco jsem ostražitě zkoumal zdroj oné podivné... normálnosti. Bezvýsledně.
Kaydar
"Hmm, no tak to si dám říct," spokojeně mlaskne a vydá se za ním do mlhy. Trochu ho rozčiluje, že mlha zhoršuje účinnost jeho magie a skoro nic nevidí. Orientuje se tedy sluchem a především sleduje špičku šedákova ocasu. Nerad by se ztratil.
Wind Theif
"Hej, Kayi." neudržím se po chvíli.
Kaydar
"Hmmmf?" zamručí.
Wind Theif
"Cejtíš to?"
Kaydar
"Cejtim tvoje prdy, jestli myslíš tohle."
Wind Theif
"Ne, tohle nemyslím, voe. Myslím ostatní." řeknu a ostražitě se rozhlédnu. "Nikdo nás nesleduje." řeknu neklidně. Skoro až podrážděně.
Kaydar
"No jo, to mě mrzí. Dneska mám vážně pěknou hebkou a lesklou srst." řekne a pak dodá, na vysvětlenou: "Totiž, koupal jsem se."
Wind Theif
"... to je pěkný." odvětím po chvíli nepřítomně, zatímco dál podezíravě ťapám po údolí. "Vidíš ty stromy? I těm jsme dneska úplně u prdele." Řeknu zamyšleně Kayovi, který pravděpodobně ani nevidí strom, u kterého teď stojím. To mě ale vůbec nezajímá. Příroda je nesoustředěná. Jakoby údolí bylo prostě místo v mlze. Což konec konců vždycky, bylo, ale... kurva!
Můj paranoidní tok myšlenek konečně přerušil hmatatelný důkaz. Našel jsem včelu. Docela velkou, zmatenou včelu. Bzučela... a létala... což bylo obojí v pořádku, ale na tom jejím letu mi něco nesedělo. Létala totiž dokola. Tvořila naprosto čistou a pravidelnou kružnici. Pořád dokola. "Co to děláš, ty tupá krávo? A... proč, proboha?" Kladu jí vědecké otázky, ale odpovědi se nedočkávám. Jediná její reakce je ona pravidelná kružnice. ,,Hej!" okřiknu Kaye. "Pojď sem! Úplně sem!"
Kaydar
"Hmmmf," mručí a sune se k němu. Mlha ho čím dál tím víc deptá a už chce potkat toho nehmotnýho s hmotnejma částma. Trošku si zalaškovat. Poznat něco novýho.
Když se dosune až k Windovi, zjistí, že cosi rozráží mlhu v pravidelné kružnici. "Cotokurvavolepiči, proč to dělá??" podrážděně se zeptá. Nemá rád nelogicky se chovající tvory.
Wind Theif
"Přesně, kurva"
Kaydar
Sleduje dráhu letu včely s podrážděně nakrčeným čenichem. "Proč." ptá se znovu.
Wind Theif
"Strč jí čumák do dráhy." Vyjde ze mě po několika minutách urputného pozorování tý neskutečně tupý včely.
Kaydar
"Abys mi zas mohl naplivat za krk, co? Strč si ho tam sám."
Wind Theif
"Já nejsem ten, co se tu chce intimně sbližovat s hmotnýma částma. Chceš kousek z něj? Tady ho máš, první z mnoha hmotnejch částí" Odplivnu si pro tentokrát na zem. "Tak? Šup tam s ním. A neříkej, že tě nezajímá , jak ta tupá bzučící vobluda zareaguje."
Kaydar
"No tak takovýhle hmotný části jsem na mysli zrovna neměl," brblal, ale nakonec přeci jen udělal, co mu bylo řečeno a natáhl hlavu do dráhy včely. "Pokud mě bodne, možná tě zabiju."
