HA 07, Akt III: Bohové
Akt I: Kostra
Akt II: Rodina
Akt III: Bohové
27.11.2019
Avicii
”Hej, doprdele, co jsem si to jenom myslela?” zavrčí frustrovaně vlčice a prudce švihne ocasem do strany.
Otočila se, pohled zabodnutý do svého společníka, ”Jak mám jako,” opět zavrčí a pohodí hlavou, ”jak je mám jako přivolat?” zeptá se Tima, i když sama věděla, že jí tvor neodpoví.
Tim nešťastně zapískal a svěsil uši, ”Jo, sakra, takhle se cítím taky.” vzdychne.
Vlčice svěsí hlavu a stáhne uši k lebce, ”Jak jsem mohla být tak naivní?” zašeptá, ”Co jsem si jako myslela? Že zavolám jejich jména a oni se magicky objeví, jenom protože je nějakej nikdo zavolal? Co bych vůbec jako měla říct? Hej nechce se mnou na kafe a pak jít zabít Kahallieho?” zavrčí potřetí, slzy se jí nahrnuly do očí, ”Nechci- Nechci zklamat tátu,” zašeptá, ”nechci se prát s nějakým debílkem, co se rozhodnul, že tohle všechno patří jemu,” odmlčí se, ”co si vůbec ten kretén myslí? Že jako- že si řekne-“ vlčice nahlas zavrčí, hluboký zvuk, který vyprodukovala zanechal podrážděnou sliznici a Avicii zavřela oči, slzy z frustrace už nezadržovala, ”jsem jenom neznámé vlče, Time, jak mám tohle zvládnout?”
Tvor se k Avicii přiblíží a přitulí se hlavou k její tváři. Vydával nízký, skoro až neslyšitelný zvuk podobný vrnění, Avicii netušila, zda to byl styl komunikace, nebo se jí snažil pouze uklidnit.
Po několika tichých minutách zvedla vlčice hlavu k neby, ”Jestli-“ polkla na sucho, ”Jestli je tu někdo z bohů, kteří mě vidí a poslouchají mě,” stáhne uši k lebce, ”prosím, moc vás prosím, objevte se, dejte mi nějakou známku toho, že tu jste, protože zrovna teď vás potřebuji,” odmlčí se, ”a ne jenom já, ale celý Xikurat,”
”prosím.”
Zamyslí se na staré vyprávění Winter a pak promluví znovu, ”Gomer?” zašeptá tiše, možná příliš tiše, ”Tyre? Druste? Acantho? Polyhymnio? Telesphorose?” šeptá dále, přitom nespouští oči z nebe, ”Kdokoliv, prosím.”
Tyr:
Hmm dnes tu máme teda deň. pomyslel som si znudene, keď som začul svoje meno. Veselo som sa usmial, pretože moje meno vyslovila vlčica. Zmenil som sa na blesk a objavil sa pri nej. Bolo to vĺča, ktoré bolo zaujímavo sfarbené. Bielo šeda so zelenou. Jej oči boli ešte viac zaujímavé. ,,Zdravícko kráska." usmial som sa na ňu a premeral si ju pohľadom. ,,Po čom tvoje srdce túži, že si povedala moje meno zlatíčko?" dodal som a prechádzal som okolo nej. ,,Už ti povedal niekto, že máš až príliž krásne očká na to aby si bola smutná?" Žmurkol som na ňu a ľahol som si oproti nej. Tak aby som mal na ňu čo najlepší výhľad. Je síce mladá ale hezká. pomyslel som si a ďalej sledoval vlčicu.
Drust
Pálil malé místečko, kde bylo i před zimou až příliš moc trávy. Ačkoli tam bylo jen listí. Moc se nudil, no když se ozvalo jméno nejen jeho, poskočil radostí. Někdo potřebuje jeho pomoc! A taky Tyrovu, Acanthinu, Polyhymniu... A... Telesphora, oklepal se a vyhledal nejbližší oheň. Nebyl tak daleko, ale jednalo se spíš jen o krátkou snahu vyvolat oheň nějakého vyhnance.
Rozhlédl se a sykl na zírajícího vyhnance a klusem se vydal vpřed, s hlavou hrdě vzhůru. "Tyre!" vyštěkl překvapeně a nebál se do ležícího Tyra strčit tlapkou (což taky udělal). "Udělám cokoliv co pomůže tobě a Xikuratu," pronesl a postavil se vedle Tyra, hledíc na mladou vlčici. Následně nenápadně zapálil ohýnek pod Tyrovou zadní tlapkou. "Ooo! Dávej si pozor drahá, Tyrovi..." odmlčel se a krátce pohlédl na spoluboha. "balící techniky, jsou poněkud nápadné až se ti může zdát, že nic hloupějšího není," zazubil se, no jinak se snažil působit důležitě a vážně.
Avicii
Vlčice stáhla uši k lebce, nepředpokládala, že jí někdo na tu ubohou prosbu odpoví, ale když Tim, který předtím tiše ležel Avicii na zádech, začal vrčet, věděla, že někdo, nebo něco ji přeci jenom vyslechlo.
Otočila se a než byla schopna cokoliv ze sebe dostat, tak se zarazila při pohledu na Tyra.
Tyr.
Bůh blesků.
Oni ji vyslechl! Uslyšel ji!
Vlčice nadšeně otevřela tlamu a zamávala ocasem. Chtěla mu odpovědět, ale v tu se objevil druhý bůh.
Druhý. Chápete to?
Drust. Bůh ohně.
Tohle snad není možné..
Avicii několikrát zakopla o svá slova, než ze sebe konečně něco dostala, ”Tyre! Druste! Já- děkuji!”
”Ono- já- Xikurat a- a Kahallie-“ mladé vlče se nemohlo rozmyslet, co jim říct dřív, kde jenom začít, když sama nevěděla celý příběh?
Tyr:
Pohľad na vlčicu bol roztomilý. To ako bola prekvapená a v rozpakoch. No nie je zlatá keď sa k tomu ešte aj zakok... Počkať. ,,Heh. Asi som zle počul ale fakt si povedala Kahallie?" nedalo mi a opýtal som sa vlčici. Pozrel som na Drusta. Pohľadom som ho až prosil. Že nevyslovila to meno. ,,Zlatíčko no tak. Potrebuješ sa uvoľniť. Trošku prejsť na iné myšlienky." povedal som starostlivo. ,,Chce to niekam vypadnúť. Niekam kde budeš mať pokoj." dodal som snažiac zmeniť tému. ,,Hmm napríklad niekam kde je teplo."
Pozrel som sa na Drusta. Doprdele pomôž mi nech nerieši JEHO?
Drust
Usmíval se, krásně než řekla to slovo. S Tyrem se na sebe podívali. "Srdíčko! Ano! Tyr má pravdu, jsi jen unavená, vezmeme tě k nám do ráje!" rozpačitě se usmál a vykuleně se podíval na staršího Tyra. Aneb te´d budou vždy při sobě! "Budeme tě opečovávat, zdáš se být nemocná kotě!" dodal.
Avicii
Avicii se zamračila při vyjeveném výrazu obou bohů.
Doprdele. Oni si myslí, že jsem blázen.
”N- NE! Počkejte! Já to myslím vážně! Táta-“ zaskočilo jí, ale než se mohla normálně nadechnout, mluvila dál, ”táta se musel vrátit do údolí Šera, protože tam s Rekym našli nějakou kostru, která je..” panika, panika, panika, ”já nevím, nějak propojená s Kahalliem a nemáme moc času, protože,” zaskočení, kašlání, Vzpamatuj se, Avicii. ”protože Kahallie se blíží a chce všem ublížit a potřebujeme vaši pomoc!” dostala ze sebe.
Vlčice vstala a přistoupila o krok blíže, dávala se pár sekund oddych, nenápadně, ”Potřebujeme ubránit tu kostru před Kahalliem. Táta mluvil o nějaké bariéře,” nadechla se, ”a vlky! Musíme upozornit vlky, aby se drželi v bezpečí.”
Tyr:
Taká pekná a tak tvrdohlavá. ,,Ale prosím ťa kašli na to. Si veľmi bledá. Poď zobereme ťa niekam inam. Môžme ti dať s Drustom hocijajé územie sveta. Nemusíš ani pohnúť tlabkou a môžeš dostať všetko. Nemám pravdu Drust?" predniesol som svoj monológ. Prosím hoci čo len nič s Kahalliem. prosil som si v duchu. Každý vlk aj boh vedel, že zahrávať sa s Kahalliem je sebevražda.
Drust
"Jestli se tvůj táta spřáhl s tím prašivcem Rekym tak smůla! Tvůj táta se totiž s největší pravděpodobností nevrátí, byl ovládnutý "Rekym" a říkal úplné kraviny! Žádný nebezpečí neexistuje, vy nepotřebujete pomoci naší a ano! Tyr mluví pravdu! Protože my dva dokážeme klidně rozdělit nějaký světadíl, můžeme ti jeden dát úplně zdarma! hlavně přestaň mluvit nesmysly," přešel k vlčici a s úsměvem jí položil tlapku na záda a oblízl jí uši. "Notak přece si nebudeme kazit den nějakýma žvástama co tvého tatínka přinutil udělat Reklan," usmál se, ale jakmile vlčice odvrátila pohled vyslal k Tyrovi pohled ve stylu "JSME V PRČICÍCH, POMOC MIIII!".
Avicii
Avicii zavrčela, nikdo neznal jejího tátu tak dobře, jako ona a přesto, že mohla být ráda, že bohové k ní přišli - k ní, sakra! - tak mladá vlčice nesnesla nikoho, bez rozdílu, kdo urážel jejího tátu, ”Neznáte ho! On by mi nelhal. Vlci sami cítili, že se něco blíží, protože jsou evakuovaní v horách! Když to cítícíme mi, musíte přece i vy, ne?”
Avicii se opět zamračila, slyšela jejich zrychlený srdeční tep a cítila jejich paniku, Panebože.
”Vy-“ odstoupila od Drusta, který jí držel v blízkosti, ”vy sami nevíte, co s Kahalliem.” vydechla.
Stáhla uši k lebce a pohled zarazila do země. Co teď?
Co mají teď všichni dělat, když sami bohové nemají ponětí, jak se vypořádat s Kahalliem. Co bude se smečkou? A hlídkou? Jejím tátem? Nemůže o něj jenom tak přijít, když on v ní věří.
Avicii se propadly zadní končetiny a zůstala sedět, co měla teď ona dělat, když v jejich tlapkách sídlí jediná naděje? Není dobrá v přemlouvání, cely svůj život byla s Windem, který byl mnohem lepší v přesvědčování. Co měla ona, mladá neznámá vlčice, udělat?
Věděla, že by se jí hlas třesl, takže mlčela, ale něco přeci dělat musela, ne?
”Mohu dokázat, že mluvím pravdu. Mohu vás dovést k tátovi, který o tomhle všem ví mnohem více a-“ slyšela v uších svůj vlastní rychlí tep, který se prolínal s tepem Tyra a Drusta, Jsme v říti.
Telesphoros:
Mračno na nieslo tesne nad vrcholkami stromov . Jemne pohlcovalo vrcholky stromov a pod ním sa šírila ľadová hmla. Drobné rastliny v okamihu pokryl mráz. Mračno sa hýbalo ťahané hlasom mladej vlčice, ktorá volala jeho pána. Zakrátko sa ocitlo nad dvoma bohmi a vlčicou. Zakrylo svetlo slnka a hmla pod ním pohltila do svojho ľadového vnútra trojicu vlkov. Zem pokryli ľadové kryštáliky mrazu a v jemnom vetre sa hnali snehové vločky. Z hmly a snehom vianým vetrom sa začala vynárať temná silueta vlka. Pomalý pokojný krok vlčieho boja, ktorý vládol ľadu. Keď si myslel, že prišiel dostatočne blízko, zastavil sa. Hmla so snehom a mračnom zmizli rovnako rýchlo, ako sa objavili. Ignoroval Drusta a Tyra. Uprel ľadový pohľad na to malé vĺča.
Tyr
Pozrel som sa na vlčicu. Bolo mi jej priam ľúto a bol by som pre ňu spolu s Drustom urobili všetko na čo hy len pomyslela ale každý vedel, že Kahalliemu sa pliesť do cesty je fakt zlý nápad ešte aby tomu nebolo málo prišiel aj Telesphoros. Okay toto onedlho bude ako zlé rodinné stretnutie. pomyslel som si.
,,Si si istá, že netúžiš po niečom lepšom?" opýtal som sa s nádejou, že by si si to čo nám povedala rozmyslela. ,,Pamätaj môžme ti dať všetko."
Drust
"Holka s ním to není tak jednoduchý!" zabručel. Když se však objevila temná postava. Leknutím uskočil, neměl v plánu se zdržovat v jeho blízkosti. "Je dobrý nápad věřit Reklanovi?" pronesl tak do vzduchu a už si přál aby zmizel. Nechtěl tu být s ním! "Ale naše nabídla stále platí," postavil se a hrdě se na ní podíval. Možná z toho ještě vycouvají jako vítězové?
Avicii
Vlčice se otočila na Tyra. Touží po něčem jiném? Vlastně ano, touží.
Chtěla být zpátky malá. S mámou a tátou a sourozenci. Bez pomyšlení na nějakého debila, kterému ruplo v bedně a chtěl si nechat území pro sebe, aby si ho mohl obcházet a... co vlastně Kahallie chtěl dělat s územím? Co chtěl tenhle intergalaktický freťák s Xikuratem?
Stáhla uši k hlavě a v tu si všimla zmrzající země, Co?
Zvedla hlavu a stála tváři v tvář s Telesphorosem.
Mladé vlče couvlo o kousek a když slyšela zrychlené bušení srdce Drusta, začala cítit a slyšet i vlastní tlukot srdce, Víc bohů znamená víc možností, ne? Pokud mi uvěří teda.
”Já..” vydechla Avicii a stáhla uši k hlavě.
”Závisí na tom život všech ve smečce a hlídce,” otočila se na Tyra, ”jsou tam bezbranná vlčata, která nemají nic společného s úmyslem Kahallieho,” pohledem sjela na Telesphorose, ”jejich rodiče nemají ani pomyšlení o tom, že je jejich rodina v nebezpečí,” pokračovala, ”já vím, že nejsem nikdo z vyšší mocí, ba ani smečka o mně snad neví,” prosebně se otočila na Drusta, který stál vedle ní, ”a já vím, že ne každý ve vás všechny věří, ale teď potřebujeme vaši pomoc, protože sami to nezvládneme a když spojíme svoje síly, tak máme šanci porazit Kahallieho, který nás chce bezdůvodně zničit.” domluvila a opět si všechny prosebně prohlédla.
Nemohla zklamat, nemohla se na všechny vykašlat, i když mohla.
Její táta potřebuje její pomoc a očividně mu z nějaké části musí záležet na smečce a hlídce.
Telesphoros:
Mlčky som si vypočul frašku, kvôli ktorej ma niekto volal. Pozrel som sa na tú malú vlčicu s chladným pokojom v očiach. ,,Všetko smrteľné musí umrieť. Zaťahuješ bohov do vaších problémov a ako dôvod použiješ, že všetci umrú? Všetci umriete. Je to prirodzené. Vaše krehké životy môžu skončiť kedykoľvek. Rok, mesiac, týždeň alebo deň. Smrť si pre vás príde kedykoľvek. Prečo by sme sa mali namáhať len kvôli tomu, že sa bojíte smrti?" prehovoril som ľadovým hlasom. Môj výraz sa zmenil na zmesicu výsmechu a znechutenia pri pohľade na oboch hlupákov, ktorý sa stali bohmi. ,,Mohol som si myslieť, že pre pekné oči vlčice urobíte všeličo. Som zvedavý koľko večnosti musí pomimúť, aby ste sa začali chovať ako bohovia a nie nadržané prasce?" spýtal som sa o poznateľne chladnejšie.
Tyr:
Prešiel mi mráz po chrbte a zavrčal som na Telesphorosa. Ten krerén Telesphoros má v niečom pravdu. pomyslel som si. ,,Veríme tomu čo nám hovoríš ale Kahallie je Kahallie. S ním nechcem mať nič spoločného." povedal som a smutne si vzdychol. ,,Keď nevieš pomôcť im, pomôž aspoň sebe. Ja a Drust ti môžme poskytnúť takú opateru, kde nikde inde nedostaneš." snažil som sa ju stále presviedčať, nech sa na to vykašle. ,,Podľa mňa by aj tvoj otec chcel aby si bola v poriadku a v bezpeči." dodal som s nádejou. Vedel som, že hrať na city je dosť hnusné ale lepšie ako riešiť jeho. Telesphorosove blbé poznámky som ignoroval.