Wind Theif
Ale nebodla. Pouze do čumáku tvrdě narazila. A zůstala na něm přimáčklá, jakoby se ho aktivně snažila odtlačit a dokončit svojí kružnici. "Hej, to..." přiblížil jsem se k jeho čumáku, abych jí mohl lépe prozkoumat. "Myslím, že je to... divná." konstatuji po chvilce svou nejvýstižnější diagnózu.
Kaydar
"Hmf," zafuněl, snažíc se zaostřit na tu věc z bezprostřední blízkosti. Bál se, že kdyby otevřel tlamu, aby něco řekl, omylem by jí spolkl. Stále čekal, jestli třeba včela neznormální a neodletí hledat nějaký kytičky.
Wind Theif
Ale neodletěla. Stále tlačila do Kayova čumáku. Cítil jsem se naprosto bezmocně. Tohle byla nepochybně jedna z Reklanových částí. Proč by soustřeďoval energii k tomu, aby dělal tohle? Nebo to byla její svobodná vůle? Snad. To by bylo konec konců mnohem uspokojivější vysvětlení. Dementní včela je vždycky lepší možnost, než bůh, který cíleně dělá... tohle. Z přemýšlení mne vytrhla až třínohá bezpachá srna, která přihopkala až k nám, narazila do mě, odtlačila mne z cesty a bez sebemenšího zaváhání pokračovala v cestě. "Já... jsem tak zmatenej..." prohlásím bezradně, zatímco se vracím na místo, kde jsem stál, než mne odsunula srna.
Kaydar
Když zacítil pohyb vedle sebe, dal čumák zpět a nechal včelu, aby pokračovala v letu. Díval se za třínohou srnou a pak pohlédl na Winda. "Ničemu nerozumim," přiznal odevzdaně. "Kde je ta nehmotná buzna?"
Wind Theif
"Těžko říct... touhle dobou už přichází sám..." přiznám smutně.
"Hej, kokote! Pojď sem, kurva! Mám věci na probrání!" ale nešel.
"Myslím, že musíme hlouběji." řeknu po chvíli a pokouším se u toho znít rozhodně. Ale nejsem. Ani nevím, jestli tu doopravdy je. A jestli jo... chci s ním pořád mluvit? "Víš, Reky..." pronesu potichu po délší době ticha. "Tohle je vážný..." promlouvám dál po mé cestě mlhou do neznáma. "Vím, že všechno mě slyší... a jsem ochotnej odříkat tu tvojí zkurvenou říkanku, když mi kurva odpovíš." nevěřím svým vlastním slovům. To už jsem doopravdy tak bezradný? Asi jsem. Ale ještě děsivější, než to, co jsem teď řekl, byl fakt, že ani na tohle jsem nedostal odpověď.
Musel jsem jít dál. Protože nic lepšího jsem v ruce neměl. Ale po tomhle? Jaká je šance, že ho tu najdu? Existuje ještě vůbec? A o co mu může jít, když pohrdá tím jediným, o co mu v životě šlo? O včelí kružnice? Protože ty nám s Kahalliem moc nepomůžou. Teda... nejspíš.
Kaydar
Wind vypadal rozladěně a Kaydar, jelikož nevěděl co jiného, prostě se táhl za ním. Rozhlížel se v zamlžené temnotě a neviděl nic. "Tyhlecty zábavy," zabručel si pro sebe. Chtěl zpátky do teplé suché jeskyně pana alfy.
Takhle to šlo ještě dlouho. Ale tím se zabývat nemusíme. Důležité je jen to, že nakonec našli toho, kterého hledali. Nebo alespoň toho, kterého hledal pajdavý šedák.
Mlha v jeho okolí byla postupně řidčí a řidčí. A přímu u něj snad nebyla už vůbec žádná. Proto ho viděli už podstatně délší vzdálenosti. Na dobrých 15 metrů už o tom nebylo pochyb. Ale u čeho to jen stál? Oh, ano. U kostry. Jeden z našich příchozích už touhle dobou mohl tušit, že nepříjemné bloudění v chladné mlze dnes nebude ta nejhorší část. Jelikož už pravděpodobně tušil, komu kostra patří.