Drust
"Co když Kahallie pak půjde i po nás? Nebude nikdo kdo by v nás věřil, ale budou na jeho straně," pronesl velice potichu Drust svojí myšlenku, bál se Telesphora, bál se, že tohle bude jeho poslední chvilka. Chtěl jí pomoct, ale nesměla zapomenout s kým mluví. Ale i tak musel uznat, že Telesphor má v něčem pravdu a Drust se před ním choval jako zpráskaný pes. "Ale rozhodně si nemyslím, že je dobrý nápad se pustit do pletek s ním," pronesl o něco nahlas a doufal, že po něm každou chvilkou neskočí jeho otec. Beztak je to tvoje chyba, že existuju, jsem bůh a ty už to nezměníš pomyslel si posměšně.
Avicii
Avicii se zamračila a v ně ní se rozpoutal oheň. Možná to bylo vlivem jejího elementu, který (ne úplně dobře) ovládala, ale najednou její měřítko zlosti a odvahy přeskočila všechny míry, díky teplu sálající z vně ní.
Předtím bojácná vlčice se vlivem adrenalinu sebrala a přistoupila blíže k Telesphorosovi, ”Jenom díky smečce a hlídce vůbec existujete,” promluvila tiše, ”co se s vámi všemi asi stane, až tu nebude ani smečka, ani hlídka? Nikdo věřící? Až Kahallie nebude mít dost vlčích krve a půjde po vás všech?” zavrčela tiše.
O půl kroku se opět posunula dopředu, ”Celá vaše existence je postavena na tom, že ve vás někdo věří. Vlci na vás spoléhají celý jejich život, jsou k vám odhodlaní a nikdy by se k vám neotočili zády, protože ve vás věří!”
”Věří, že je dokážete zachránit z toho nejhoršího, protože jste bohové! Bytosti o tolik silnější, že si to nikdo nedokáže představit, ale jakmile se objeví něco, někdo a trochu vám dýchne za krk, tak se obrátíte všem zády a utečete se staženým ocasem mezi nohama?” zamračila se vlčice a zavrtěla nevěříčně hlavou.
”To jste všechny ty roky jenom říkali a předstírali, že jste opravdu bohové připraveni pomoct, ale jakmile se objeví Kaháč na šálek čaje, tak máte zavřeno a stěhujete se?” Vlčice věděla, že si těmihle řeči moc nepomůže, každopádně její filtr mezi mozkem a tlamou byl vlastně neexistující díky výchově Winda.
Avicii se otočila na Tyra, ”Ano, táta chtěl, abych byla v bezpečí, ale nemůžu nechat na pospas jeho a hlídku nebo smečku,” odmlčela se, ”rodina se nenechává ve štychu.” dodala.
Podívala se po očku na Drusta a doufala, že mu pohledem přidá trochu odvahy, Božíčku, jak naivní, malá neznáma vlčice se snaží dodat odvahu bohovy. Zakroutila hlavou a pohled zpátky vrátila na Telesphorosa.
Telesphoros
Hľadel som pokojne do očí vlčice. Keď skončila so svojím predstavením, tak bol čas na to moje. V zlomku sekundy zo zeme vyrazil ľad, ktorý liezol po tele malej vlčice, až kým ju nepokryl až po krk. Prišiel som ku nej a stále sa jej díval do očí. ,,Nie ste jediný vlci na svete, ktorý v nás veria. Nemýľ si drzosť s odvahou." prehovoril som chladne. V hlave sa mi vynorila spomienka na hnedého zamračeného vlka, ktorému som povedal niečo podobné ak nie to isté. Otočil som sa ku vlčici chrbtom. Znechutene som sa pozrel na Drusta a Tyra. Acantha mala pravdu o týchto dvoch. pomyslel som si to nerád. Urobil som pár krokov a otočil som sa k tej vlčici. Posadil som sa. Ja som svoje rozhodnutie spravil ešte skôr, ako si ma zavolala." prehovoril som s ľadovým pokojom v hlase. Pri konci posledného slova ľad vypraskal a zmenil sa v sneh, ktorý sa rozsypal okolo vlčice. Ešte raz sa ťa spýtam, prečo by sme ti mali pomôcť? Odpovedaj s rozhvahou." prehovoril som pokojne.
Tyr:
Sledoval som rozhorčenú vlčicu. Zdvihol som jedno obočie. Odvahu teda má. pomyslel som si. Tie prirovnania sú mi povedomé. pomyslel som si s miernym úsmevom. Reakcia Telesphora bola rovnako prehnaná ako tej vlčici. Povzdychol som si. ,,Telesphor má pravdu. Nie ste jediný vlci na svete na to nezabúdaj." sadol som si a pozrel na vlčicu. ,,Oproti celému svetu ste len zrnká piesku. A pamätaj, že nie ste jediný vlci, ktorý potrebujú pomoc, takže argument, preto lebo chcem, ti tu moc neobstojí. Hlavne keď chceš pomôcť s Kahalliem." povedal som chladne. Sám som dobre vedel, že inokedy by som sa hneď vrhol do toho pomôcť takejto kráske ale sám som zas vedel, že aj keby tu teraz stála najkrajšia vlčica sveta, tak by to za tie problémy s Kahalliem nestalo.
Drust:
Možná by přemýšlel nad nějakým dalším postupem, kdyby se tu neobjevil ten kretén Telesphoros. Ale takhle? Sotva dokázal přemýšlet nad situací a každé další slovo mu mohlo přinést potenciální potyčku s Telesphorem. A to za cenu té vlčice, nebo hrstky jiných vlků rozhodně nestálo. I když trochu po zapálení Kahallieho toužil. Jak silný mohl být? A jak silný je doopravdy Telesphoros? Co je led proti ohni?
Ještě chvíli váhal, ale nakonec usoudil, že bude i pro dnešek lepší neriskovat. Hodil tedy po vlčici krátký soucitný pohled, ale to bylo vše, co udělal. Jakoby jí chtěl sdělit, že dny takovéhle kuráže teprve přijdou. Ale dnes to nebude.
A s předáním tohoto neverbálního vzkazu zmizel.
Avicii
Avicii věděla, že jakmile jí klapla huba, tak byla v prdeli. Led, který vyrazil ze země jí překvapil, i když s ním mohla počítat podle toho, jak se k Telesphorosovi chovala. Vlče stalo přimrzlé k zemi, ale ani to jí neodradilo od toho, aby se Telesphorosovi nepřestala dívat do očí. Nemohla ukázat, že se ho bojí. Že jí srdce buší až v krku, připravené k tomu, aby vyskočilo a její tělo padlo k zemi jak hadrová panenka. Možná by to bylo i lepší řešení, než tohle.
Než přemlouvat bohy, kteří si z ní mohli tu hadrovou panenku dělat a nikdo jim nic nemohl říct. V tu chvíli si Avicii uvědomila, že i když jí bylo Winter do hlavy navrtáno, že bohové ji vždycky pomohou a nikdy jí neublíží, tak to nebyla úplně pravda. Bohové sice přišli, ale jenom aby si mohli udělat divadlo. A Avicii měla hlavní roli.
Už své rozhodnutí udělal, tak proč tu ještě je? Proč stále čeká na nějakou magickou odpověď, kterou já nemám? Vlčice nasucho polkla, když se led změnil v sníh a Telesphoros seděl před ní.
Ach, jak První Jiskra chtěla svoji jiskru vlepit bohovi do obličeje a mezitím proklínat dále Winter, která jí tuhle legendu, tuhle pohádku, zaryla do mozku.
Vlče stáhlo uši k hlavě a pohlédlo na Tyra.
Jsi jenom zrnko písku, Avicii. Nebylo by lepší prostě... odletět jako onen zrnko ve větru?
Vlčice si olízla pysky, ”A vy si myslíte, že když Kahallie zasáhne nás a všechny nás zničí, tak nebude pokračovat dál?” naklonila jemně hlavu do strany, ”Že nebude chtít víc?”
”Víc moci, víc místa, víc síly, víc obětí, víc strachu?”
Avicii slyšela zvedající se vítr ještě dříve, než k nim došel.
Zamával všemi listy, který po cestě potkal a vlčice přemýšlela, zda tohle bylo možná naposled, co si ten vítr bude moct poslechnout v relativním bezpečí.
Hlavou se otočila na Drusta, která byl necharakteristicky potichu po celou dobu.
Jeho pohled mladé vlčici stačil. Otevřela tlamu, aby ho zastavila, ale on byl již pryč. Odlétl stejně, jako zrnko písku.
Jak mohla Avicii přemluvit bohy, stvoření tak mocné, že oni, jejich miniaturní smečka vlků, skupina hlídkařů a hrstka vyhnanců potřebovali jejich pomoc?
Do očí se jí nahrnuly slzy a ještě pár sekund sledovala místo, kde předtím stál Drust, doufajíc, že se třeba rozmyslí a přeci jenom se objeví, ale marně.
Avicii slzy polkla, ukočírovala si pohled a zpátky se otočila na zbývající dva bohy.. Možná i naposled?
Telesphoros
Znechutene som si odfrkol nad útekom Drusta. Zbabelec. vrátil som svoju pozornosť na vlčicu. ,,Nad niečím podobným nemá zmysel uvažovať, keďže všetci odpoveď poznáme." odpovedal som jej. Bol som prekvapený, že Tyr sa nevyparil rovnako ako Drust. Bol som zvedavý, ako dlho mu to vydrží. Rozhodol som zmeniť otázku. ,, Bohovia, zvyknú plniť želania, ale to tvoje je celkom veľké. Chceš po nás, aby sme bojovali proti inému božstvu a vy budete sedieť a dívať sa na nás? Čo by si nám mohla ponúknúť? "
Tyr
Drust sa nakoniec vyparil a Telesphoros na vlčicu bol dosť tvrdý a hladný. Unavene som si povdychol a z časti neraz dúfal, že sa objaví ešte niekto, kto by bol aspoň trochu milí. Tak som len so súcitným pohľadom pozrel na vlčicu. Ten zmrd mal totiž pravdu. Žiadať bohov aby bojovali proti bohovi je veľmi veľké prianie na vlčicu. To ešte ostrovček plný mäsa by bol len šutrom oproti tomu čo žiadala avšak jej odhodlanie ma zaujalo a ešte viac ma zaujímalo ako veľmi trúfala alebo drzá bude k tomu Telesphorosovi.
Avicii
Vlčice přivřela oči a stáhla uši k hlavě, to si bohové opravdu mysleli, že tenhle boj budou muset dělat samotní? Neříkala jim náhodou Avicii už, že vlci budou pomáhat?
Přešlápla si a olízla si opět pysky, tik, který se jí nepříjemně začal držet, ”Samozřejmě vám budeme pomáhat,” řekla a pohledem skákala z Telesphorosa na Tyra, ”nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že se smečka nebo hlídka schová a bude na vás přihlížet,” pohodila ocasem a couvla o krok, ”smečka i hlídkaři pomohou, ale samotní nemáme nikdy ani trochu šance ho porazit.”
”Nechceme, aby Kahallie zničil víc rodin,” ztišila, ”nikdo si nezaslouží ztratit domov kvůli sobeckému idiotovi, který se rozhodnul, že si bude měřit ego na nás.” zamračila se, ”Jakákoliv pomoc se nám bude hodit,” pohlédla na Tyra, který mluvení přenechal Telesphorosovi, ale Avicii stále čekala, kdy se s jeho názorem ukáže i on, ”nenechám Kahalliemu vzít kus naší země.”
Telesphoros:
Díval som sa hlboko do očí tej nedospelej vlčice. Prekvapene som sa pristihol, ako v myšlienkách ľutujem, že moja dcéra by si z tohto smrteľného vĺčata malo vziať príklad. Nenechal som, aby sa moja tvár pohla čo i len o milimeter. Musel som uznať, aj keď proti svojej vôli, že táto vlčica si zasluhuje jeho uznanie. Aj tak sa ale musí naučiť jednať s bohmi. ,, O akú pomoc teda žiadaš? "
Tyr
Vlčica sa nevzdávala a ďalej nás presviedčala aby sme jej pomohli. Telesphoros bol stále neodbitný. Kto vie, možno by stálo za to jej pomôcť, ale predsa to čo žiadala bolo niečo veľkého. Niečo kde by nestačila pomoc jedného boha. Jednoducho som sa rozhodol, že sa vyparím. Pozrel som sa na ňu, potom na Telesphorosa a nakoniec som zmizol.
Avicii
Takže Telesphoros chce divadlo s červeným kobercem? Fajn.
Avicii se zhluboka nadechla, ustoupila o krok dozadu, pohled zarazila lidovému bohovi do očí a napřímila se, ”Já, Avicii První jiskra, tě a tvé..” odmlčela se a zastříhala ušima, ”kolegy,” dodala, ale znělo to jako otázka, jak mělo sakra vlče pojmenovat skupinu bohů? ”vás,” podívala se i na Tyra, ”prosí o výpomoc při boji proti Kahalliemu.”
”Potřebujeme někoho, kdo bude bránit kostru a někoho, kdo upozorní zbytek vlků toulajících se kolem a zbytek smečky. Táta říkal, že mu Reklam prozradil, že nejbezpečnější je to u té kostry.” dopověděla konečně.
Starší vlče si přešláplo a pokračovalo, ”Smečka i hlídka vám všem bude po boku a budou bojovat, když bude potřeba,” polkla nasucho, ”nevzdáme se.” šeptla. Alespoň doufám, že táta mezitím přemluvil smečku. pomyslela si, ale nedala na sobě nic znát. Nemohla přijít s prázdnou, nemohla nechat ve štychu tátu a všechny ostatní tvory.
Otočila se na znovu prosebně na Tyra, ale ten po ní hodil malý pohled a vypařil se.
Avicii stáhla uši k lebce a hleděla na místo, kde předtím jeden bůh stál, ale místo něj tam už nebylo nic. Zaklapla tlamu a polkla slzy.
Když se teď vzdal i Tyr, bude Telesphoros ochotný vůbec vlčici pomoct?
”Nenech se zabít, bohové jsou svině.” vzpomněla si na větu, co jí řekl táta a o půl kroku ustoupila.
Telesphoros
Pri Reklanovom mene sa mi na tváry objavilo znechutenie. ,,Ten samozvanec sa stále prehlasuje bohom? Možno jeho zdravý rozum a úsudok sa rozložili ako prvé a ono si to neuvedomuje svoju zbytočnú existenciu. " prehovoril som zamyslene. Pozrel som sa na miesto, kde stál Tyr. Neprekvapilo ma to. Vrátil som sa pohľadom na to mláďa. Z oblohy začal padať sneh. Sneženie bolo čoraz zilnejšie. ,, Ako som povedal, svoje rozhodnutie som urobil už dávno. Bol som zvedavý na odhodlanie niekoho, kto sa ma rozhodol privolať. Až príde čas, tak vám prídem na pomoc . Nie skôr ani neskôr. " prehovoril som pokojným chladným hlasom. Sneženie bolo už tak husté, že nebolo vidieť ďalej ako na krok. Zrazu snehové vločky prestali padať a jedinou stopou po mne ostal sneh. Posledná snehová vločka dopadla vlčaťu medzi oči. Až príde čas. ozval sa môj hlas v hlave vlčaťa.
Avicii
Avicii naklonila hlavu na stranu a zastříhala ušima, ”Osobně jsem Reklana nikdy nepotkala, takže..” pověděla tiše a otočila se na místo, kam se díval Telesphoros - místo, kde stál Tyr. Vlčice opět stáhla uši k hlavě a mírně sklonila hlavu. Cítila se zrazena onen bohem a vůbec, i Drustem, který se vypařil předtím. Věděla, že mají jiné věci na práci, ale nemohla se zbavit pocitu zrady. Máma jí přece vždycky říkala, že když hezky poprosí, tak bohové budou ochotní jí pomoct, proč se tedy vypařili?
Při dalších slovech Telesphorose opět obrátila pohled na něj. Sníh jí dráždil a přimhouřila oči, aby si ulevila od krutých vloček.
Poslední slova Telesphorose jí zazněly v hlavě a najednou tam starší vlče stálo samo.
Vydechla zhluboka a otočila se na Tima, ”Zvládla jsem to.”