Šedák na tom byl s vědomostmi o něco hůř. Přesto mu ale nestačilo uniknout, že mlha se rozpíná daleko od kostry, ne od jeho nehmotného přítele.
A ten třetí? Ten jen stál. A zíral na kostru. Jak dlouho to už mohlo takhle probíhat? Jistě, můžeme si říct, že jsme u toho nebyli. Tudíž se na ní může dívat jen třeba pouhých několik minut. Ale jak možná tušíte, tento proces se nevyplatí počítat v minutách, či hodinách. Dokonce ani ve dnech. Dělá to už měsíce.
Wind Theif
"Reky...?" žačnu opatrně, jelikož to shnilé, co chybělo ve vzduchu už se konečně dostavilo. Neměl jsem dobrý pocit. Nevěděl jsem, co je ta kostra, ale vyzařovalo z ní cosi přímo zlého. Podobně jako z Kahallieho, jen mnohem... chladnější. Byl to už třetí jiný element zla, který se mísil do situace. Kahallieho zlo je krvelačné a trýznivé... ale přeci v jistém smyslu přímočařejší, než zbylé dva typy, se kterými jsem se měl potýkat. Reklanovo zlo není zlo. Je to omezení na svobodě. Je to nekonečná dominance a jistý druh ponížení, který však nemusí být nepříjemný, když se s ním daná osoba dokáže smířit. Ale tohle? Co mohlo být tohle? Byl jsem od té kostry tak daleko... a přeci jsem to cítil... chlad. A smrt. Třeba to ani nesouviselo s kostrou, třeba jen nastal můj čas. Ale stejně jsem si to nedokázal s onou kostrou přestat spojovat. A Reklan neodpovídal. "Hej." zkusil jsem znovu. Ale ani se nehnul. A tak jsem udělal to samé, co jsem opakoval celou tu dlouho cestu sem. Začal jsem pajdat blíž k němu. K němu a k té odporné, zatracené věci.
Kaydar
Cosi mu přelétlo přes čumák. Jakmile uviděl Reklana se zlověstnou auru vysílající kostrou, předběhl Winda, doběhl k Reklanovi, stoupl si vedle něj a taky začal zírat na kostru. Když to tady pána Boha tolik zajímalo, určitě v tom přeci něco bude. Bude mít nějakou vidinu? Vnuknutí? Náhlé prozření? Náhlou nehmotnost? Sex s Reklanem? Chtěl to, ať to bylo cokoliv.
Reklan
Až náhlý příchod vetřelce k mé trofeji mne vytrhl z mého dlouhého zamyšlení. "Co tu chcete?" Otočil jsem se k oběma podrážděně a netrpělivě jsem švihl ocasem. Nevím jak dlouho jsem mohl tu věc zkoumat, ale ať už to bylo jakkoli dlouho, nestačilo to. Konečně jsem se někam dostával. Možná pouze ke svému šílenství, možná prostě nejsem schopen celý koncept pojmout, ani pochopit, ale pokud toho doopravdy nejsem schopen, pak jsem hovno bůh. A jestli je to pravda, pak jsem ta vůbec nejzbytečnější existence, přičemž i o mé zatracené existenci se dá pořád pochybovat. Chtěl jsem vědět víc. Musel jsem víc. Potřeboval jsem vědět víc! A ty dva šašci mě jen rozptylovali. I přes beznaděj, která minimálně z Winda prosakovala už na míle daleko, byli skoro zanedbatelný impulz oproti té odporné chladné zrůdě, co hořela tím chladným způsobem, zatímco mne sledovala očima, jež nevlastnila. Nedokázal jsem se na ty dva soustředit.
Wind Theif
"Mám problém. A potřebuju tvojí pomoc."
Kaydar
Když Reklanova pozornost ohledně kostry ochabla, usoudil, že už není potřeba tak zírat. Sedl si na zadek a čekal, co se z rozhovoru vyvine.