Akt IV: Rudá hvězda
Akt II: Rodina
Akt III: Bohové
27.11.2019
Avicii
”Hej, doprdele, co jsem si to jenom myslela?” zavrčí frustrovaně vlčice a prudce švihne ocasem do strany.
Otočila se, pohled zabodnutý do svého společníka, ”Jak mám jako,” opět zavrčí a pohodí hlavou, ”jak je mám jako přivolat?” zeptá se Tima, i když sama věděla, že jí tvor neodpoví.
Tim nešťastně zapískal a svěsil uši, ”Jo, sakra, takhle se cítím taky.” vzdychne.
Vlčice svěsí hlavu a stáhne uši k lebce, ”Jak jsem mohla být tak naivní?” zašeptá, ”Co jsem si jako myslela? Že zavolám jejich jména a oni se magicky objeví, jenom protože je nějakej nikdo zavolal? Co bych vůbec jako měla říct? Hej nechce se mnou na kafe a pak jít zabít Kahallieho?” zavrčí potřetí, slzy se jí nahrnuly do očí, ”Nechci- Nechci zklamat tátu,” zašeptá, ”nechci se prát s nějakým debílkem, co se rozhodnul, že tohle všechno patří jemu,” odmlčí se, ”co si vůbec ten kretén myslí? Že jako- že si řekne-“ vlčice nahlas zavrčí, hluboký zvuk, který vyprodukovala zanechal podrážděnou sliznici a Avicii zavřela oči, slzy z frustrace už nezadržovala, ”jsem jenom neznámé vlče, Time, jak mám tohle zvládnout?”
Tvor se k Avicii přiblíží a přitulí se hlavou k její tváři. Vydával nízký, skoro až neslyšitelný zvuk podobný vrnění, Avicii netušila, zda to byl styl komunikace, nebo se jí snažil pouze uklidnit.
Po několika tichých minutách zvedla vlčice hlavu k neby, ”Jestli-“ polkla na sucho, ”Jestli je tu někdo z bohů, kteří mě vidí a poslouchají mě,” stáhne uši k lebce, ”prosím, moc vás prosím, objevte se, dejte mi nějakou známku toho, že tu jste, protože zrovna teď vás potřebuji,” odmlčí se, ”a ne jenom já, ale celý Xikurat,”
”prosím.”
Zamyslí se na staré vyprávění Winter a pak promluví znovu, ”Gomer?” zašeptá tiše, možná příliš tiše, ”Tyre? Druste? Acantho? Polyhymnio? Telesphorose?” šeptá dále, přitom nespouští oči z nebe, ”Kdokoliv, prosím.”
Tyr:
Hmm dnes tu máme teda deň. pomyslel som si znudene, keď som začul svoje meno. Veselo som sa usmial, pretože moje meno vyslovila vlčica. Zmenil som sa na blesk a objavil sa pri nej. Bolo to vĺča, ktoré bolo zaujímavo sfarbené. Bielo šeda so zelenou. Jej oči boli ešte viac zaujímavé. ,,Zdravícko kráska." usmial som sa na ňu a premeral si ju pohľadom. ,,Po čom tvoje srdce túži, že si povedala moje meno zlatíčko?" dodal som a prechádzal som okolo nej. ,,Už ti povedal niekto, že máš až príliž krásne očká na to aby si bola smutná?" Žmurkol som na ňu a ľahol som si oproti nej. Tak aby som mal na ňu čo najlepší výhľad. Je síce mladá ale hezká. pomyslel som si a ďalej sledoval vlčicu.
Drust
Pálil malé místečko, kde bylo i před zimou až příliš moc trávy. Ačkoli tam bylo jen listí. Moc se nudil, no když se ozvalo jméno nejen jeho, poskočil radostí. Někdo potřebuje jeho pomoc! A taky Tyrovu, Acanthinu, Polyhymniu... A... Telesphora, oklepal se a vyhledal nejbližší oheň. Nebyl tak daleko, ale jednalo se spíš jen o krátkou snahu vyvolat oheň nějakého vyhnance.
Rozhlédl se a sykl na zírajícího vyhnance a klusem se vydal vpřed, s hlavou hrdě vzhůru. "Tyre!" vyštěkl překvapeně a nebál se do ležícího Tyra strčit tlapkou (což taky udělal). "Udělám cokoliv co pomůže tobě a Xikuratu," pronesl a postavil se vedle Tyra, hledíc na mladou vlčici. Následně nenápadně zapálil ohýnek pod Tyrovou zadní tlapkou. "Ooo! Dávej si pozor drahá, Tyrovi..." odmlčel se a krátce pohlédl na spoluboha. "balící techniky, jsou poněkud nápadné až se ti může zdát, že nic hloupějšího není," zazubil se, no jinak se snažil působit důležitě a vážně.
Avicii
Vlčice stáhla uši k lebce, nepředpokládala, že jí někdo na tu ubohou prosbu odpoví, ale když Tim, který předtím tiše ležel Avicii na zádech, začal vrčet, věděla, že někdo, nebo něco ji přeci jenom vyslechlo.
Otočila se a než byla schopna cokoliv ze sebe dostat, tak se zarazila při pohledu na Tyra.
Tyr.
Bůh blesků.
Oni ji vyslechl! Uslyšel ji!
Vlčice nadšeně otevřela tlamu a zamávala ocasem. Chtěla mu odpovědět, ale v tu se objevil druhý bůh.
Druhý. Chápete to?
Drust. Bůh ohně.
Tohle snad není možné..
Avicii několikrát zakopla o svá slova, než ze sebe konečně něco dostala, ”Tyre! Druste! Já- děkuji!”
”Ono- já- Xikurat a- a Kahallie-“ mladé vlče se nemohlo rozmyslet, co jim říct dřív, kde jenom začít, když sama nevěděla celý příběh?
Tyr:
Pohľad na vlčicu bol roztomilý. To ako bola prekvapená a v rozpakoch. No nie je zlatá keď sa k tomu ešte aj zakok... Počkať. ,,Heh. Asi som zle počul ale fakt si povedala Kahallie?" nedalo mi a opýtal som sa vlčici. Pozrel som na Drusta. Pohľadom som ho až prosil. Že nevyslovila to meno. ,,Zlatíčko no tak. Potrebuješ sa uvoľniť. Trošku prejsť na iné myšlienky." povedal som starostlivo. ,,Chce to niekam vypadnúť. Niekam kde budeš mať pokoj." dodal som snažiac zmeniť tému. ,,Hmm napríklad niekam kde je teplo."
Pozrel som sa na Drusta. Doprdele pomôž mi nech nerieši JEHO?
Drust
Usmíval se, krásně než řekla to slovo. S Tyrem se na sebe podívali. "Srdíčko! Ano! Tyr má pravdu, jsi jen unavená, vezmeme tě k nám do ráje!" rozpačitě se usmál a vykuleně se podíval na staršího Tyra. Aneb te´d budou vždy při sobě! "Budeme tě opečovávat, zdáš se být nemocná kotě!" dodal.
Avicii
Avicii se zamračila při vyjeveném výrazu obou bohů.
Doprdele. Oni si myslí, že jsem blázen.
”N- NE! Počkejte! Já to myslím vážně! Táta-“ zaskočilo jí, ale než se mohla normálně nadechnout, mluvila dál, ”táta se musel vrátit do údolí Šera, protože tam s Rekym našli nějakou kostru, která je..” panika, panika, panika, ”já nevím, nějak propojená s Kahalliem a nemáme moc času, protože,” zaskočení, kašlání, Vzpamatuj se, Avicii. ”protože Kahallie se blíží a chce všem ublížit a potřebujeme vaši pomoc!” dostala ze sebe.
Vlčice vstala a přistoupila o krok blíže, dávala se pár sekund oddych, nenápadně, ”Potřebujeme ubránit tu kostru před Kahalliem. Táta mluvil o nějaké bariéře,” nadechla se, ”a vlky! Musíme upozornit vlky, aby se drželi v bezpečí.”
Tyr:
Taká pekná a tak tvrdohlavá. ,,Ale prosím ťa kašli na to. Si veľmi bledá. Poď zobereme ťa niekam inam. Môžme ti dať s Drustom hocijajé územie sveta. Nemusíš ani pohnúť tlabkou a môžeš dostať všetko. Nemám pravdu Drust?" predniesol som svoj monológ. Prosím hoci čo len nič s Kahalliem. prosil som si v duchu. Každý vlk aj boh vedel, že zahrávať sa s Kahalliem je sebevražda.