Reklan: Nemám čas.
WT: Jde o Kahallieho, vole
Reklan: Aha? No... to je nemilé. Ale já nemám čas.
WT: Jak nemáš čas, do prdele?! Celej život, vole, celej život si za mnou dolejzal, jestli nechci s něčím pomoct. Jestli nechci ulevit od tý nohy, jestli nechci poradit ohledně Locki, jestli nechci zjistit, jak dopadli mí sourozenci... a teď, do psí píči, nejseš schopnej mě vyslechnout ohledně hrozby, která může bez větší námahy zničit celý údolí? A to proč? Protože chceš zírat na kouzelnou kostru? S tím běž do prdele!
Reklan: Zničí údolí? Tak ať, zas tak široký území to není, Winde. Pokud už jste si tak jistý, že přijde, můžete prostě odejít. Jak ho znám, nebude se přesouvat zas tak daleko. Pomohl bych vám, ale nemůžu plýtvat síly na Kahalliem, když mám přímo před sebou něco... takovýhleho...
WT_: Jsou to kosti.
Reklan: Nědělej, že to necítíš. Krom toho, vnímáš ani ne tisícinu energie, která prosakuje ke mně, když se nesoustředím. A je to zvláštnější, než si myslíš. Části... toho se dají ovládat. Ještě to nedokážu, ale řeknu ti, co ano. Čas od času se mi povede se spojit s tím, komu ta kostra patří. Je naživu. A co víc, někdy se ozývá z jiných míst. Daleko, daleko odsud, nepochybně jsou to všechno jiné světy. Ale většinu času je na místě, kde se s ním přes vlastní bolest nedokážu spojit. Vidíš tohle?
Dořekne a zvedne k šedákovi zdeformovanou ohořelou přední tlapu. "Tyhle věci se mi nestávají. Já nejsem hmotnej, rozumíš mi? Ta věc nechce, abych se k ní přibližoval... pálí mě. Ledem."
"Ztrácím s tebou čas." Přerušil ho šedák, který navzdory energii, kterou kostře doopravdy nemohl odepřít nehodlal přijmout jediné další slovo ohledně její hrozby.
Kaydar
Dál zírá z jednoho na druhého. Děje se tu něco, čemu očividně nerozumí. Mimo to mu dochází, že sex z toho nekouká a vlastně vůbec neví, k čemu se to dostal.
Už už se stařec chystal odejít, když v tom se náhle kostra zachvěla. Mlha kolem ní se na pár vteřin stáhla zpátky, ale poté se zas prudce odvalila od kostry. Šedákovi v tu chvíli neušlo, že ocas kostry se pohnul o dobrých pár centimetrů dolů, ani ře kostra jemně pootevřela ústa.
Wind Theif:
"Dobře, tohle bylo... efektní." přiznám po chvilce, ve snaze zekrýt své leknutí. Nechápal jsem, že mě tu vůbec něco překvapuje. "Takže... co se to teď stalo?"
Reklan:
"To ten vlk... je to mnohem složitější, než si myslíš, Winde. Ono ozývání, co jsem už zmínil... není to jenom z jinejch míst, je to..." odmlčím se ve snaze potichu zformulovat větu, která bude aspoň zdánlivě uvěřitelná a zároveň bude dávat smysl. "Mluvil o tom." Začnu znovu. "Když jsme se spojili, snažil se mi to popsat. Vždycky jsou to jen výkřiky do tmy, páč se v jiném tělě neudrží dost dlouho, ale snaží se mi to popsat... domnívám se, že dokáže nějakým způsobem přemístit duši. Vyměnit duše z těla do těla... a teď tu nemluvím jen o tom, co mi říká, tolik informací bych z něj za tak krátký čas nedostal. Mluvím o místech, ze terých se s ním spojuji a o tom, že kurva cítím, že jsem sám v jiném těle! Jelikož jeho pravé tělo... tedy tohle... a jeho pravá duše, je na místě tak chůadném... a přitom celém v plamenech."