Drust
"Jestli se tvůj táta spřáhl s tím prašivcem Rekym tak smůla! Tvůj táta se totiž s největší pravděpodobností nevrátí, byl ovládnutý "Rekym" a říkal úplné kraviny! Žádný nebezpečí neexistuje, vy nepotřebujete pomoci naší a ano! Tyr mluví pravdu! Protože my dva dokážeme klidně rozdělit nějaký světadíl, můžeme ti jeden dát úplně zdarma! hlavně přestaň mluvit nesmysly," přešel k vlčici a s úsměvem jí položil tlapku na záda a oblízl jí uši. "Notak přece si nebudeme kazit den nějakýma žvástama co tvého tatínka přinutil udělat Reklan," usmál se, ale jakmile vlčice odvrátila pohled vyslal k Tyrovi pohled ve stylu "JSME V PRČICÍCH, POMOC MIIII!".
Avicii
Avicii zavrčela, nikdo neznal jejího tátu tak dobře, jako ona a přesto, že mohla být ráda, že bohové k ní přišli - k ní, sakra! - tak mladá vlčice nesnesla nikoho, bez rozdílu, kdo urážel jejího tátu, ”Neznáte ho! On by mi nelhal. Vlci sami cítili, že se něco blíží, protože jsou evakuovaní v horách! Když to cítícíme mi, musíte přece i vy, ne?”
Avicii se opět zamračila, slyšela jejich zrychlený srdeční tep a cítila jejich paniku, Panebože.
”Vy-“ odstoupila od Drusta, který jí držel v blízkosti, ”vy sami nevíte, co s Kahalliem.” vydechla.
Stáhla uši k lebce a pohled zarazila do země. Co teď?
Co mají teď všichni dělat, když sami bohové nemají ponětí, jak se vypořádat s Kahalliem. Co bude se smečkou? A hlídkou? Jejím tátem? Nemůže o něj jenom tak přijít, když on v ní věří.
Avicii se propadly zadní končetiny a zůstala sedět, co měla teď ona dělat, když v jejich tlapkách sídlí jediná naděje? Není dobrá v přemlouvání, cely svůj život byla s Windem, který byl mnohem lepší v přesvědčování. Co měla ona, mladá neznámá vlčice, udělat?
Věděla, že by se jí hlas třesl, takže mlčela, ale něco přeci dělat musela, ne?
”Mohu dokázat, že mluvím pravdu. Mohu vás dovést k tátovi, který o tomhle všem ví mnohem více a-“ slyšela v uších svůj vlastní rychlí tep, který se prolínal s tepem Tyra a Drusta, Jsme v říti.
Telesphoros:
Mračno na nieslo tesne nad vrcholkami stromov . Jemne pohlcovalo vrcholky stromov a pod ním sa šírila ľadová hmla. Drobné rastliny v okamihu pokryl mráz. Mračno sa hýbalo ťahané hlasom mladej vlčice, ktorá volala jeho pána. Zakrátko sa ocitlo nad dvoma bohmi a vlčicou. Zakrylo svetlo slnka a hmla pod ním pohltila do svojho ľadového vnútra trojicu vlkov. Zem pokryli ľadové kryštáliky mrazu a v jemnom vetre sa hnali snehové vločky. Z hmly a snehom vianým vetrom sa začala vynárať temná silueta vlka. Pomalý pokojný krok vlčieho boja, ktorý vládol ľadu. Keď si myslel, že prišiel dostatočne blízko, zastavil sa. Hmla so snehom a mračnom zmizli rovnako rýchlo, ako sa objavili. Ignoroval Drusta a Tyra. Uprel ľadový pohľad na to malé vĺča.
Tyr
Pozrel som sa na vlčicu. Bolo mi jej priam ľúto a bol by som pre ňu spolu s Drustom urobili všetko na čo hy len pomyslela ale každý vedel, že Kahalliemu sa pliesť do cesty je fakt zlý nápad ešte aby tomu nebolo málo prišiel aj Telesphoros. Okay toto onedlho bude ako zlé rodinné stretnutie. pomyslel som si.
,,Si si istá, že netúžiš po niečom lepšom?" opýtal som sa s nádejou, že by si si to čo nám povedala rozmyslela. ,,Pamätaj môžme ti dať všetko."
Drust
"Holka s ním to není tak jednoduchý!" zabručel. Když se však objevila temná postava. Leknutím uskočil, neměl v plánu se zdržovat v jeho blízkosti. "Je dobrý nápad věřit Reklanovi?" pronesl tak do vzduchu a už si přál aby zmizel. Nechtěl tu být s ním! "Ale naše nabídla stále platí," postavil se a hrdě se na ní podíval. Možná z toho ještě vycouvají jako vítězové?
Avicii
Vlčice se otočila na Tyra. Touží po něčem jiném? Vlastně ano, touží.
Chtěla být zpátky malá. S mámou a tátou a sourozenci. Bez pomyšlení na nějakého debila, kterému ruplo v bedně a chtěl si nechat území pro sebe, aby si ho mohl obcházet a... co vlastně Kahallie chtěl dělat s územím? Co chtěl tenhle intergalaktický freťák s Xikuratem?
Stáhla uši k hlavě a v tu si všimla zmrzající země, Co?
Zvedla hlavu a stála tváři v tvář s Telesphorosem.
Mladé vlče couvlo o kousek a když slyšela zrychlené bušení srdce Drusta, začala cítit a slyšet i vlastní tlukot srdce, Víc bohů znamená víc možností, ne? Pokud mi uvěří teda.
”Já..” vydechla Avicii a stáhla uši k hlavě.
”Závisí na tom život všech ve smečce a hlídce,” otočila se na Tyra, ”jsou tam bezbranná vlčata, která nemají nic společného s úmyslem Kahallieho,” pohledem sjela na Telesphorose, ”jejich rodiče nemají ani pomyšlení o tom, že je jejich rodina v nebezpečí,” pokračovala, ”já vím, že nejsem nikdo z vyšší mocí, ba ani smečka o mně snad neví,” prosebně se otočila na Drusta, který stál vedle ní, ”a já vím, že ne každý ve vás všechny věří, ale teď potřebujeme vaši pomoc, protože sami to nezvládneme a když spojíme svoje síly, tak máme šanci porazit Kahallieho, který nás chce bezdůvodně zničit.” domluvila a opět si všechny prosebně prohlédla.
Nemohla zklamat, nemohla se na všechny vykašlat, i když mohla.
Její táta potřebuje její pomoc a očividně mu z nějaké části musí záležet na smečce a hlídce.
Telesphoros:
Mlčky som si vypočul frašku, kvôli ktorej ma niekto volal. Pozrel som sa na tú malú vlčicu s chladným pokojom v očiach. ,,Všetko smrteľné musí umrieť. Zaťahuješ bohov do vaších problémov a ako dôvod použiješ, že všetci umrú? Všetci umriete. Je to prirodzené. Vaše krehké životy môžu skončiť kedykoľvek. Rok, mesiac, týždeň alebo deň. Smrť si pre vás príde kedykoľvek. Prečo by sme sa mali namáhať len kvôli tomu, že sa bojíte smrti?" prehovoril som ľadovým hlasom. Môj výraz sa zmenil na zmesicu výsmechu a znechutenia pri pohľade na oboch hlupákov, ktorý sa stali bohmi. ,,Mohol som si myslieť, že pre pekné oči vlčice urobíte všeličo. Som zvedavý koľko večnosti musí pomimúť, aby ste sa začali chovať ako bohovia a nie nadržané prasce?" spýtal som sa o poznateľne chladnejšie.
Tyr:
Prešiel mi mráz po chrbte a zavrčal som na Telesphorosa. Ten krerén Telesphoros má v niečom pravdu. pomyslel som si. ,,Veríme tomu čo nám hovoríš ale Kahallie je Kahallie. S ním nechcem mať nič spoločného." povedal som a smutne si vzdychol. ,,Keď nevieš pomôcť im, pomôž aspoň sebe. Ja a Drust ti môžme poskytnúť takú opateru, kde nikde inde nedostaneš." snažil som sa ju stále presviedčať, nech sa na to vykašle. ,,Podľa mňa by aj tvoj otec chcel aby si bola v poriadku a v bezpeči." dodal som s nádejou. Vedel som, že hrať na city je dosť hnusné ale lepšie ako riešiť jeho. Telesphorosove blbé poznámky som ignoroval.
Drust
"Co když Kahallie pak půjde i po nás? Nebude nikdo kdo by v nás věřil, ale budou na jeho straně," pronesl velice potichu Drust svojí myšlenku, bál se Telesphora, bál se, že tohle bude jeho poslední chvilka. Chtěl jí pomoct, ale nesměla zapomenout s kým mluví. Ale i tak musel uznat, že Telesphor má v něčem pravdu a Drust se před ním choval jako zpráskaný pes. "Ale rozhodně si nemyslím, že je dobrý nápad se pustit do pletek s ním," pronesl o něco nahlas a doufal, že po něm každou chvilkou neskočí jeho otec. Beztak je to tvoje chyba, že existuju, jsem bůh a ty už to nezměníš pomyslel si posměšně.
Avicii
Avicii se zamračila a v ně ní se rozpoutal oheň. Možná to bylo vlivem jejího elementu, který (ne úplně dobře) ovládala, ale najednou její měřítko zlosti a odvahy přeskočila všechny míry, díky teplu sálající z vně ní.
Předtím bojácná vlčice se vlivem adrenalinu sebrala a přistoupila blíže k Telesphorosovi, ”Jenom díky smečce a hlídce vůbec existujete,” promluvila tiše, ”co se s vámi všemi asi stane, až tu nebude ani smečka, ani hlídka? Nikdo věřící? Až Kahallie nebude mít dost vlčích krve a půjde po vás všech?” zavrčela tiše.
O půl kroku se opět posunula dopředu, ”Celá vaše existence je postavena na tom, že ve vás někdo věří. Vlci na vás spoléhají celý jejich život, jsou k vám odhodlaní a nikdy by se k vám neotočili zády, protože ve vás věří!”
”Věří, že je dokážete zachránit z toho nejhoršího, protože jste bohové! Bytosti o tolik silnější, že si to nikdo nedokáže představit, ale jakmile se objeví něco, někdo a trochu vám dýchne za krk, tak se obrátíte všem zády a utečete se staženým ocasem mezi nohama?” zamračila se vlčice a zavrtěla nevěříčně hlavou.
”To jste všechny ty roky jenom říkali a předstírali, že jste opravdu bohové připraveni pomoct, ale jakmile se objeví Kaháč na šálek čaje, tak máte zavřeno a stěhujete se?” Vlčice věděla, že si těmihle řeči moc nepomůže, každopádně její filtr mezi mozkem a tlamou byl vlastně neexistující díky výchově Winda.
Avicii se otočila na Tyra, ”Ano, táta chtěl, abych byla v bezpečí, ale nemůžu nechat na pospas jeho a hlídku nebo smečku,” odmlčela se, ”rodina se nenechává ve štychu.” dodala.
Podívala se po očku na Drusta a doufala, že mu pohledem přidá trochu odvahy, Božíčku, jak naivní, malá neznáma vlčice se snaží dodat odvahu bohovy. Zakroutila hlavou a pohled zpátky vrátila na Telesphorosa.
Telesphoros
Hľadel som pokojne do očí vlčice. Keď skončila so svojím predstavením, tak bol čas na to moje. V zlomku sekundy zo zeme vyrazil ľad, ktorý liezol po tele malej vlčice, až kým ju nepokryl až po krk. Prišiel som ku nej a stále sa jej díval do očí. ,,Nie ste jediný vlci na svete, ktorý v nás veria. Nemýľ si drzosť s odvahou." prehovoril som chladne. V hlave sa mi vynorila spomienka na hnedého zamračeného vlka, ktorému som povedal niečo podobné ak nie to isté. Otočil som sa ku vlčici chrbtom. Znechutene som sa pozrel na Drusta a Tyra. Acantha mala pravdu o týchto dvoch. pomyslel som si to nerád. Urobil som pár krokov a otočil som sa k tej vlčici. Posadil som sa. Ja som svoje rozhodnutie spravil ešte skôr, ako si ma zavolala." prehovoril som s ľadovým pokojom v hlase. Pri konci posledného slova ľad vypraskal a zmenil sa v sneh, ktorý sa rozsypal okolo vlčice. Ešte raz sa ťa spýtam, prečo by sme ti mali pomôcť? Odpovedaj s rozhvahou." prehovoril som pokojne.
Tyr:
Sledoval som rozhorčenú vlčicu. Zdvihol som jedno obočie. Odvahu teda má. pomyslel som si. Tie prirovnania sú mi povedomé. pomyslel som si s miernym úsmevom. Reakcia Telesphora bola rovnako prehnaná ako tej vlčici. Povzdychol som si. ,,Telesphor má pravdu. Nie ste jediný vlci na svete na to nezabúdaj." sadol som si a pozrel na vlčicu. ,,Oproti celému svetu ste len zrnká piesku. A pamätaj, že nie ste jediný vlci, ktorý potrebujú pomoc, takže argument, preto lebo chcem, ti tu moc neobstojí. Hlavne keď chceš pomôcť s Kahalliem." povedal som chladne. Sám som dobre vedel, že inokedy by som sa hneď vrhol do toho pomôcť takejto kráske ale sám som zas vedel, že aj keby tu teraz stála najkrajšia vlčica sveta, tak by to za tie problémy s Kahalliem nestalo.
Drust:
Možná by přemýšlel nad nějakým dalším postupem, kdyby se tu neobjevil ten kretén Telesphoros. Ale takhle? Sotva dokázal přemýšlet nad situací a každé další slovo mu mohlo přinést potenciální potyčku s Telesphorem. A to za cenu té vlčice, nebo hrstky jiných vlků rozhodně nestálo. I když trochu po zapálení Kahallieho toužil. Jak silný mohl být? A jak silný je doopravdy Telesphoros? Co je led proti ohni?
Ještě chvíli váhal, ale nakonec usoudil, že bude i pro dnešek lepší neriskovat. Hodil tedy po vlčici krátký soucitný pohled, ale to bylo vše, co udělal. Jakoby jí chtěl sdělit, že dny takovéhle kuráže teprve přijdou. Ale dnes to nebude.
A s předáním tohoto neverbálního vzkazu zmizel.
Avicii
Avicii věděla, že jakmile jí klapla huba, tak byla v prdeli. Led, který vyrazil ze země jí překvapil, i když s ním mohla počítat podle toho, jak se k Telesphorosovi chovala. Vlče stalo přimrzlé k zemi, ale ani to jí neodradilo od toho, aby se Telesphorosovi nepřestala dívat do očí. Nemohla ukázat, že se ho bojí. Že jí srdce buší až v krku, připravené k tomu, aby vyskočilo a její tělo padlo k zemi jak hadrová panenka. Možná by to bylo i lepší řešení, než tohle.
Než přemlouvat bohy, kteří si z ní mohli tu hadrovou panenku dělat a nikdo jim nic nemohl říct. V tu chvíli si Avicii uvědomila, že i když jí bylo Winter do hlavy navrtáno, že bohové ji vždycky pomohou a nikdy jí neublíží, tak to nebyla úplně pravda. Bohové sice přišli, ale jenom aby si mohli udělat divadlo. A Avicii měla hlavní roli.
Už své rozhodnutí udělal, tak proč tu ještě je? Proč stále čeká na nějakou magickou odpověď, kterou já nemám? Vlčice nasucho polkla, když se led změnil v sníh a Telesphoros seděl před ní.
Ach, jak První Jiskra chtěla svoji jiskru vlepit bohovi do obličeje a mezitím proklínat dále Winter, která jí tuhle legendu, tuhle pohádku, zaryla do mozku.
Vlče stáhlo uši k hlavě a pohlédlo na Tyra.
Jsi jenom zrnko písku, Avicii. Nebylo by lepší prostě... odletět jako onen zrnko ve větru?
Vlčice si olízla pysky, ”A vy si myslíte, že když Kahallie zasáhne nás a všechny nás zničí, tak nebude pokračovat dál?” naklonila jemně hlavu do strany, ”Že nebude chtít víc?”
”Víc moci, víc místa, víc síly, víc obětí, víc strachu?”
Avicii slyšela zvedající se vítr ještě dříve, než k nim došel.