Kaydar
Dál sedí a čumí. Pak si začne zkoumat srst mezi prsty. Už ho několik dní znepokojuje, jak moc má chlupaté nohy.
Wind Theif:
"Nechytám se. A nevím, jestli chci. Heleďse, todle všechno je zajímavý, ale jestli mi nepomůžeš, ztrácím tu čas. Mám dceru, Reky. Neopustí údolí, dokud ho neopustím já. A já sotva stihnu cokoliv opustit. Kolikrát mám opakovat, že jsem tě nikdy o nic nežádal, kurva už_"
Reklan:
"A kolikrát mám kurva už opakovat, že tohle je s Kahalliem nesrovnatelný? Bojíš se o dceru? Roztomilý. Já se bojím o tenhle svět, zatraceně. Chceš radu? Uteč. Ne před Kahalliem, ale před tímhle. Nebo potřebuješ nejdřív nějaký fanitický příběhy, abys mě konečně začal brát vážně?! To já tu ztrácím čas s tebou! Čas mnohem důležitější, než je ten tvůj! Koukněte se na sebe. Polochcíplá troska a sedící autista." nechám se decentně unést, ale rychle se vrátím k původní myšlence. "Za normálních okolností bych ti pomohl, příteli. Ale tohle není normální okolnost. A já sám jsem nyní v ohrožení. Chceš radu? Já vidím možnosti jen dvě. Buď odejdi, za smečkou a ještě dál... a modli se, že tě... tohle." otočil hlavu zpátky ke stále aktivní kostře, která za celou dobu jejich rozhovoru nepřestala nepravidelně kmitat konečkem ocasu. "... tohle nedostane." polkl konec věty. "Nebo tu zůstaň. A pomož mi zjistit, co je ta mrazivě odporná všc zač. Ocením každý mozek navíc. Tak či tak se rozhodni rychle. Protože na zbytek nemám čas, sílu, náladu ani prostor."
Kaydar
Jak si tak zkoumal srst mezi prstama a ohrnoval nad ní čumák, rozhodl se, že chlupy vytrhá. Zvedl tlapu a začal zuby trhat chlupy. Když ale Reklan zvýšil hlas, vytrhlo ho to ze soustředění, lekl se a cvakl zuby vedle. Tlapou mu projela bolest. Chvíli se jen šklebil, než mu došlo, že tlapu stále tiskne zuby, což bolesti nijak neulevilo. Pustil ji tedy a došlápl na zem. V puse měl krev. Zamlaskal a pohlédl na vlky. "Už jste dořešili kostíka?" zeptal se s trochu hloupým výrazem a udělal dva váhavé kroky blíž, přičemž zanechával otisk krve. Zaujalo ho, že se kostra lehce hýbe.
Wind Theif
Už už se chystal stařec odpovědět, ale ještě dřív, než svou odpovědí stihl prozradit své rozpaky a nejistotu, dopadla kapička Kayovi krve na onoho zlověstného "kostíka". Někdo si možná říkáte, ale proč je tohle důležité? Někdo možná dokonce tuší. A někoho to možná vůbec nezajímá. I to je přeci možnost. Pravda je taková, že vám to já - autorka tohoto textu a zárověň vypravěč příští herní akce - prostě neřeknu. I to je TOTIŽ možnost. Krom mé nezávislosti a radosti ze zneužívání svých adminských práv můžete vinit také Erlend Loa. Lecos mě o těchto možnostech naučil.
Stačí teď tedy pouze dodat, že minimálně Wind Theif a Reklan údolí teď rozhodně opouštět nehodlají. Ale mají tedy nějaký plán? A jak v tom celém fuguruje Kaydar? A kostra? A Reklan? A Wind Theif? A Kahallie? A kdy teda bude ta herní akce?? To všechno se někdy dozvíte.
Akt II: Rodina
Komentáře
Okomentovat