Zamával všemi listy, který po cestě potkal a vlčice přemýšlela, zda tohle bylo možná naposled, co si ten vítr bude moct poslechnout v relativním bezpečí.
Hlavou se otočila na Drusta, která byl necharakteristicky potichu po celou dobu.
Jeho pohled mladé vlčici stačil. Otevřela tlamu, aby ho zastavila, ale on byl již pryč. Odlétl stejně, jako zrnko písku.
Jak mohla Avicii přemluvit bohy, stvoření tak mocné, že oni, jejich miniaturní smečka vlků, skupina hlídkařů a hrstka vyhnanců potřebovali jejich pomoc?
Do očí se jí nahrnuly slzy a ještě pár sekund sledovala místo, kde předtím stál Drust, doufajíc, že se třeba rozmyslí a přeci jenom se objeví, ale marně.
Avicii slzy polkla, ukočírovala si pohled a zpátky se otočila na zbývající dva bohy.. Možná i naposled?
Telesphoros
Znechutene som si odfrkol nad útekom Drusta. Zbabelec. vrátil som svoju pozornosť na vlčicu. ,,Nad niečím podobným nemá zmysel uvažovať, keďže všetci odpoveď poznáme." odpovedal som jej. Bol som prekvapený, že Tyr sa nevyparil rovnako ako Drust. Bol som zvedavý, ako dlho mu to vydrží. Rozhodol som zmeniť otázku. ,, Bohovia, zvyknú plniť želania, ale to tvoje je celkom veľké. Chceš po nás, aby sme bojovali proti inému božstvu a vy budete sedieť a dívať sa na nás? Čo by si nám mohla ponúknúť? "
Tyr
Drust sa nakoniec vyparil a Telesphoros na vlčicu bol dosť tvrdý a hladný. Unavene som si povdychol a z časti neraz dúfal, že sa objaví ešte niekto, kto by bol aspoň trochu milí. Tak som len so súcitným pohľadom pozrel na vlčicu. Ten zmrd mal totiž pravdu. Žiadať bohov aby bojovali proti bohovi je veľmi veľké prianie na vlčicu. To ešte ostrovček plný mäsa by bol len šutrom oproti tomu čo žiadala avšak jej odhodlanie ma zaujalo a ešte viac ma zaujímalo ako veľmi trúfala alebo drzá bude k tomu Telesphorosovi.
Avicii
Vlčice přivřela oči a stáhla uši k hlavě, to si bohové opravdu mysleli, že tenhle boj budou muset dělat samotní? Neříkala jim náhodou Avicii už, že vlci budou pomáhat?
Přešlápla si a olízla si opět pysky, tik, který se jí nepříjemně začal držet, ”Samozřejmě vám budeme pomáhat,” řekla a pohledem skákala z Telesphorosa na Tyra, ”nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že se smečka nebo hlídka schová a bude na vás přihlížet,” pohodila ocasem a couvla o krok, ”smečka i hlídkaři pomohou, ale samotní nemáme nikdy ani trochu šance ho porazit.”
”Nechceme, aby Kahallie zničil víc rodin,” ztišila, ”nikdo si nezaslouží ztratit domov kvůli sobeckému idiotovi, který se rozhodnul, že si bude měřit ego na nás.” zamračila se, ”Jakákoliv pomoc se nám bude hodit,” pohlédla na Tyra, který mluvení přenechal Telesphorosovi, ale Avicii stále čekala, kdy se s jeho názorem ukáže i on, ”nenechám Kahalliemu vzít kus naší země.”
Telesphoros:
Díval som sa hlboko do očí tej nedospelej vlčice. Prekvapene som sa pristihol, ako v myšlienkách ľutujem, že moja dcéra by si z tohto smrteľného vĺčata malo vziať príklad. Nenechal som, aby sa moja tvár pohla čo i len o milimeter. Musel som uznať, aj keď proti svojej vôli, že táto vlčica si zasluhuje jeho uznanie. Aj tak sa ale musí naučiť jednať s bohmi. ,, O akú pomoc teda žiadaš? "
Tyr
Vlčica sa nevzdávala a ďalej nás presviedčala aby sme jej pomohli. Telesphoros bol stále neodbitný. Kto vie, možno by stálo za to jej pomôcť, ale predsa to čo žiadala bolo niečo veľkého. Niečo kde by nestačila pomoc jedného boha. Jednoducho som sa rozhodol, že sa vyparím. Pozrel som sa na ňu, potom na Telesphorosa a nakoniec som zmizol.
Avicii
Takže Telesphoros chce divadlo s červeným kobercem? Fajn.
Avicii se zhluboka nadechla, ustoupila o krok dozadu, pohled zarazila lidovému bohovi do očí a napřímila se, ”Já, Avicii První jiskra, tě a tvé..” odmlčela se a zastříhala ušima, ”kolegy,” dodala, ale znělo to jako otázka, jak mělo sakra vlče pojmenovat skupinu bohů? ”vás,” podívala se i na Tyra, ”prosí o výpomoc při boji proti Kahalliemu.”
”Potřebujeme někoho, kdo bude bránit kostru a někoho, kdo upozorní zbytek vlků toulajících se kolem a zbytek smečky. Táta říkal, že mu Reklam prozradil, že nejbezpečnější je to u té kostry.” dopověděla konečně.
Starší vlče si přešláplo a pokračovalo, ”Smečka i hlídka vám všem bude po boku a budou bojovat, když bude potřeba,” polkla nasucho, ”nevzdáme se.” šeptla. Alespoň doufám, že táta mezitím přemluvil smečku. pomyslela si, ale nedala na sobě nic znát. Nemohla přijít s prázdnou, nemohla nechat ve štychu tátu a všechny ostatní tvory.
Otočila se na znovu prosebně na Tyra, ale ten po ní hodil malý pohled a vypařil se.
Avicii stáhla uši k lebce a hleděla na místo, kde předtím jeden bůh stál, ale místo něj tam už nebylo nic. Zaklapla tlamu a polkla slzy.
Když se teď vzdal i Tyr, bude Telesphoros ochotný vůbec vlčici pomoct?
”Nenech se zabít, bohové jsou svině.” vzpomněla si na větu, co jí řekl táta a o půl kroku ustoupila.
Telesphoros
Pri Reklanovom mene sa mi na tváry objavilo znechutenie. ,,Ten samozvanec sa stále prehlasuje bohom? Možno jeho zdravý rozum a úsudok sa rozložili ako prvé a ono si to neuvedomuje svoju zbytočnú existenciu. " prehovoril som zamyslene. Pozrel som sa na miesto, kde stál Tyr. Neprekvapilo ma to. Vrátil som sa pohľadom na to mláďa. Z oblohy začal padať sneh. Sneženie bolo čoraz zilnejšie. ,, Ako som povedal, svoje rozhodnutie som urobil už dávno. Bol som zvedavý na odhodlanie niekoho, kto sa ma rozhodol privolať. Až príde čas, tak vám prídem na pomoc . Nie skôr ani neskôr. " prehovoril som pokojným chladným hlasom. Sneženie bolo už tak husté, že nebolo vidieť ďalej ako na krok. Zrazu snehové vločky prestali padať a jedinou stopou po mne ostal sneh. Posledná snehová vločka dopadla vlčaťu medzi oči. Až príde čas. ozval sa môj hlas v hlave vlčaťa.
Avicii
Avicii naklonila hlavu na stranu a zastříhala ušima, ”Osobně jsem Reklana nikdy nepotkala, takže..” pověděla tiše a otočila se na místo, kam se díval Telesphoros - místo, kde stál Tyr. Vlčice opět stáhla uši k hlavě a mírně sklonila hlavu. Cítila se zrazena onen bohem a vůbec, i Drustem, který se vypařil předtím. Věděla, že mají jiné věci na práci, ale nemohla se zbavit pocitu zrady. Máma jí přece vždycky říkala, že když hezky poprosí, tak bohové budou ochotní jí pomoct, proč se tedy vypařili?
Při dalších slovech Telesphorose opět obrátila pohled na něj. Sníh jí dráždil a přimhouřila oči, aby si ulevila od krutých vloček.
Poslední slova Telesphorose jí zazněly v hlavě a najednou tam starší vlče stálo samo.
Vydechla zhluboka a otočila se na Tima, ”Zvládla jsem to.”
Akt IV: Rudá hvězda
Komentáře
Okomentovat